Břitevníci (3)

5. prosince 2016 v 10:00 | Solivagant

Kapitola třetí
Mraky ubíhaly, dvorky ubíhaly, červená, zelená, modrá, pole ubíhala, cesty mizely, stromy svištěly, tu-dm, tu-dm, tu-dm, tu-dm. Mikey sdílel kupé s dalšími dvěma cestujícími, pohled upřený ven. Postarší muž sedící naproti četl noviny, občas jimi zašustil při obrácení strany, čímž protrhl pravidelný rytmus kolejí. Druhý muž, který byl let středních, oddychoval ranním před-pracovním spánkem, jakoby snad mohl dohnat probdělé hodiny předešlé noci strávené v náručí mladých milenců. Tu-dm, tu-dm, tu-dm, tu-dm…Hnědá střecha, oranžová střecha, žlutý plot, mokrý pes, třepetající se prádlo, tu-dm, tu-dm.

Vlak dorazil do stanice a s těžkopádným skřípěním zastavil. Mikey otevřel dveře, sestoupil na nástupiště, z vesty vytáhl cibulový ciferník a hned si zkontroloval čas. Sroloval černé rukávy košile, knoflíček, knoflíček, oblékl černé sako, narovnal černou kravatu s malými bílými kosočtverci, v náprsní kapse vyhmátl tabatěrku, zapálil si a sako zapnul.

Prošel malým nádražím, vstříc neznámým ulicím.

***
Gerard, který pozval toho rána Berta na snídani, zrovna vařil rýžovou kaši, když se ozval šramot klíčů v zámku a asistent vstoupil do již značně provoněného bytu.

"Vítej, vítej," volal Gerard hned z kuchyně a sledoval, jestli se už konečně ztrácí mléko v zrnech nebo ještě ne. Už to byla přeci celá věčnost.

"Nazdar, pane!" pozdravil Bert, složil kupu papírů na nejbližší stůl a šel se taky ochomýtat k hrnci. Modrými očky šmejdil po ingrediencích a uzobával ovoce, zatímco probírali denní pracovní program.

"Tak vidíš," pravil Gerard, sleduje návštěvu, jak šlehá sníh, a míchal přitom žloutky s cukrem a máslem, "dneska ten nákyp stihneme jako nic. Šupni mi to sem."

Za chvíli už Bert plnil pekáč švestkami, olizoval skořicově-rýžové šmouhy, co i přes snahu stírky sem tam v misce zbyly, trouba pekla a Gerard domýval nádobí, aby se pak mohli hned vrhnout na procházení donesených materiálů.

"Pusť tam něco," pobídl návštěvníka slévaje přitom čaj.


"Třeba."

Probírali se návrhy, smlouvami, znaleckými posudky, návrhy pozměňovacími, studiemi, statistikami, zkrátka vším, na co mysl v mladém ránu přišla. Gerard si co chvíli s povzdechnutím pročísl rukou vlasy.

Když pak konečně nadešla vytoužená pauza s na povrchu křupavým slivoňovým pokušením, doposud spotřebovaný cukr si rychle nacházel cestičky, jak se zase dostat na vyprahlá místa a rozžehnout tak další soustředění mezi vyhládlými neurony. Vidličky nepřítomně ukrajovaly snídani z talířů a krmily poslušná ústa, zatímco opět soustředěné oči se opájely bíločernými papíry a nenechávaly své okupanty ani na chvíli zadutat. Občas sice prolezlo mezi mlaskáním jakési zaujaté hm, ale to už se blížilo další sousto či zamyšlené okusování příboru, a tak nebylo ani prostoru k mluvení.

Jakmile po několika přidáních si dojedli a po sobě uklidili - břicha příjemně buclatá -, sbalili se a odebrali do kanceláře, aby tak načali další pracovní den mezi ostatními úředníky, papaláši a čirými dobroději.
***

Táhlo již téměř k poledni než se Mikeymu podařilo pohovořit se všemi účastníky ucházejícími se o zaměstnání v jeho kanceláři. Seděl v kulturním domě, kam se uchazeči podle předem domluvených instrukcí sešli - většina z nich bez předchozích zkušeností, teprve čerstvě odvedených ze sociálních institucí a nyní se zaučujících ve startovacích bytech, jak být plně samostatnou součástí majoritní společnosti.

V ruce svíral kelímek od kávy z automatu, po které si v nejbližší chvíli potřeboval notně vyspravit chuť, a místnost se právě s mechanickým cvaknutím uzavírala za posledním mládežníkem. Mladý Way si vybíral z těchto řad záměrně, protože moc dobře věděl, že se právě zde dají najít značně motivovaní lidé plní svěžesti, chtění, dosavadního nezkažení v cizím zaučení a taktéž flexibilních. Rád usiloval o nejvyšší možnou kvalitu a právě proto se ji rozhodl objevit tady.
Protáhl se, zapnul sako a odešel také. Po chodbách byly rozvěšeny kresby Chéri Hérouarda, jež ho upoutaly již při příchodu. Teď měl tedy konečně možnost si je v klidu prohlédnout.

Obcházel jednotlivé zasklené repliky a v parketách pod ním stářím co chvíli praskalo. Při některých vyobrazeních se neubránil náhlému zatajení dechu, zatímco v očích mu labužnicky blýskalo. Ach ano.

Když se dostatečně vynadíval, zamířil do nejbližší kavárny, objednal si čokoládo-lísko-oříškový horký nápoj a usedl ke stolku u výlohy, aby tak mohl pozorovat pomalý ruch maloměsta.

Obloha byla lehce pošmourná, lidé se chumlali do kabátů a přitahovali si límce těsněji ke krku, kočárek drncal po vystlaném náměstí nerovnými dlažebními kostkami, kolemjdoucí psi očichávali stále stejnou nohu opuštěné lavičky a občas ji i slušně počastovali vlastní močí. Mikey vychutnával lžičkou dobrotu bílého šálku a zaposlouchával se do tlumeného šumění listí za sklem. Byl rád, že měl toho dne roli oficiála již za sebou a mohl se věnovat jinému. Všiml si také, že na opačném konci podniku v rožku sedí mladík, o němž uvažoval, že jej na post přijme - ještě spolu s dalšími dvěma kandidáty -, a se zájmem si jej pokoutně prohlížel. Jak se chová, je-li sám sebou. Za chvíli však mladík vstal a netušenou společnost opustil, a tak Mikeymu zbyla jen vůně prázdného porcelánu před sebou a čas vypravit se skoro již na vlak domů.
***
Cestou z nádraží Mikey promokl na kost, a tak se po příchodu hned sháněl po Quinnovi, aby se mu postaral o mokrý oděv. Svlékal se v přízemní koupelně a čekal, až mu donese něco suchého na sebe. Quinn, který obstarával v rodině Wayových nákupy, úklid a s ním i spojenou péči o šatstvo a obuv, byl rád, že se mladý pán rozhodl posečkat v přízemí a našlapat tak co nejméně, což považoval za velmi ohleduplné a byl mu za to nanejvýš vděčný. Jakmile mu tedy správce domu vyřídil, že pán čeká, zanechal práce a spěchal mu přinést z ložnice věci k převlečení.

Zaklepal na dveře, ozvalo se tlumené dále a za nimi už stál obnažený muž a sušil si vlasy ručníkem. Služebník vstoupil, podávaje mu čisté oblečení, na což Mikey zareagoval povděkem, ale rovnou mávl rukou směrem k židli, že jen ať jej klidně položí tam. Quinn tak tedy učinil, a protože si všiml, že má neupravenou uniformu, jak si ji v samém spěchu zapomněl zkontrolovat, napravil ji a jal se sbírat rozvěšené kusy, ze kterých do vany odkapávala dešťová voda.

Mezitím se pána se zájmem vyptával, jestli se pracovní schůzka zdařila a jelikož se v odpověď vyjádřil poměrně optimisticky, hned mu také směle poblahopřál. Jenže Mikey, jenž si na rozdíl od ostatních na podobné okázalé projevy nepotrpěl, namítl, že ještě nic jistého není, že se zatím pro konkrétního člověka nerozhodl - třebaže začínal tušit, že už to není tak docela pravda.

Pomalu se začal oblékat do teplého, zatímco služebník ještě pokorně vyčkával s do uniformy prosakující náručí na zvlhlé froté, které mu měl pán teprve předat. Mikey vnímal Quinnův zúčastněný pohled, dělal však, jakoby nic, a to i přesto, že ho z toho v jeho druhém, níže položeném já příjemně zatahalo.

Zapnul si opasek, v zrcadle jej ještě upravil a tu se již otáčel na služebníka s utěrákem, rozhalenou košilí a výrazem člověka, který mladíkovi věnoval sotva nějakou pozornost - ačkoli tomu tak sotva bylo, neboť si naopak nesmírně pozorně všímal, co se v druhém odehrávalo.

Když pak z koupelny vyšel, Bob zrovna s někým ve foyer telefonoval. V tichém pozdravu si pokynuli a dál si hleděli svého.
***

Gerard se po práci v doprovodu Berta odešel ulívat k nim domů, kde spolu s Eddiem sledovali Tanec v temnotách a smutně olizovali lžičky se zmrzlinou. Uloženi jeden vedle druhého a třetího hypnotizovali obrazovku a nerez tiše cinkala o stěny misek a zubní skloviny.

Way starší u filmů často rozváděl filosofické debaty o ději, tedy u těch, které již znal, což jeho bratra přivádělo k nepříčetnosti, ale že to ani jednomu z McCrakenů nevadilo, čas od času o Selmě i ostatních toho večera rozprávěli. A že se k Tanci vracívali každoročně, mísili se zaměstnaní v hudebních částech s charaktery.

Jednou spolu také pro Eddieho (a ostatně i vlastní) pobavení při scéně železničního mostu tančili a on tehdy nevěděl, čemu věnovat větší pozornost, jestli jim nebo televizi. A když viděli snímek poprvé, bez hnutí sledovali závěr a tiše si pro sebe štkali. Björk jim zkrátka učarovala.

Čechoslováci zrovna prznili jméno Oldřicha Nového a Bert si posouval bezděky brýle nazpět ke kořenu, když přišel na Eddieho nával bolesti. Chytil dvojče za ruku a již se ztrácel a nevnímal. Bert čapl po ovládání, pozastavil film a vběhl do vedlejšího pokoje pro tekuté analgetikum. Gerard mezitím pomohl Eddiemu nasadit kyslíkovou masku a povolil bombu. Navrátivší bratr vyhrnul bratru nohavici, nahmátl cestu a vpravil do těla první pomoc. Pak už jen napjatě četl ve dvojnické tváři, vyhlížeje úlevu.

"Lepší?" ujišťoval se Bert po chvíli, na což mu Eddie jen zmoženě přikývl. Zrak mu bloumal místností a čekal na úplné rozjasnění a ulevení.

Gerard se jal co možná nejtišeji posbírat nádobí a jiné odpady a šel dát postavit do kuchyně na čaj. Každému připravil po šálku, do porcelánového džbánku smetanu, ještě cukřenku s kostkami o rozličných tvarech a už zaléval lístky v konvici.

"Už se to nese, pánové," zašvitořil Way hravě vstupuje zpátky za dvojčaty Gibbonsovými, jak mu občas přišlo na mysl, a začal servírovat té. Jakmile se znovu pohodlně uvelebili, promítání opět pokračovalo.
***

V černočerné noci se proplétal mladší z Wayů centrem města, dokud nedorazil do podniku s okovy ve znaku, kde z tmavého koutu pozoroval dění kolem. Stál tam se zkříženýma rukama na prsou, opíral se o sloup, oči podmalované chtíčem, stejně jako linkou. Mikey James Way ve svém pravdomluvném živlu.

Nehnutě kopíroval společnost pohledem, obličej nečitelně prázdný, jen ohryzek spolu s rozdivočelou krční tepnou a jiskřením v panenkách vypovídali o tom, co se uvnitř zřejmě odehrává.

Polonahá těla v kostýmech i bez nich se pohybovala prostorem a jako zmámená vlastním zájmem vlála sem a hned zase tam - podle toho, kde koho zrovna šimrali řemeny či biči, kde koho propichovali a čím, koho svazovali, po kom noži házeli či koho na háky věšeli. Mikey sám nevěděl, kam se dřív vypravit, a tak zůstával i nadále v pozadí a jen mlčky přihlížel a rozmýšlel sám o sobě. Všímal si, co se mu pod kůží děje, co s ním scenérie dělá a k jakým vyobrazením jej přivádí.

V tom si všiml, jak kolem prošla povědomá postava - odkud ale - a zase se ztratila mezi ostatními stíny a barvami. Chvíli o tom rozmýšlel, ale nakonec jen pokrčil rameny a šel si pro pití k baru.

Mikey, ležérně opřen o obsluhované dřevo každonočně máčené alkoholovými výlitky, vychutnával mléčně zelený obsah sklínky, jenž mu labužnicky čechral hrdlo, a se zaujetím pohlížel kamsi do shluklého davu.

"Co, dáte si dneska taky?" přitočil se k němu barman zpoza pultu.

"Hm?" nerozuměl Mikey, otáčeje se za hlasem.

"Jestli se do něčeho taky dáte?" pokynul muž směrem k dění. Potahoval z dámské cigarety a svalnaté hromotlucké paže zdobily rukávy bílého tetování.

"Nejspíš ne," odvětil Mikey a opět si přihnul - zrak spoutaný cizincovým inkoustem.

"Škoda," okomentoval reakci suše barman.

Mikey dopil a zdroj opustil. A když se pak o něco později vracel vykradenými ulicemi domů, rozpomněl se, že ten, koho v klubu zahlédl, byl vlastně ten kavárenský mladík z maloměsta, kterého si tak časně zrána vyhlédnul, což ho ohromně pobavilo a býval by se tam v té chvíli na celé kolo rozesmál sám sobě, kdyby se byl už neohýbal nad vlastními zvratky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama