Březen 2015

Maestro (5)

19. března 2015 v 18:32 | Tea |  Maestro

Onen poslední dubnový pátek se hrál Klavírní koncert číslo 2 od Rachmaninova. Celé odpoledne probíhalo hekticky, sólistka se svým týmem si popletla čas generálky a ještě k tomu se ztratili cestou z hotelu ke koncertnímu sálu, přestože Anthony poslal jednoho ze svých pomocníků, aby je doprovodil. Viktor si zapomněl frak. Neměl jsem tušení, kde bydlí, ale trval na tom, že je to příliš daleko a je nemožné stihnout pro něj zajet. Zároveň zarytě protestoval, že si nemůže půjčit jen tak něčí sako, protože má naprosto odlišnou postavu než většina hráčů. Měl jsem dojem, že ho manažerka rozsápá. Nasupeně sledoval chaotické pobíhání kolem sebe s rukama založenýma na hrudi. Nakonec se našel jeden z jeho obleků náhodně zastrčených ve skříni v šatně, díky bohu.

,,Je pomačkaný."

,,Viktore, za dvacet minut začínáme. Žehlit se nebude!" zavyla manažerka a já se zahihňal. Sežehla mě pohledem. Viktor mým směrem šibalsky pozvedl obočí.

Maestro (4)

1. března 2015 v 14:54 | Tea |  Maestro

Ráno druhého dne jsem zpomaleně nabíral vločky s mlékem na lžíci a nedokázal odpřísáhnout, že se mi to celé nezdálo.

,,Co to s tebou je? Oslava se nevydařila?" zeptal se táta starostlivě. Pokrčil jsem rameny.

,,Asi ještě pořád kňourá nad tím, že nebyl na závěrečném koncertu," povzdechla si máma a napila se sklenky pomerančového džusu. ,,Vždyť kvůli té hudbě nemůžeš zanedbávat všechny svoje kamarády."

,,Ve filharmonii se můžu seznámit s novými lidmi," ohradil jsem se vzpurně. Minimálně jsem si to přál.

,,Ale těžko se skamarádíte. Je to jenom výpomoc. Vždyť ani nehraješ na žádný hudební nástroj," připomněl mi táta tuto trpkou skutečnost. Zamračil jsem se, uražen na cti.

,,Hudební teoretici taky nemusí být klavírní mistři, a přece tomu rozumí."