Maestro (9)

10. srpna 2015 v 22:51 | Tea |  Maestro

Můj život se točil jen kolem něho. Z jedné návštěvy týdně se staly dvě. Trávil jsem dny na jeho zkouškách a ostatní večery na koncertech, které dirigoval, a rautech, kterých se účastnil. Byl jsem mu pořád nablízku. Často jen jako pouhý pozorovatel, součást všudypřítomného pozadí, ale k mému vlastnímu údivu jsem se necítil přehlížený a nenaplněný. Tohle byl náš svět. Zachycoval jsem střípky jeho osobnosti a pokoušel se o něm vytvořit celistvý a skutečný, nezdeformovaný obraz. Fascinoval mě. S potěšením jsem zkoumal jeho mimiku, když rozprávěl s osobnostmi hudební scény, těšil jsem se z vět, které ke mně směřoval, jakmile se náhodně přimotal poblíž. Ačkoliv jsem zrovna nepředstavoval hlavní náplň jeho pozornosti, vždycky jsem cítil, že mě vnímá, že si je vědom mé blízkosti a že v jeho očích spatřím vidoucí odraz našeho zvláštního pouta, jakmile se bezděčně střetneme pohledem přes délku celé místnosti. Někdy jsem si důležitě představoval, že jsem jeho pojítkem, kotvou, kterou potřebuje nahmatat ve všech těch náhlých a nenadálých situacích během koncertů a dialogů s cizími a novými lidmi.



Někdy mě naopak neuvěřitelně rozčiloval. Viděl jsem svět z úplně jiné perspektivy než on. Trvalo mi dlouho pochopit některé jeho rozmary a přešlapy. Věci, z kterých jsem se mohl zbláznit, a proslovy, po kterých bych ho nejradši rozsápal. Jenže v některých ohledech se ukázalo jeho vnímání jako značně omezené, tedy přinejmenším z mého pohledu. Netrápil se malichernostmi jako my ostatní, nebádal po důsledcích svého chování. Ve své upřímnosti klidně druhého nepřístojně urazil a podle stále přítomného zářivého úsměvu si to ani neuvědomoval.

,,Kdybych byl ustaraný, znervóznil bych orchestr. Musím na ně přenést klid a dobrou náladu. Jenom pokud jsi uvolněný, můžeš zažívat ten nejlepší život, který je možný. Stres a starosti tě udělají leda horším člověkem. Obavy ti nepřinesou nic dobrého."

Byla to jednoduchá filozofie, prazákladní a nevyvratitelná ve své podstatě, ovšem diskutabilní v provedení. Bohužel, na rozdíl ode mě okolí nevidělo Viktora v tom pravém světle. Ve skutečnosti, v nitru srdce, byl ten muž neustále pozitivně naladěným usměvavým chlapcem, zároveň tak trochu flegmatickým a tak trochu ješitným. Nemohl jsem se divit, že ho ostatní nedokážou a nechtějí přečíst do takové hloubky. Díky němu jsem přehodnotil svůj pohled na lidi kolem sebe a přestal být tak nesnesitelně přísný a rezolutní ve svém hodnocení společnosti.

Na jednom speciálním koncertě, který se konal v katedrále na okraji města, jsem byl od manažerky festivalu pověřen zásadním úkolem - dohlížet na něj. Když mi líčila všechny následující kroky, které musím během večera a koncertu provést, musel jsem se usmívat, ale v podstatě se nejednalo o žádnou novinku. Viset na něm jako klíště a přinutit ho, aby se přesně v sedm hodin dostavil do kostela. Po úvodní pasáži na kůru na něj počkat pod schodištěm a zatímco zbytek orchestru se hravě přemístí, dirigent potřebuje doprovod, aby trefil do zákristie.

Zaklepal jsem na jeho šatnu, kterou vytvořili v historické místnosti jedné přilehlé budovy biskupství, asi osm minut před anoncovanou sedmou hodinou. Když jsem otevřel a nakouknul dovnitř, nebyl ještě oblečený ve fraku a z ruky mu visel rozvázaný motýlek. Povídal si s jedním ze sólistů.

,,Máš jít se mnou do kostela, abys tam byl přesně v sedm."

,,A co když nepůjdu?" opáčil a sólista se rozesmál. ,,Dej mi ještě minutku."

Nijak mě nepřekvapilo, když čas běžel a já slyšel, jak přešel do druhé místnosti a začal se opět vybavovat se sólisty. Nikdy nespěchal. Všichni ostatní na něj spoléhali, nemohli ho z koncertu vynechat, takže proč by se něčeho děsil?

Nakonec se zjevil venku, náležitě upravený a oblečený. Pokusil jsem se spěšně vyrazit, ale Viktor se jako obvykle veledůležitě nesl, jeden rozvážný krok dlouhatánských nohou za druhým.

,,Joshi, Joshi…" oslovil mě zvesela. Díval jsem se pod nohy, abych neupadnul na nedokonalé historické dlažbě, ale přinutil jsem se vzhlédnout. Při chůzi bok po boku jsem si znovu jednou uvědomil, jak vysoko musím vzhlížet. Byl víc než o hlavu vyšší. ,,Jak se těšíš na dnešního Brucknera?"

,,Bude to úžasná atmosféra. Kupole je nasvícená do modra, je to dost efektní."

,, Jestliže stojí nějaký skladatel tváří v tvář Bohu, pak je to Anton Bruckner."

,,Ehm… vážně?"

,,Jeho hudba popisuje nepopsatelné, otevírá cestu k nadpřirozeným sférám, kde se nachází ono Božské. Brucknerova hudba je čisté vyjevení tajemství života."

,,Proč se s tebou vždycky cítím jako idiot?" povzdechl jsem si rozpačitě. Rozesmátě si odfrkl.

,,Jak si to mám vyložit?"

,,Někdy mi přijde, že nejsi obyčejný smrtelník. Odložíš občas tu velectěnou masku dirigenta?"

,,Nejsem o nic méně bezstarostný mladík, když diriguji orchestr, a nepřestávám být seriózním hudebníkem, když se procházím v žabkách po pláži se zmrzlinou."

Zahihňal jsem se.

,,Tak to je něco, co si opravdu neumím představit."

,,Proč? To, co se stále mění, je dočasné soustředění a samozřejmě i oděv, ale příčí se mi povrchní obraz a póza seriózní profese, která určuje, jak důstojně by se měl člověk chovat. Vhodné chování a vkus ve všem, co děláš, je životní styl. Cítím se stejně sexy v bílých šortkách jako v elegantním fraku."

Zastavil se před vchodem do katedrály, odhodlaný si dál povídat, namísto aby vkročil dovnitř a ujal se svých povinností. Když jsem si to gesto uvědomil, slastně mě zašimralo v žaludku.

,,Takže až příště uslyším, že jedeš do LA a trávíš večery na diskotékách na lodi, nemám se divit?"

S culením se zhoupnul dopředu a zase zpátky. Začínala se mě zmocňovat nervozita, protože zpoždění narůstalo.

,,Přiznávám, že klasická hudba mě lehce zdeformovala. Zvládnu jazz, ale ostatní muzika prostě nedostojí mým požadavkům. Nelíbí se mi." Potutelně na mě mrkl. ,,Ale jestli chceš vyrazit surfovat na západní pobřeží, rád tě to naučím. Neskromně prohlašuji, že v tom opravdu vynikám."

,,Já vím. Jsi ultimátní génius."

Nevinně zamrkal a prošel kolem mě k těžkým dřevěným dveřím kostela. Rozechvěle jsem zíral za ním a přihlouple se usmíval. Byla to jen rozmařilá družná narážka, nebo si mě nesl v sobě, stejně jako já jeho?

Uvnitř ruchem pulzujícího kostela se vzápětí propadl do manýristické polohy.

..Sbor už je na kůru?"

,,Nevím, vždyť jsem byl s tebou. Asi ano."

,,Mám už jít nahoru za nimi?"

,,No, řekl bych, že jo." Sakra. Tolik k mé práci ve filharmonii, jsem absolutně nekompetentní. Pro jistotu jsem doběhl k manažerce, kterou jsem díkybohu objevil postávat u první řady. Naštěstí se ukázalo, že mám pravdu. Sdělil jsem to maestrovi.

,,A kdy mám začít?"

Nejistě jsem se podíval na hodinky.

,,Je víc než pět minut po sedmé. Oficiální začátek už byl. Takže prostě… teď?"

,,Já ale nemůžu hrát jen tak. Potřebuju nějaké znamení."

,,Jaké znamení? Je sedm hodin? Jsi dirigent?"

Začínalo to ve mně bublat vzteky. Zatvrzele trčel pod schody na kůr s rukama složenýma za zády.

,,Zeptej se Lucy." Sebevědomě mě odvelel zpátky do první řady.

,,Panebože," povzdechla si manažerka a protočila oči v sloup. ,,Ať se dívá dolů a já mu mávnu, když to tak potřebuje."

Přetlumočil jsem to Viktorovi. To, že ho nazvala joudou, jsem zamlčel.

Nakonec vše proběhlo tak, jak mělo. Odvedl jsem Viktora do zákristie, kde se měl setkat se sólisty a pokračovat v programu. Během cesty jsme pokračovali v rozhovoru o jeho surfařském mistrovství (ukázalo se, že taky lyžuje, plachtí a zdolává hory při pěší turistice). Nic z toho můj mozek nedokázal vizuálně zpracovat, tedy až na jeho postavu v plavkách. V zákristii si vymohl vodu, pro kterou jsem mu musel doběhnout do šatny, a když chtěl nechat dvě ženské sólistky vyjít před obecenstvo první, dva zpěváci mu odvážně kladli odpor a rozhodli se vyrazit namísto dam. Tajně jsem se tomu smál.

Když po závěrečném aplausu znovu procházel zákristií a mířil do šatny, sršely z něj proudy potu, jako by se v něm vykoupal. Nevadilo mu to. Zářil štěstím, které muselo nabít každého člověka v jeho blízkosti.

Už jsem odcházel domů, když jsem si vzpomněl, že mi opět svěřil do hlídání partituru. Honem jsem našel raut (bohužel jen skromný, takže na něm nevyžadovali mou přítomnost a pomoc) a zůstal stát u dveří. Dirigent se nacházel opodál, čelem ke mně v hloučku VIP hostů, mezi kterými jsem rozpoznal ředitelku filharmonie a pár dalších osob. Jakmile mě spatřil, zmlknul a obličej se mu roztáhnul v úsměvu. Všichni se samozřejmě obrátili mým směrem.

Nesměle jsem se natáhnul a podal mu partituru.

,,Děkuju moc! Díky," zopakoval vděčně a převzal ji. ,,Dobrounoc, Joshi."

Pokývl jsem mu a obrátil se k odchodu.

Další den za mnou. Další večer plný překvapujících zjištění, střídajících se infarktů a psychologických orgasmů, další vlna zamilovanosti do jeho pohrdavých obličejů a chování sebestředného sobce, který je jedním slovem rozkošný.

Mrzelo mě, že se nikdy nestanu jedním z těch, s kým si na hudebních sešlostech zaujatě vypráví a který může po jeho boku debatovat s ředitelkou nebo dramaturgem. Pokaždé budu chlapec, který mizí ze scény.

Ovšem na rozdíl od všech těch ostatních to budu já, kdo zítra kolem osmé zazvoní na dveře Viktorova bytu.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lord Vojeldort Lord Vojeldort | 15. srpna 2015 v 21:57 | Reagovat

Úžasné jako vždy! Nemůžu se dočkat další části <3

2 Schulli Schulli | Web | 19. srpna 2015 v 22:07 | Reagovat

Je to boží. Jsem zvědavá, jestli Josh bude stále překousávat Victorovu povahu. :D

Neskutečně se těším na další díl! :)

3 Solivagant Solivagant | 23. srpna 2015 v 18:51 | Reagovat

Jeho nonšalantnost mne jako obvykle zastihla v oddané pokloně a se zbožnýma očima tak, jak to umí jen andělé a trpící na stropech vymalovaných kostelů. A není nic přirozenějšího, než aby právě on vybral Antona Brucknera - ach můj bože!

4 Ax Ax | 27. srpna 2015 v 18:49 | Reagovat

Úžasné. Někdy s v Joshovi úplně vidím, a můj nedosažitelný objekt zájmů je zase celý Viktor.
Co říct, neskutečně zbožňuju Tvá díla a vím, že toho máš moc, ale prosím Tě na kolenou, nenechávej nás čekat tak dlouho!

5 Tea Tea | E-mail | 2. září 2015 v 14:46 | Reagovat

Děkuji moc všem, co čtou a komentují :)

6 She She | Web | 3. září 2015 v 20:24 | Reagovat

Je to dokonale libové...:) ...vždycky mě překvapí jak to podáš..jak i z jednoduchých vět dokážeš vytvořit něco takového. Je to úplně precizní...:) ...moc se těším na další díl...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama