Prosinec 2016

Břitevníci (5)

19. prosince 2016 v 10:00 | Solivagant

Kapitola pátá
Chystala se další všedně společenská večeře v domě Wayů pro nejbližší spolupracovníky mužů. Gerard hovořil o čemsi vážném s otcem v pracovně a Mikey okukoval Danovu práci v kuchyni s nezávazným hovorem.

"A co se ti vůbec stalo?" zajímal se Way mladší.

"Píchl mě čmelák," pokrčil rameny nezaujatě kuchař.

"Máš alergii?"

"Ne, ale stejně si to dělá, co chce," řekl Dan, podíval se rozmrzele na oteklou ruku a dál pokračoval v krájení masa.

Mikey chvíli přemýšlel nad čmeláky a skleníky k pěstění celoročního ovoce a zeleniny, a pak žertovně nahlas okomentoval viděné, totiž vegana zpracovávajícího maso.

Břitevníci (4)

12. prosince 2016 v 10:00 | Solivagant

Kapitola čtvrtá
Slunce prosvítalo škvírami v závěsech, v domě byl klid a ticho a jediné, co Mikeyho častovalo přáním dobrého dne, byl tikot hodin v jeho pokoji. Chvíli jen rozespale mžoural do života, pak ale vstal a odebral se vykonat očistu.

Když se oblékl, vypravil se do přízemí do kuchyně. Nikde nikdo, říkal si a prostupoval dál vylidněným domem. V kuchyni si natočil sklenici vody a celý vyčerpán se posadil.

Cumlal vodu a rozhlížel se přitom po kuchyňském zařízení. Vybavilo se mu, jak tu jako malý stejně tak sedával - jen mu bylo lépe - a popíjel čokoládu se smetanou, kterou mu čas od času připravoval Danův dědeček, jenž tu před ním, také coby kuchař, pracoval. A jak tak vzpomínal na dobu minulou a vody ve sklenici ubývalo, začínalo se mu opět chtít spát, až tam na stole nakonec ze všeho usnul.

Později byl služebníky nalezen a odnesen do ložnice, kde ho opět vysvlékli a oděli do obleku pyžamového. Mikey o ničem z toho nevěděl, ale stejně by mu to bývalo bylo nevadilo, i kdyby věděl. Na to se moc dobře znal. Jediné, co se mu v čase nemoci prohánělo hlavou, byly značně bizarní sny.

Břitevníci (3)

5. prosince 2016 v 10:00 | Solivagant

Kapitola třetí
Mraky ubíhaly, dvorky ubíhaly, červená, zelená, modrá, pole ubíhala, cesty mizely, stromy svištěly, tu-dm, tu-dm, tu-dm, tu-dm. Mikey sdílel kupé s dalšími dvěma cestujícími, pohled upřený ven. Postarší muž sedící naproti četl noviny, občas jimi zašustil při obrácení strany, čímž protrhl pravidelný rytmus kolejí. Druhý muž, který byl let středních, oddychoval ranním před-pracovním spánkem, jakoby snad mohl dohnat probdělé hodiny předešlé noci strávené v náručí mladých milenců. Tu-dm, tu-dm, tu-dm, tu-dm…Hnědá střecha, oranžová střecha, žlutý plot, mokrý pes, třepetající se prádlo, tu-dm, tu-dm.

Vlak dorazil do stanice a s těžkopádným skřípěním zastavil. Mikey otevřel dveře, sestoupil na nástupiště, z vesty vytáhl cibulový ciferník a hned si zkontroloval čas. Sroloval černé rukávy košile, knoflíček, knoflíček, oblékl černé sako, narovnal černou kravatu s malými bílými kosočtverci, v náprsní kapse vyhmátl tabatěrku, zapálil si a sako zapnul.

Prošel malým nádražím, vstříc neznámým ulicím.