Březen 2011

Danger Days Project (6)

31. března 2011 v 6:30 | Thumbler & Legal Assassin |  Danger Days Project

Slunce se přehouplo přes poledne a v autě bylo nesnesitelné horko. Rádio zase jednotvárně šumělo, což byl neklamný znak toho, že se vzdalují od vysílače u doupěte, a tím pádem i od civilizace. Čekaly je míle a míle oranžově zbarveného písku, kaktusů a šedavé silnice, vinoucí se prašným údolím jako zkamenělá řeka. Mikey soustředěně řídil, Frank se soukal do přineseného oblečení, které mu v doupěti zabavili jeho věznitelé a Gerard seděl na předním sedadle s cigaretou v ruce a s mapou rozloženou na tom, co zbývalo z jeho klína. Cleve, jenž se ho od oné záchranné akce odmítal pustit, spal s hlavou opřenou o jeho rameno. Gerard se snažil ho co nejněžněji posunout níž, aby dosáhl do palubní desky pro tlustý červený značkovač a pak se přes jeho spící tělíčko natahoval tak dlouho, dokud se mu nepodařilo načmárat na mapě kostrbatý křížek na místo, kde se nacházelo předchozí doupě. Frank, který mu nahlížel přes rameno, souhlasně zamručel.


Wrong (93)

26. března 2011 v 17:30 | Tea |  Wrong
Don't bend, don't bleed, don't beg, don't scream, don't whine, don't fight
Don't tell me, don't tell me

Dívali se na mě. Nehybně a přísně, jako by se na mne každou chvíli chystala snést snůška výčitek a sarkastických poznámek. Kafka, Styron, Dickens a ti všichni ostatní.

Přitáhl jsem si karmínovou pokrývku výš k ramenům a probořil se hlavou do nadýchaných polštářů. Gerard periferním viděním zachytil drobný pohyb a obrátil ke mně obličej, ozářený fluorescentním světlem obrazovky úzkostlivě opatrovávaného notebooku.

,,Stalo se něco?" přeptal se víceméně automaticky, protože si pochopitelně nedokázal odvodit žáden logický důvod, proč bych se zčistajasna schoulil a bezbranně znejistěl. ,,Hned jsem u tebe, jenom zkontroluji školní emaily."

Where the ground is green (37)

19. března 2011 v 8:07 | Peculiar |  Where the ground is green
Chapter thirty-seven. Where the ground is green and crosses are white.


"Oco hovoril, že sa to začína o jedenástej. Ja viem, že vlastne by som už mal byť pomaly na ceste tam, ale chcel som sa za tebou ešte zastaviť. Pozrieť, ako sa máš. Vyzeráš lepšie."

Mikey sa odmlčal.

"Potom k nám prídu nejakí ľudia, vcelku sa toho bojím. Kopa rodiny, ktorú počas roka vidíš akurát tak na vďakyvzdanie. No, možno to vlastne nebude až taká kopa. A tiež sa bojím, že by sa mohol zastaviť aj Frank, to by mohol byť škandál. Ale zase by aspoň nebola nuda."

Trpko sa usmial.

"Ale už som mu hovoril, že potom sa s ním stretnem. Asi budem celkom na sračky, ale na druhú stranu mi to pomôže. Dúfam."

The quixotic ecstasy. (1)

17. března 2011 v 11:31 | Poisoned Gun |  The quixotic ecstasy.
A/N: Zasláno od Poisoned Gun.

"Frankie, máš tu poštu!" zaslechl jsem vzdálené volání, které mě plně probralo z lelkování kolem a odpočívání. Otevřel jsem oči, na zornice mi zaútočilo světlo jen o trochu ostřejší než to, které jsem viděl skrz zavřená víčka. Samozřejmě, Franku. Červená je přeci jen o trochu tmavší než bílá.

Otočil jsem se na posteli a posadil se, hlavu mi zachvátil nezvyk na rovný obraz a postoj. Ignoruje tu skutečnost jsem se postavil a vyrazil ke dveřím.

Wrong (92)

14. března 2011 v 20:06 | Tea |  Wrong

I've got more wit, a better kiss, a hotter touch, a better fuck
Than any boy you'll ever meet, sweetie you had me

I nejobyčejnější víkend plný nicnedělání, kdy jsem si provinile uvědomoval citát ,,žij každý svůj den, jako by byl ten poslední", utíkal rychlostí světla, ba i vyšší než třikrát deset na osmou. Co teprve odpoledne strávené po boku Gerarda? Ať jsme se tulili sebevíc, smáli se přihlouplým reklamám v televizi, s jejichž hlasateli jsme vedli směšné dialogy, nebo se navzájem zpovídali z těch na první pohled nejvšednějších věcí, dychtil jsem po čemsi ještě více naplňujícím. Jako by mi nestačilo křečovitě ho svírat kolem boků, dlouhými rozvážnými pohyby dlaně do ní obtiskovat povrch jeho kůže. Snad mě nahlodávala zákeřná představa, že pokud se jen na okamžik vzdálím nebo opomenu dostatečně vychutnat přítomný okamžik, vymstí se mi to. Rozplyne se on nebo já nebo oba a navždycky budu litovat, že jsem promarnil neopakovatelnou příležitost.


Where the ground is green (Intermezzo 4)

1. března 2011 v 6:35 | Peculiar |  Where the ground is green
ground is green
Intermezzo 4.

Mikey potreboval veľa síl na to, aby sem s otcom prišiel a nebol si istý, či dokáže do toho hangáru vkročiť. Stále ešte dokázal udržať slzy, na rozdiel od Donalda, ktorý sa svojou jedinou rukou opieral o Mikeyho. Ledva chodil, pravú nohu doslova vláčil za sebou, no bol odhodlaný uctiť si svojho prvorodeného syna.

Mikey zdvihol zamyslený pohľad zo zeme, aby uvidel priestor pred sebou. Mohutné dvere hangáru boli doširoka otvorené a tak ponúkali pohľad na úhľadné rady rakiev prikrytých americkou zástavou, na ktorých boli položené obrazy zosnulých, padlých za vlasť.

Stislo ho pri srdci, zaťal sánku a pocítil na viečkach vlhké slzy. Nedokázal tomu zabrániť, keď videl pred sebou všetko to nešťastie, ktoré bolo pod jednou strechou. Rodičia, ženy, muži a mnohokrát aj deti stáli pri rakve svojho príbuzného, plakali, preklínali svet, či jednoducho len ticho stáli. Všade sa ozýval šepot a plač.