Červen 2011

Wrong (103)

30. června 2011 v 15:28 | Tea |  Wrong

I want expensive sadness
Open doors to madness

Necítil jsem se opilý. Autíčko na obrazovce televize - červené jsem řídil já - zatáčelo na opačné strany jedině vlivem poškozeného ovladače. Jepha se hlasitě chechtal a polovinu závodního okruhu couval.

Ne, necítil jsem se opile. Přinejmenším ne tak, jak to bývá líčeno a jak to vídám v televizi. Stále jsem dokonale ovládal svoje vědomí, myšlenky, a jediná psychická změna se snad dala rozeznat v účinnějším uvolnění se a veselosti. Koordinace pohybů byla druhá věc, ale dráhu bych bez nárazu neprojel snad ani bezpečně střízlivý.

,,Nedáme si něco k jídlu?"

,,Abychom vystřízlivěli? Ani náhodou," zatřásl Jepha hlavou, zřejmě spokojený se svým aktuálním stavem, a vyprskl smíchy, když čelně naboural do zdi tunelu. Obrátil jsem oči v sloup a odnesl prázdnou misku na brambůrky, jejichž mastné úlomky krášlily povrch celého stolku. Díky bohu, že je Jepha alespoň nezašlapal do koberce.

30 days movie challenge

28. června 2011 v 21:35 | Tea |  About authors
Jelikož už proběhly písničky, tentokrát jsem neodolala totožnému seznamu filmů. Pokud máte zájem, podívejte se :) výběr byl opět velmi komplikovaný a jelikož bych u něj byla schopná dumáním strávit roky, je možné, že bych objevila jiné a lepší volby, ale... aktuálně to dopadlo takhle :) zabralo to dost času, takže doufám, že se to alespoň někomu bude líbit ;)

Charon (3)

27. června 2011 v 6:32 | Arwen |  Charon

Na domě s číslem 342 mě uvítala vybledlá oprýskaná malba duhy. Díky ní jste prakticky nemohli přehlédnout ten starý dům v zatáčce. Jako malý jsem si vždycky myslel, že to je nějaká dávno zavřená školka.

U vrat nebyl žádný zvonek. Na nic jsem nečekal. Nesměle jsem otevřel dveře a křikl přes celý barák. Když se nikdo neozýval, vstoupil jsem.

Ve vnitř mě to opravdu překvapilo. Byl to celkem moderně zařízený dům. Prošel jsem přes chodbu až k obrovským dřevěným schodům. Nestačil jsem ani došlápnout na poslední schod a vyděsila mě rána. Rozběhl jsem se k žebříku vedoucího s největší pravděpodobností na půdu.

Wrong (102)

25. června 2011 v 0:01 | Tea |  Wrong


I don't need another friend
I've got too many friends


,,Mám novinku," zamumlal Jepha oním speciálně vyvinutým studentským způsobem, kdy prakticky neoddělil rty od sebe, a který by mohli závidět i nejšpičkovější tajní agenti. Přisunul jsem se v lavici o kousek blíž, aniž bych odtrhl pohled od Gerarda, píšícího posledním úlomkem křídy jméno Emila Zoly. Hlavou mi okamžitě bleskla spojitost s Manetem a obraz zakloněného Ryana, rozkošnicky se nimrajícího v uměleckých propojeních. Až mě zamrazilo v zádech z té náhody; pokaždé mne opanoval zvláštní pocit tajemna, když se určitá okolnost zčistajasna zjevila hned několikrát za sebou, a to v prapodivných spojitostech. Logicky jsem věděl, že to způsobuje pouze předchozí nevšímavost a opomíjení skutečností náhle přivedených do záře reflektorů, ale nechtěl jsem pozbýt ten tajemný háv vyfabulovaného osudu.

Never ever seen frerard kiss?

22. června 2011 v 21:07 | Tea
Ohoho, docela čerstvě nahrané video a zdá se, že ho zatím nikdo z nás neviděl! Škoda, že není aktuální, ale i vzpomínky potěší. Děkuji Adriel za jeho sdílení :)



Wrong (101)

18. června 2011 v 8:00 | Tea |  Wrong
A/N: O trošku kratší, než jsem původně plánovala, ale následujících scén se dočkáte v další kapitole, takže nezoufejte ;)


Okay - I understand
But I don't want to be your friend


,,Já nemůžu, povinně jedu s mámou navštívit jejího nového přítele."

,,Já taky ne, už jsem si zapsal směnu v knihovně."

,,Ani já ne." Bertova odpověď se obešla bez vysvětlení.

,,To si děláte legraci!" zavyl jsem dotčeně a na znamení protestu odsunul mělkou misku s polévkou. Zbytky jejího obsahu vyšplíchly ven přes neprakticky snížené okraje a zalily zbytek bramborové kaše ve vedlejším talíři.

MCRmy song

15. června 2011 v 20:34 | Tea |  About authors
Saxana mě požádala, jestli bych tohle nezveřejnila, takže checkujte! :)



A více zde na facebooku

Wrong (100)

13. června 2011 v 19:20 | Tea |  Wrong
A/N: Výroční kapitola! Omlouvám se, že její stvoření trvalo tak dlouho, ale teď už snad škola nebude stát v cestě. Děkuji vám všem, kdo jste se dostali až k tomuto dílu s (alespoň pro mě) neskutečně vysokým číslem. Doufám, že vás příběh nezklamal a nestane se tak ani nadále :) enjoy!
(prozatím bez řádné editace, proto, prosím, omluvte případné chyby)


And I can chat with you baby
Flirt a little maybe
Does your mother know that you're out?


Když jsem se vrátil z vycházky s Ryanem, objevil jsem v kuchyni mámu. Probírala se vidličkou v salátu, který pravděpodobně tvořil její večeři, ačkoliv už právoplatný čas k poslednímu jídlu promrhala prací. Pozdravili jsme se a já si přisedl ke stolu, pozbývaje jakékoliv jiné kloudné práce.

,,Tak jak ses měl?" přeptala se mezi napichováním červených kousků rajčat. Tělem mi ještě stále pulzovalo chvění, vznikající sáláním Ryanovy aury.

,,Dobře," odpověděl jsem skromně, ačkoliv se tentokrát v jednoslovné reakci neskrývalo žádné podráždění či vztek.

,,A s kým jsi vlastně byl? S tím Jephou?"

Charon (2)

12. června 2011 v 21:21 | Arwen |  Charon
Dopadl jsem na svoji židli vedle Emily a hodil bágl na lavici. Ztěžka jsem oddechoval.

,,Opět ranní rozcvička?"

,,Náhodou, už dlouho jsem nezaspal."

Smutně se na mě usmála. ,,Špatný sny?"

Emily byla jediná, která o tom všem věděla. Byla taky jediná, která mě nikdy nenutila nic vysvětlovat. Přiznala, že je pro ní těžké mi věřit, ale i kdyby to nebyla pravda, tak na tom nezáleží. Byli jsme takoví blázni oba dva.