Leden 2015

Maestro (3)

25. ledna 2015 v 17:30 | Tea |  Maestro

Bohužel mě velká část z oněch devíti festivalových dnů minula, jelikož mimo mě nebo Madelaine pomáhali filharmonii i studenti z konzervatoří, u nichž to splňovalo podmínky praxe, nebo se jednalo pouze o komorní koncerty ve speciálních prostorech, které nevyžadovaly hlouček lidí navíc. Jako zákonem schválnosti dirigovali další tři koncerty, kterých jsem se zúčastnil, hosté ze zahraničí, ale i kdyby tomu bylo jinak, žádný raut se po nich nekonal - to byla výsada úvodního a závěrečného večera. Stejně bych tedy neměl možnost Maleviče potkat.

V hlavě jsem si zas a znova přehrával každý jeho pohyb, každý jeho pohled a úsměv, hledal jsem skryté náznaky, které neexistovaly. Mou specialitou se stalo vymýšlení imaginárních rozhovorů a brilantních poznámek, které jsem měl pronést, aby mi vysloužily uznalou špetku pozornosti a následnou interakci.

Maestro (2)

7. ledna 2015 v 20:00 | Tea |  Maestro


Nakonec jsem přestal fňukat, vzmužil se a doslova se ponořil do své nové volnočasové aktivity. Když jsem se otřepal z toho bláznovského nesmyslu, že zahlédnu šéfdirigenta (co by mi to vlastně dalo?), nasměroval jsem svoje soustředění zpátky k hudbě a k faktu, že reprezentuji filharmonii. Cítil jsem přemíru důležitosti, když jsem kavárníky obeznamoval se svým posláním a žádal je o umístění plakátků a brožurek. Znamenalo to sice několik večerů plných bolavých nohou a několikero vracení, když podnik neměl otevřeno v dobu, kdy jsem to předpokládal, ale během cesty se mi do uší linula ze sluchátek klasická hudba a radost z toho, že jsem součástí té velké mašinérie plodící něco tak nádherně znějícího, překonala vše.

Jakmile jsem předal poslední program, zpravil jsem o tom Anthonyho a on mě povolal do budovy orchestru. Tentokrát jsem prošel přes vrátnici sám, což ještě posílilo pocit štěstí bublajícího v mé dušičce.