Říjen 2011

Happy b-day Frankie!

31. října 2011 v 17:56 | Tea |  About authors
Blog slaví už páté narozeniny nejmladšího člena kapely a je nadmíru zvláštní vidět, že i on dosáhl třicítky! Všechno nejlepší :)


Wrong (123)

29. října 2011 v 23:39 | Tea |  Wrong
A/N: Nebezpečně se mi po uplynulých namáhavých dnech klíží oči, ale když už se mi kapitolu podařilo dokončit, nemám to srdce oddalovat zveřejnění (i když bych se raději nacházela dávno v posteli, hah). Takže enjoy a případně omluvte možné nesrovnalosti/chyby/whatever, zítra se na to podívám znovu :)


Before you met me, I was a wreck
But things were kinda heavy, you brought me to life


,,Žiju - li nějakou chvíli bez rozkoše i bez bolesti a vdechuji vlažnou, jednotvárnou snesitelnost takzvaných dobrých dní, má dětinná duše se tak zle rozbolaví a roznemůže, že svou rezivou děkovnou lyru mrštím ospalému bohu spokojenosti do jeho spokojené tváře a raději snáším opravdu ďábelsky palčivou bolest než tu stravitelnou pokojovou teplotu. Vzplane pak ve mně touha po silných pocitech a po senzacích, vztek na tenhle bezbarvý, plochý, normovaný a sterilizovaný život a zběsilá chuť něco rozmlátit, třeba obchodní dům nebo katedrálu anebo sebe sama, chuť vyvádět opovážlivé nesmysly, strhnout několika uctívaným modlám paruku, obdařit pár odbojných školáků vytouženým lístkem do Hamburku, svést malé děvčátko nebo některým reprezentantům tohohle měšťáckého světa zakroutit krkem."

Olízl si rty a nechal mě, abych do sebe nasál Hessova slova. Bylo to jako poslouchat pohádku a ničím na světě se netrápit; v pololeže na vyhřáté pohovce, vnímaje klidný tlukot Gerardova srdce pod hrudním košem, jehož rozpínání mi rytmicky nadzvedávalo hlavu.

Danger Days Project (14)

28. října 2011 v 8:05 | Thumbler & Legal Assassin |  Danger Days Project

Jak čas plynul a odškrtaných míst na zažloutlé, pomuchlané mapě přibývalo, začínalo být čím dál tím víc patrné, že Raye v oblastech Wastelands zřejmě nenajdou. Buď tam vůbec nebyl, nebo cestoval tak rychle a nenápadně, že ho zde nebylo možné dostihnout. A tak došlo k tomu, že Frank jednoho večera u ohně navrhl, že už by bylo na čase vydat se do zón. V jeho vyprávění byly zóny podobné dosavadnímu putování po Wastelands a jeho doupatech asi tolik, jako je pohraniční vesnice v Mexiku podobná New York City. V zónách už se nevyskytovala jednotlivá izolovaná hnízda, spíše měly obydlené oblasti blíže k městečkům a rozhodně je od sebe nedělilo tolik mil. Také tam mnohem snáze fungoval obchod, byla lépe zásobená a dalo se v nich sehnat víc než jen základní potraviny a věci každodenní potřeby. Zkrátka zóny znamenaly život.

You don't have a soul. You are a Soul. You have a body.

26. října 2011 v 15:47 | Tea |  Wrong
V létě mi jedna osoba při výměně zpráv naznačila svůj pohled na Frankův a Gerardův charakter ve Wrong. Neuvěřitelně mě to zaujalo, až jsem oslovila tři další, o nichž jsem věděla, že postavy opravdově vnímají, a vznikla čtveřice zajímavých názorů - v něčem podobných, v něčem odlišných, v něčem korespondují s mým pohledem, v něčem se s ním rozchází. Pokud máte chuť a čas, nahlédněte do názorů ostatních. A kdyby vás pochytila múza (a klidně se může týkat Ryana), rozhodně se nezdráhejte sdílet i svůj názor :)
(popisy nechávám anonymní, jelikož jsem je tehdy neupozornila, že bych je mohla zveřejnit, ale mohou se klidně přihlásit :))

FRANK

1. Frank je chlapec, ktory nikdy nemal vela kamaratov a preto s otvorenou narucou prijima kazdeho, kto o neho prejavi zaujem. Co je podmienene tym, ze sa s maminou casto stahovali a nikdy nemal dost casu ani priestoru spravit si skutocnych kamaratov, stale bol osamely. Je priatelsky, ale nie prilis. Otvori sa ludom az po dlhsom case, ked vie, ze im moze doverovat. Co prikladam tomu, ze je gay a jeho matka z toho nikdy nebola prilis nadsena. Miluje, ked je obdivovany, miluje, ked ho ludia vedia ocenit, pretoze linda to nikdy nerobila/nerobi. Lahko sa necha opantat zaujimavymi ludmi, pretoze si pri nich aj on pripada zaujimavejsi. Chcel by niekam patrit. Je poctivy a zalezi mu na skole, pretoze vie, ze chce robit nieco nadpriemerne vo svojej buducnosti. Tiez preto, ze ho to vsetko jednoducho zaujima. Hlta vedomosti. Miluje svoju mamu a spravil by pre nu cokolvek, lebo vie, ze ona vsetko, co robi, robi pre Franka, aby sa mal dobre, aj bez otca. Miluje ju, ale laska k rodicovi nikdy nedosiahne vysin, ake dokaze dosiahnut laska k partnerovi. Nikdy by vedome linde neublizil, ale Gerard je vsetko, co si vysnival. Gerard sa mu venuje, poklada ho za doleziteho a lubi ho, pri Gerardovi moze byt samym sebou. Vo vsetkych smeroch. Neviem, aky vztah ma frank ku svojmu biologickemu otcovi. Ale myslim, ze v niektorych smeroch mu Gerard nahradza aj jeho. Nech to znie akokolvek incestovsky.

Wrong (122)

23. října 2011 v 0:01 | Tea |  Wrong
A/N: Kapitola měla původně pokračovat, ale vzhledem k očekávaným problémům s internetem jsem se rozhodla zveřejnit alespoň tuto část. A když se nad tím zamyslím, stejně bych ji nakonec musela rozdělit na dvě poloviny, takže nezoufejte ;) enjoy



Hold me, wrap me up
I am small, I'm needy

Gerard odložil aktovku na kuchyňskou linku a unaveně se protáhnul. Dlouze si povzdechl, promnul si oči dlaněmi a zamířil ke kávovaru, který jako by představoval poslední záchranu před zkolabováním. Několika primitivními pohyby jsem mu pár vteřin masíroval záda, zatímco stál otočený k plnícímu se hrnku kávy, a nahmatával pod prsty napětí a ztuhlé svaly. Zlehka zaklonil hlavu vlivem blažených pocitů a já využil nestřeženého okamžiku, abych mu zasypal krk polibky.

,,Tak povídej, jak sis to užil u Boba?"

Take a minute to appreciate the genius of KK

19. října 2011 v 6:50 | Tea |  About authors
Jacques - Louis David: The death of Marat


,,Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat."

Když jsem vytvářela FAQ videa, padla otázka na českou hudbu. Výsadou "oblíbený" jsem mohla s jistotou označit jediného muzikanta - Karla Kryla. V orientaci jeho tvorbou nepatřím k žádným mistrům, nevlastním ani všechny jeho nahrávky, ale získal si mě na základní škole, když jsme se o něm učili.

V pondělí jsem se vracela domů pozdě večer a během jízdy ztemnělým autobusem jsem se po dlouhé době zaposlouchala do Marata ve vaně. Myslím, že alespoň někteří z vás dokážou ocenit literárního génia v tomto písňovém textu. V závěrečných řádcích o Palachovi už mě dočista mrazilo v zádech. Koho by napadlo tak sugestivně zpracovat motiv lidí, kteří nezemřeli přirozenou, poklidnou smrtí?
(a ještě jsem se přiučila během hledání podrobností. Věděli jste, že Lincolna zabili během divadelního představení?)


Pohled se odvrátí, Koperník v sutaně,
smrtka si obrátí Marata ve vaně,
stránka se otáčí, Koniáš zatleská,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
smrt bývá nehezká.

Laskavé šero vám přikryje tvář s grimasou hrůzy,
ruka, jež před chvílí hladila ramena, zkameněla,
na nic je pero a k ničemu snář, zemřely Múzy,
to, že se nestřílí, smrt jenom znamená pro anděla.

Písnička dozněla, bytem je šatlava,
před vraty kostela uvidíš Václava,
drží se klepadla, hrobař si ruce mne,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
není to dojemné.

Cromwell má namále, Hus čeká na kata,
Smrtka má korále, korále ze zlata,
kříž staví Kristovi, Spartakus bez meče,
ranami nachoví, dívej se, člověče,
dívej se, člověče, dívej se, člověče!

Johanku stříhají, ruka je zemdlená,
pacholci říhají, ocel je kalená,
pan Lincoln v divadle dívá se na scénu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
oděna v saténu.

Jesenin opilý chystá si oprátku,
Puškin si zastřílí, Tyl píše pohádku,
vidíš Fra Filippa, krev plivá do barvy,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Smrtka si obarví.

Kennedy ve voze proklíná raracha,
pohřebním na voze uvidíš Palacha...

Wrong (121)

18. října 2011 v 5:21 | Tea |  Wrong


How many times I try to stand out, but I am not different.
What do you see in me? What stands out?

Z Ryanova přívětivého vytopeného pokoje mě vypudil až mámin podrážděný telefonát, žádající podrobnosti o mé aktuální poloze a stavu životních funkcí. Za ta léta vyrůstání v jejím područí jsem dle zkušeností okamžitě úspěšně ukonejšil všechny její mateřské instinkty, jelikož nespokojení proudilo čistě ze starostlivosti a vrozeně sebestředné rodičovské potřeby znát všechny styčné body plánů týkajících se mého volného času. Ryanovy zdi pozbývaly hodin a nevlastnil dokonce ani budík, člověk navíc v jeho přítomnosti jako by přebíral jeho uzpůsobení života a záhy ztrácel o čase pojem. Zdroj světla na stropě ve své zprovozněné podobě skutečně připomínal víc pohádkový lampion než přízemní lustr, nehodný povšimnutí. Světlo prosakovalo skrz látku stínítka v tlumených teplých odstínech a béžové zdi Ryanova pokoje získaly naoranžovělý nádech. Působilo to neuvěřitelně útulně a kouzelně. Dokázal jsem si bez přemáhání představit, jak tisknu kolena k hrudi pod tlustým nánosem několika pokrývek, které se zásadně lišily ve vzoru, materiálu a zkrátka spolu jednoduše nijak neladily, a vyprávím si s ním pošetilé tajuplné příběhy, mající nahnat bázeň dětinným dušičkám.

Killjoys party

13. října 2011 v 19:11 | Tea |  About authors
Slsi se rozhodla zorganizovat killjoys akci, které se můžete zúčastnit příští jaro. Takže neváhejte a přečtěte si podrobnější informace zde :)


Wrong (120) (PART TWO)

13. října 2011 v 6:00 | Tea |  Wrong


Jeho pokoj mě přenesl zpět do aktuálního století a světa relativně normálních mladých lidí, což upustilo trochu z vnitřního napětí a šroubovitosti. Uvolněně jsem se posadil na koberec a protřel si obličej.

,,Zdálo se mi to, nebo se to vážně stalo?"

,,Brendon?" odhadl a dřepnul si vedle mě na kolena. ,,Z Brendona se skládají noční můry i mokré sny."

Vymazal jsem z paměti sexuální podtext, abych se uchránil rudé barvě sápající se mi po líčkách.

,,A to jsem se před tebou styděl, když jsem se jenom příliš hlasitě zasmál," zakroutil jsem hlavou a ušklíbl se.

,,Rozkošné."

Tom of Finland

11. října 2011 v 17:08 | Tea |  By own eyeball
Mám velmi ráda knížky Taschen, obvykle tedy monografie malířů nebo ty architektonicky zaměřené, ale když jsem v Luxoru narazila na tuto bichli, doslova mi vyrazila dech. Doporučuji prolistovat, ale názor si vytvořte sami ;)

Jedná se o finského umělce známého pod pseudonymem Tom of Finland, který se zaměřuje na homosexuální erotiku v ilustracích. Ta snůška enormně svalnatých zidealizovaných macho chlapáků s obrovskými penisy mě lehce šokovala, ale za zážitek to stálo.

Více o autorovi na anglické wikipedii.

Knihu si můžete zhruba prohlédnout zde.

Více informací a fotografií v tomto krátkém videu.



Wrong (120) (PART ONE)

10. října 2011 v 5:21 | Tea |  Wrong
A/N: Omlouvám se, že až nyní místo půlnoci, blog zase nespolupracuje :-/


Well do ya, do ya, do ya wanna
Wanna go where I never let you before

Počasí mé troufalé cestě za hranice známého osídlení přálo. Z oblohy na mě shlížely útržky prošedivělých mraků jako připomínka průsvitných výčitek, ale zbytek nebe pyšně vykazoval účast jara, přebírajícího žezlo sil přírody přesně za týden. Ačkoliv se blížila pátá hodina, šero se neplížilo ulicí, a já se nemusel obtěžovat zastrkáváním rukou do kapes, abych uchránil klouby v prstech před prokřehnutím.

Cestu do Corneliovy ulice jsem si memoroval brilantně, zradila mě pouze jediná zatáčka těsně za stanicí metra, na níž jsem vystupoval. Procházel jsem tichou čtvrtí po hlavní ulici, lemované statnými vysokými stromy bez listí, a nahlížel do jednotlivých odboček, z nichž každá se jevila takřka totožně. Stejné nízké ploty ze světle nebo tmavě hnědého dřeva a jednopatrové domky střední vrstvy amerického obyvatelstva. Neurvale jsem nakukoval do předzahrádek a dvorků, jež jsem míjel, a zaznamenával přítomnost dětských skluzavek nebo neuklizených plastových motorek. Zřejmě se jednalo o všední okrajovou čtvrť plnou početných rodin s dětmi.

No use in turning on your light (7) (END)

9. října 2011 v 14:28 | Překlad Tea |  No use in turning on your light
A/N: Děkuji všem, kdo vydrželi všechna čekání a komu se povídka líbila :)


Jeho ložnice s Joanie směřovala na východ a nacházela se v patře vzadu v domě. Vždycky k nim proniklo ranní slunce, zatímco Joanie spala opřená o něj a dlouhé vlasy měla zcuchané. Ještě ani nezačalo opravdové ráno a venku se rozednívalo. Brendon zkontroloval hodinky, ležící na nočním stolku, když někdo začal bouchat na dveře. Byly čtyři ráno.

,,Kdo je to?" zeptala se zmateně Joanie ospalým hlasem.

Brendon slíbil, že se o to postará. Zamířil dolů a urovnal si tílko. Jeho otec se vzbudil též, ale poslal ho do postele poté, co uslyšel:

,,Brendone, otevři do pekla!"

Následované přehnaným mlácením.

Wrong (119)

5. října 2011 v 20:49 | Tea |  Wrong


But if I were to die tonight
would you cry or deny
my place in your life?

Gerard putoval tichými chodbami knihovny s pískově zbarvenou ekologickou taškou na rameni. Zdobilo ji motto tří kytar v odlišných zelených odstínech a klasický nápis Hard Rock Café a ještě před pár desítkami minut byla až neúnosně přeplněna řádkou knih, které vracel. Při pohledu na něj, jak se nepřítomně prodírá úzkými uličkami a obrací hlavu ze strany na stranu, aby očima skenoval různobarevné hřbety starých knížek, jsem se znovu přesvědčil, že toto je prostředí, kam náleží. Neuměl jsem si ho představit nikde jinde. Zapadal sem, cítil jsem to, jako když strávíte protivné odpoledne nutným zkoušením nových kalhot a náhle vklouznete do těch pravých. Prostě to víte. Po kůži se vám rozlije příjemné mravenčení a srdce, které se dosud nespokojeně vznášelo nad pichlavým povrchem neúrodné země, náhle dosedne do travnaté měkké kolébky údolí. Kdybych mohl, pokusil bych se ho nějak zvěčnit, zmrazil bych ho nebo ho jednoduše zabil a nechal navždy pózovat s rukou nataženou k jedné z objemných bichlí, a vracíval bych se na něj zálibně dívat, dokud bych sám neumřel.