Červen 2015

Maestro (8)

18. června 2015 v 20:19 | Tea |  Maestro

Ten večer se v mé hlavě odehrával se stejnou frekvencí, s jakou běžely reprízy těch nejprimitivnějších seriálů v televizi. V premiéře večer, pak mezi půlnoci a brzkým ránem, patrně pro ty ubožáky, kteří se ubrečeně opíjeli a přepínali na ovladači programy, a znovu dalšího dne dopoledne. Na rozdíl od vysílání trpěl můj paměťový záznam zásadním nedostatkem - nedal se řádně zpomalit, zaostřit ani přiblížit. Všechno probíhalo tím samým zběsilým tempem, při kterém jako bych namátkově ztrácel vědomí, a musel bych ty okamžiky nutně prožít znovu, abych doplnil slepá místa v mapě. Rozpomínal jsem se na útržky, na záblesky, které zdánlivě nijak nevynikaly, a přesto mi utkvěly víc než to ostatní. Na hrubší kůži prstů v místech, kde držel taktovku. Na obzvlášť zacuchaný pramen vlasů, v kterém jsem se zadrhnul. Na to, jak jeho ruce hřály, zatímco chodidla měl dočista studená. Blahosklonně jsem se usmíval.

Vybavoval jsem si však neustále dokola i ty mrzké chvíle. Jak rozpačitě jsem se s ním loučil, zatímco jemu to evidentně nečinilo sebemenší potíž. Nepolíbil mě. Trapně jsem přešlapoval ve dveřích a téměř se k němu naklonil, ale taková porce troufalosti se na mé straně nedostavila. Uhnul by? Nebo by zkameněle přijal a pak litoval, že se zapletl s tak patetickým naivkou?