Maestro (11)

8. listopadu 2015 v 17:58 | Tea |  Maestro

Toho týdne se konal velkolepý raut po závěrečném koncertu sezony. Pravděpodobně se divíte, že tuto skutečnost oznamuji tak ledabyle a mimochodem, ale díky bohu to neznamenalo závěr mé spolupráce s filharmonií. Konec jedné éry, možná. Ale orchestr přes léto nezamknul sál a neodletěl na Havaj, naopak se věnoval hudebním festivalům, koncertování pod širým nebem a všeobecně neobvyklým událostem, díky kterým si rozšířil publikum a vyšel vstříc mladým a dosud nezaujatým lidem. Netušil jsem, co další dva měsíce přinesou, ale tak nějak jsem počítal se svojí účastí.


Viktora jsem ten večer neviděl, dirigentský stupínek obsadil hostující umělec a na důkladné zkoumání všech řad hlediště jsem neměl dost času. Chyběl i na začátku rautu, kdy promeškal všechny projevy, napůl sentimentální a napůl nepokrytě nadšené, že největší dril hlavní sezony přece jen končí. Za tu dobu jsem věděl, že jeho nepřítomnost nepředstavuje nic šokujícího a alarmujícího, ale i tak jsem lehce roztřesený a nesoustředěný vyčkával, kdy se objeví v prosklených dveřích restaurace.

Anthony plácal páté přes deváté, kouzlem večera evidentně uvolněný a zbavený všech stresujících povinností. Vnímal jsem ho sporadicky, některá slova mi dočista unikala, a smál jsem se v těch okamžicích, kdy se chechtal on. Až do chvíle, kdy pohoršeně nakrčil nos.

,,To snad ne! Otřesná blondýnka s ještě otřesnějším jménem Mandy."

Než jsem se stihnul ohlédnout, hlavou mi proběhlo, že musí žertovat. Musí!

Viktor se vítězoslavně rozhlížel na prahu dveří a do jeho rámě byla zavěšená stejná dívka jako na mém prvním rautu. Sebevědomě stála na vysokých jehlových podpatcích, takže se blížila jeho závratné výšce, a nekonečně dlouhý ohon platinových vlasů jí spadal na nahá záda. V rámci zachování dekoru zřejmě nezvolila příliš hluboký výstřih, zato rozparek na zadní části šatů jí div nekončil málem až u lýtek. Připadala mi k uzoufání dokonalá. Snad až příliš, což ve zbytku průměrného lidstva (rozuměj já a Anthony) vyvolávalo nevoli a nesnášenlivost. Myslím, že ji ve skutečnosti Anthony pomlouval jedině proto, že u ní neměl žádnou šanci.

Oba si potřásli rukou s ředitelkou a několika dalšími významnými osobami, než jim číšník bleskově přinesl vysoké sklenice se sektem. Záviděl jsem jí i úsměv, který na ni Viktor vrhl, když si připíjeli.

,,Skoro jsem si myslel, že to s ní skončil, ale jak by mohl," odfrkl si Anthony. Loupl jsem po něm očima, abych se přesvědčil, že i on stále zírá jejich směrem, takže nepůsobím nápadně. ,,Musí se ho držet jako klíště. Je prý pěkně bohatý. Viděl jsi jeho byt?"

,,Cože - co?" vykoktal jsem. ,,Jak bych mohl?"

,,No, fotky publikovaly dokonce v nějakých časopisech o designu. Muselo to stát pěknou sumu."

,,Co stálo pěknou sumu?" přitočila se k nám Madelaine. ,,Ta její plastika prsou?"

,,Neboj, tvoje jsou fajn i bez operace," zahihňal se Anthony, evidentně už silně připitý, a Madelaine do něj s očima v sloup dloubla. ,,Ale ne, řešíme maestra. Jako že musí být skvělý úlovek."

,,Zajímalo by mě, jestli na ty svoje exkluzivní krasavice štěká stejně jako na nás."

Anthony rozvinul lehce vulgární debatu o Viktorových choutkách, kterou jsem neměl odvahu poslouchat. Sklesle jsem svíral poloprázdný talířek kaviárových jednohubek a přemítal, jestli odejít, nebo zůstat. Moc dobře jsem věděl, z jakého důvodu si Viktor dívku přivedl. Nenapadlo mě, že si vybere zrovna tuhle formu trestu a týrání, ale reakci jsem očekával. I když jsem se chtěl raději zlobit, obviňovat ho z podlého záměrného ubližování, dokázal jsem vinit leda sám sebe.

Přiblížil sklenku k ústům a zadíval se do dálky přes Mandyino rameno. Se stoprocentní jistotou se do mě zabodl pohledem. Neuhnul jsem, cítil jsem se jako kamenná slupka, z které vymleli duši a srdce. Přerušil oční kontakt, až když na něj promluvil houslista.

,,Stejně s ním chodí jen kvůli těm penězům a slávě."

Ta věta se do mě zasekla jako čerstvě nabroušená dýka. Neurvale se smějeme blonďaté Mandy, ale co já? Chyběly mi její luxusní šperky, hýčkaná pleť a precizní manikúra, jenže hluboko uvnitř… byl jsem jinačí? Všiml bych si Viktora, kdybych ho nevnímal jako dokonalého, nadřazeného a talentovaného umělce? Kdybych se nechvěl pokaždé, když dával rozhovor do hudebního revue nebo mu tleskali ve vyprodaném sále, snášel bych jeho povýšenost a bezcitnost? Otočil bych se za ním v metru, kdybych nerozeznal dirigentskou tvář? Imponoval by mi, kdyby jeho osobnost netvořilo závratné ego a vytříbený vkus ve všem, co se ho týkalo?

Ucítil jsem nutkání zvracet.

Madelaine nadšeně gestikulovala směrem k jakési nové profesorce hudebního managementu, Anthony dál bez přestávky žvanil o tom, kolik žen mohl svést Mick Jagger, a já se cítil jako zrůda. Paradoxně ze mě spadla velká část stísněnosti a strachu, kterou ve mně vyvolávala vzpomínka na tu hloupou neshodu s Viktorem. Jako bych už v tom morálním bahně nemohl klesnout hlouběji. Rozhodl jsem se zůstat a co nejlépe ho ignorovat.

,,…a tohle je Josh, slečno Lexingtonová," vytrhla mě Madelaine ze vzduchoprázdna. Spěšně jsem podal ruku sympatické drobné ženě, která se zdála sotva o pár let starší.

,,Ty jsi taky z naší hudební fakulty?"

,,Kdepak, já studuju literaturu. Jsem tady úplnou náhodou."

,,Takže dobrovolník? To je úplně nejkrásnější," zářivě se usmála. Z očí jí sršela tak upřímná radost z dění kolem, až jsem se i já neubránil pousmání. ,,Tak kdopak je tvůj srdeční autor?"

,,To po mně nechtějte! Trpím závažnou neschopností rozhodovat se."

Slečna Lexingtonová toho věděla o knihách spoustu a já se brzy neobvykle rozmluvil. Konečně jsem ve filharmonické společnosti netápal, ale našel někoho, před kým jsem působil vzdělaně. Přísahal bych, že mi ji seslal sám bůh. Úzkostlivě jsem na ní lpěl pohledem, abych se snad nerozvážně neohlížel po dirigentovi. Vyzařovala však ze sebe takovou vstřícnost a harmonii, že se část emocí zákonitě přenesla i na mne.

,,Opravdu, Strauss zhudebnil Nietzscheho velmi výstižně, přitom to je hodně obtížné literární dílo…"

,,Skutečně?" ozval se přímo za námi Viktor nezaujatým tónem. Po zádech mi přeběhl mráz. Téměř jsem se bál otočit, ale on mi to usnadnil, když vstoupil přímo mezi mě a slečnu Lexingtonovou. ,,Na okamžik si Joshe vypůjčím."

Kromě toho, že o mně mluvil jako o balíku slámy, se ani neobtěžoval představit nebo omluvit, že nám vpadl do hovoru. Profesorka zaskočeně zamrkala, než se jí do tváře vrátil všudypřítomný úsměv, tentokrát však zřetelně zmatený a bojácný. Viktor nikterak nečekal na slušná slova rozloučení, jednoduše odkráčel bokem a já ho následoval, přesně jak předpokládal. Zůstali jsme postávat u dveří na toalety.

,,Co se děje?" zamumlal jsem sotva slyšitelně.

,,To mi řekni ty. Kdo je to?"

,,Kdo je kdo?" zopakoval jsem přihlouple a konečně k němu vzhlédl. Vypadal hrůzostrašně a zároveň neuvěřitelně sexy, nedokázal jsem si pomoct. Po dlouhé době stál přede mnou bez dirigentského fraku. Rudá kravata, mizící v černé lesklé vestičce, na něm zářila jako na rozzuřeném býkovi.

,,Ta žena, od které ses ani nehnul."

Ze samého překvapení mi až teď došlo, o co mu jde.

Žárlil.

On, u jehož boku se vlnila vnadná dlouhovláska, žárlil na mě.

,,Jedna profesorka z hudebního managementu." Odmlčel jsem se, abych ho popíchl. Najednou mě zalila obrovská vlna odvážné troufalosti. ,,Zapovídali jsme se o literatuře, obdivuhodně se v tom orientuje!"

,,Samozřejmě." Založil si ruce na prsou a narovnal se, aby mě ještě víc převyšoval.

Věděl jsem, že nežárlí v souvislosti s naším vztahem. I tady prosakovala jeho nenasytná ješitnost. Prostě nesnesl, aby ho někdo vyšoupnul z piedestalu. Aby ho někdo vystřídal v roli středobodu mého vesmíru. Porovnával sebe se slečnou Lexingtonovou a vůbec kýmkoliv dalším, kdo by mě mohl zaujmout. Nepotřeboval být mým nejmilovanějším, potřeboval být nejlepším a nejúžasnějším kvůli sobě samému.

,,Spíš s ní?"

,,Prosím?" vypadlo ze mě šokovaně. ,,Teď jsem ji potkal."

,,Spíš s někým?"

Mlčel jsem. Ani mě nenapadlo se o někoho pokoušet v reálném světě, který se neskládal z Viktora. Zaměstnával mě emocionálně natolik, že bych toho ani nebyl schopný. Evidentně si ale moje zařezané mlčení vyložil jako souhlas.

,,Fajn," pokrčil rameny a z tváře mu náhle vymizely stopy vzteku. Rozhodilo mě to. Najednou jsem ztratil pomyslnou převahu.

,,Ty s někým spíš?" vyhrkl jsem. ,,S někým dalším?"

,,Ano," pousmál se a uhladil si sako. ,,Ale nic jsme si neslibovali, ne? Jsem rád, že jsme na tom stejně."
Mísila se v něm zlost a uspokojení z toho, že dosáhl svého. Mise s blondýnkou přece vedla právě k tomuhle - aby mi dokázal, že si nepatříme. Teď jsem mu to bezděčně odsouhlasil, ačkoliv ho zaskočilo, že bych i já hledal potěšení jinde.

Neměl jsem nejmenší tušení, jak reagovat. Nemohl jsem se horečně dušovat, že to mylně pochopil a já jsem věrný. Nemohl jsem po něm ani chtít, aby se s jinými nescházel. Překvapilo mě to vůbec? Nejspíš jsem tušil, že mu monogamie nic neříká, ale dokud takové věci skutečně neuslyšíte, dokud je ten druhý nevysloví nahlas, můžete doufat v opak. Teď už nebylo cesty zpět. Vždycky to budu vědět, představovat si to, mučit se tím. Byly to ženy? Nebo muži? Spal i s Mandy? S někým dalším z rautu? S někým z orchestru?

Nechal mě trčet u záchodků jako nějakého vyděděnce. Zkazil jsem úplně všechno. Prozradil jsem mu příliš mnoho skutečných citů a pak ještě nevědomky potvrdil, že mám víc milenců. Ani jedno z toho neodpovídalo jeho představě o nevinném, bezmezně oddaném a nenáročném štěněti.

Kopnul jsem do sebe zbytek šampaňského, které mi vyprchalo na dně sklenky.

Když to vezmu kolem a kolem, co bych dal za to, abych ho mohl zase jen zamilovaně, beze smyslu obdivovat a hltat.

Sakra.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Josepphin Josepphin | 8. listopadu 2015 v 19:53 | Reagovat

Josh! Josh! Josh! 💪🏼 Moc si přeju aby mu nakonec smazal z ksichtu ten samolibej úsměv! Ale to by asi úplně nesedělo do původního 'rozloženi' charakterů... No. Nechám se překvapit jak tohle dopadne. A jak tě známe, tak to bude skvělý. :)

2 Leegea Leegea | 8. listopadu 2015 v 20:26 | Reagovat

Proč tak málo dílů? Umíráme zvědavostí, jak to bude dál, že, holky?

3 Solivagant Solivagant | 9. listopadu 2015 v 0:49 | Reagovat

Záchodková scéna nemá daleko k mačetoidnosti. Zaručeně zbaví nespavosti - udělá sek sek a je po čtenáři. ;D Dobrou noc.

4 Oops Oops | 2. prosince 2015 v 19:00 | Reagovat

Miluju to napětí!

5 Oops Oops | 3. prosince 2015 v 22:20 | Reagovat

...a netrpělivě vyčkávám další část.

6 Lord Vojeldort Lord Vojeldort | 18. prosince 2015 v 20:12 | Reagovat

Naprosto skvělé, nemůžu se dočkat další části! <3

7 Tea Tea | 2. ledna 2016 v 11:02 | Reagovat

Děkuji moc za reakce, děvčata :) mám teď dost školní vytíženost, takže bohužel není nic napsáno, ale snad se to potom změní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama