Prosinec 2014

Maestro (1)

29. prosince 2014 v 10:00 | Tea |  Maestro
A/N: Žiju, dýchám, píšu. Vím, že všichni chtějí Wrong, ale zkusme to po malých krůčcích. Prozatím snad nepohrdnete něčím, co mě v posledních měsících pohlcovalo a co ve mně vyvolalo touhu psát. Omluvte všechnu nedokonalost, možná už slovy nevládnu tak jako kdysi! So... enjoy :)


Vždy se mi zdálo zvláštní, jak vám určité dny nadobro utkví v paměti. Vteřinu po vteřině, minutu po minutě, včetně počasí a intenzity vánku, ba dokonce i toho, jaké stínové obrazce na chodníku vytvářelo slunce, prodírající se skrz osiřelé zmrzlé větve stromů. Bylo to 27. února, když jsem v upocených dlaních poprvé svíral bílé lístky se zlatě vyraženým písmem, vstupenky na koncert orchestru, mou propustku do hudebního ráje.

,,Nebylo by lepší jít do divadla? Za ty peníze…" namítla máma, když mi kartáčovala sako, zatímco já si uvazoval kravatu - dokonalá synchronizace pro časovou tíseň. Střelil jsem v zrcadle pohledem na její obličej; nerozhodně špulila rty, jako ostatně pokaždé, když byla přesvědčena o své neotřesitelné pravdě, zatímco já coby neposlušný synek trval na svém (omylu).

,,Mami, v divadle mi nezahrají Schubertovu Nedokončenou."

,,Můžeš si ji poslechnout na desce."

,,A taky se můžu podívat na televizní záznam skoro kterékoliv činohry."