Srpen 2010

Back to school

31. srpna 2010 v 18:11 | A. |  About authors
Tak prázdniny sa nám pomaly ale isto končia. Počasie (aspoň tu u nás) nám to dáva jasne najavo a škodoradostne nám pripomína aj to, že s voľnom končí aj leto.
Netreba však zúfať, čoskoro sú tu Vianoce! :)
Medzičasom vám - spolu s Teou - chcem zaželať len to dobré do nového školského roku. Berte na vedomie, že aj to zlé trvá len určitú dobu a po ňom stopercentne príde zas niečo lepšie. Prirodzený kolobeh života.
Takže hlavy hore, už len desať mesiacov a leto je späť..

A.

school

Where the ground is green (1)

29. srpna 2010 v 9:21 | Peculiar |  Where the ground is green
ground is green

Chapter one. Start of earthquake.

"Vážený pán Way, týmto listom vám chceme oznámiť, že vaša..."

"Hej, daj to sem"!

"Prečo, čo tam píšu?" pýtal sa mladší z bratov pokúšajúc sa dostať list z dosahu jeho adresáta.

"Nič ti nehovorí listové tajomstvo? To, čo práve robíš, je federálny zločin," hovoril Gerard, zatiaľ čo sa snažil vytrhnúť list z bratovej ruky.

"Prepáč, ale tak trošku ma zaujalo, prečo tebe prišiel list od armády," argumentoval Mikey.

"Neboj, poviem ti všetko, čo budeš musieť vedieť."

Konečne sa Gerardovi podarilo zmocniť sa listu. To však bolo iba krátkodobé víťazstvo. Už-už bol na odchode, preč z nebezpečnej zóny Mikeyho zvedavosti, keď mu Mikey skočil na chrbát, rukami sa mu obmotal okolo krku a dôrazne sa dožadoval odpovedí na svoje otázky, ktoré vlastne ešte nestihol položiť.

"Mikey!"

"Povedz mi, čo tam je!"

"Ak by si mi láskavo zliezol z chrbta a nechal ma to prečítať, možno by som ti aj povedal," lapal po dychu Gerard.

Wrong (75)

28. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

What would my mama do
If she knew 'bout me and you

Odemykal jsem vchodové dveře a v hlavě se ještě pořád nacházel daleko od našeho domu, v útrobách školy a Gerardova kabinetu. Mohl jsem být vděčný za to, že mě zítra nečekal žádný z testů, které nám teď profesoři dychtivě předhazovali jeden za druhým, protože bylo přece nejlepší nasbírat známky hned na začátku pololetí. Většinou jsem se, na rozdíl od Jephy, soudě dle jeho věčných nářků, dokázal úspěšně soustředit na studování a odtrhnout pozornost od čehokoliv jiného. Ale pokud se vyrušení týkalo Gerarda a obzvláště takhle zásadní situace, neporadil bych si s ním, ani kdybych se pokoušel vymýt si mozek nesmyslným popem z komerční hitparády.

Where the ground is green (prologue)

26. srpna 2010 v 20:03 | Peculiar |  Where the ground is green

A.: Rada by som vám predstavila nového autora na tomto blogu - a áno, mužský rod je použitý veľmi správne - s novou kapitolovou fanfikciou Where the ground is green (and crosses are white). Dúfam, že ho spolu so mnou privítate viac ako srdečne.

-------------------------


Peculiar: Introduction and thanks.

Prepáčte mi prosím moju snahu oddialiť vám čítanie, cítim však, že by nejaké slová mali byť napísané ešte pred tým, ako sa moje dielo podrobí ostrému testu pod drobnohľadom cteného publika.

Predovšetkým by som rád povedal, že situácie a rozhovory nemajú za úlohu zobrazovať realitu, paradoxne je však realita zdrojom mnohej inšpirácie. Toto dielo zobrazuje len subjektívny pohľad na svet a udalosti okolo nás.

Ak sa vám niečo z toho, čo si prečítate, bude zdať povedomé, pravdepodobne ste to už videli, či čítali, nakoľko podstatná časť nápadov sa berie práve z filmov, seriálov, či kníh. Nech je mi teda prepáčené, ak by to miestami vyzeralo ako bohapusté vykrádanie, každopádne toto je môj spôsob, ako vzdať hold tým, ktorí si to podľa mňa zaslúžia.

V neposlednom rade by som rád poďakoval niekoľkým ľuďom. Samozrejme je medzi nimi Tea, na ktorej to tu celé stojí. A potom je tu trio prvočitateliek, ktoré sa aktívne podieľali na tvorbe svojimi trefnými pripomienkami.

A jedno špeciálne "ďakujem" je pre A., za to všetko.


Wrong (74)

24. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
wrong

We never wanted it to be this way

Máma seděla u jídelního stolu před zapnutou televizí, když jsem obezřetně vstoupil dovnitř a psychicky se připravoval na ostrý výslech ohledně uplynulého odpoledne. Namísto vehementního chrlení otázek mě jen unaveně pozdravila a dál zírala na reklamu na prací prášek, kterou by za jiných okolností rozhodně tak upřeně nesledovala.

,,Stalo se něco?" přeptal jsem se co nejuvolněnějším hlasem, ale přesto se mi zdálo, že jeho podezřelost byla do nebes volající.

,,Jen přehršel práce," povzdechla si a promnula si jindy pečlivě, avšak decentně nalíčené oči. Musela dorazit domů už hodně dávno, aby se obtěžovala s odličováním ještě předtím, než se odebere do ložnice. ,,Pár nevypočitatelných poklesů akcií a všichni se můžeme jít klouzat."

Wrong (73)

20. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

Tell me if I'm wrong
Just tell me you love me
Just tell me I am strong

Zaklapnutí vchodových dveří Gerardova bytu dalece předčilo zbožné pocity, které vyvolávalo poslední odpolední zvonění. Konečně mě s potutelným úsměvem zlehka přitlačil ke zdi a přitiskl naše ústa k sobě. Teprve tohle značilo opravdové uvítání, které ukončilo sérii napůl skrytých úsměvů a minimální slovní výměny, která se klasicky odehrávala v autě.

,,Ahoj," zamručel mi polohlasem do ucha. Ucítil jsem jeho pevné dlaně, svírající mi boky. Se souhlasně přivřenýma očima jsem přisunul spodní polovinu těla blíž k té jeho a nastavil krk polibkům.

,,Ahoj," vydechl jsem do neurčitých míst ke stropu, který jsem zpoza třepotajících se řas sledoval, zatímco mi jazykem bloudil po hrdle. Věnoval mi finální krátké políbení na rty a odtáhl se. Občas jsem měl chuť se jen donekonečna loučit a zase vítat.

Just move like you're gonna die soon.

19. srpna 2010 v 23:43 | A. |  About authors
Hej, decká.

Ako už Tea predostrela, na dlhé tri týždne - z ktorých, priznám sa, netrpezlivo odčítam každú jednu sekundu - sa RIDčko ocitlo v mojich rukách. Keďže moja/naša milovaná T. všetko zodpovedne prednastavila, nečaká ma veľa práce, avšak chcem podotknúť, že mail RomanceInDanger@email.cz funguje aj počas týchto dní, takže ak by ktokoľvek mal čokoľvek (a nehovorím len o poviedkach), čo uzná za vhodné na uverejnenie, pokojne posielajte. Inak sa medzery medzi kapitolami Wrongu, obávam sa, môžu zdať pridlhé a prinudné.

Určite si mnohí z vás všimli, že v komentoch pri posledných článkoch zafiguroval tiež Tein nick, takže vám s radosťou potvrdzujem, že nekonečný let do ďalekej Kanady prežila živá a zdravá a už jej nič nebráni užívať si do sýtosti nie práve horúce, ale kanadské počasie.

Posledné, ale v neposlednom rade, by som vám (ne)rada pripomenula, že sa nám prázdniny krátia neuveriteľnou rýchlosťou a ani sa nenazdáme a bude čas zasadnúť opäť do školských lavíc, takže ak ste ešte nezačali, je čas si začať užívať prázdniny plnými dúškami. Či už doma, alebo na dovolenke, zrelaxujte sa, zrealizujte všetky tie veci, na ktoré počas školského roka nie je nikdy dosť času, ale najmä, robte čo vás baví, kým je možnosť a priestor. A môžte začať hneď zajtra čítaním nového dielu Wrongu.

Zastupujúca A.

Meet the Photographer.

17. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
,,... až teď jsem byl konečně schopný bližší identifikace. Možná to způsobilo rozptýlení v podobě rozmazaných černých linek, které mu slabě zvýrazňovaly oči. Zničilo to můj původní předpoklad, označující rozcuchané vlasy za pouhý nezájem o úpravu. Pravděpodobně se v jeho účesu skrývalo mnohem víc..."

,,Jsi kouzelník?"
,,Ne. Fotograf."
,,Jak to spolu souvisí?"
,,Jsem tichý pozorovatel za objektivem..."

ryan

RYAN ROSS.


Wrong (72)

16. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

Breaking my back just to know your name

Ovládal mě neurčitý dojem, že nás s Gerardem intimní fyzický kontakt o něco více sblížil. Přinejmenším já mu přikládal důraznou váhu, protože sex a nahotu jsem si nespojoval s něčím rozdavačným a bezvýznamným. Chtěl jsem ji prožívat jen s výjimečnými lidmi, o kterých jsem byl přesvědčen, že ji neznesvětí.

Když mi ten samý večer přišla něžná zpráva na dobrou noc, něco uvnitř mě přesvědčilo, že mě Gerard nezklame.

Snažil jsem se klidnit svůj bezmyšlenkovitě rozzářený výraz, ale pravděpodobně jsem selhával, protože Alicia se polovinu oběda při pohledu na mou tvář napolo skrytě hihňala. Jepha na ni s pootevřenými ústy několik sekund zíral, než je zaklapl a zčervenalý se zadíval do svého tácku.

This ain't a love song, this is goodbye

15. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  About authors
winnipeg

Nadešel čas se s vámi rozloučit! Přeji příjemný zbytek prázdnin a neděste se moc začátku školy :)

Netuším, jak to budu mít s přístupem na internet, proto se předem omlouvám, kdybych moc nedokázala odpovídat na komentáře a podobně :) tak jako tak budu pořád zvědavá, co si myslíte ;)

Dopředu už mi zbývá jen pár kapitol Wrong, a ještě jsem je ani nestihla editovat a podobně, takže... nějak to budeme muset přežít :) ačkoliv už teď mám paniku z toho, že po návratu budu muset psát jako divá, jinak budou obě strany hladovět.

Během mé nepřítomnosti se uvolila dohlížet na blog má milá Anaj, takže případné nutnosti směřujte na ni ;)

Nuže poslední nashledanou a mějte se,

Váš pokorný vypravěč

T.

Wrong (71) (PART TWO)

12. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

Nenamáhal dál svoje ochraptělé hlasivky. I tak bylo nám oběma jasné, nač se ptá. Paže mi bez signálu z mozku poklesly níž a zvídavě mu sevřely pevný obrys zadku v kalhotách. Trhl sebou a na zlomek sekundy přivřel oči.

,,Je to ano?" přeptal se s náznakem smíchu, netápajíc více po reakci, a s úsměvem se sehnul, aby mi polaskal krk. Cítil jsem úbytek tlaku kolem boků a rozpoznal, že se mu povedlo rozepnout pásek nadobro. Slepě jsem chňapl po tom jeho. Hmatem jsem se pokoušel rozpoznat, na kterou stranu ho zapíná, a proklínal se za to, že jsem nikdy nebyl dostatečně pozorný, abych si toho všiml. Nervózně jsem se volný konec pokoušel vyvléct z přezky a připadal si naprosto neschopný. Líné pohyby jazyka, ovíjejícího se mi kolem citlivého bodu na krku, mi k soustředění zrovna nepomáhaly.

Wrong (71) (PART ONE)

9. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

You changed my life
And I was hypnotized

Nemohl jsem se dočkat odpoledne, avšak ten fakt pro mě nebyl pražádnou novinkou. Více nepřítomně než obvykle jsem naslouchal stěží duchaplné konverzaci mezi Alicií a Jephou, kteří se nad poloprázdnými talíři dohadovali o horší oslavě vysvědčení, a téměř přehlížel Bertovy letmé úsměvy, zalétající mým směrem. Pár minut jsem zvažoval oznámení pokroku, který v pátek proběhl, ale nakonec jsem nápad přece jen zavrhl. Ještě jsem se necítil natolik uvolněně a sebejistě, abych na tohle téma zaváděl debatu.

Štěstěna mi nepřála, ovšem ani to mě nijak nepřekvapilo. Jako obvykle, když jsem se snažil Gerarda potkat, jako by se mi na hony vyhýbal či snad neopouštěl pohodlné prostory kabinetu. Snažil jsem se sám sebe přesvědčit, že čím déle budu nucen trpce čekat, tím sladší se bude zdát výsledná odměna.

Five times Ryan tries to propose (and the one time he does) (4) (END)

8. srpna 2010 v 8:03 | Překlad Tea |  Five times Ryan tries to propose
ryd26

Ryan si dopřeje jeden hluboký nádech, a hned po něm další. Není zvyklý na takový přehnaný příjem kyslíku a najednou se mu zdá hlava ještě lehčí. Do prdele se vším. Vrátí se zpět k nedýchání.

Vyrazí ze sebe poslední hrstičku dechu a setká se s Brendonovýma očima napříč stolem.

,,Takže…"

Brendon se usměje a natáhne se přes prázdné talířky, pokryté drobky, aby vzal Ryana za ruku.

,,Takže?"

Wrong (70)

5. srpna 2010 v 8:00 | Tea |  Wrong
Wrong

Do you wanna touch?
Do you wanna touch me there?

,,Takže nový účes?" zkonstatoval, jakmile se za námi bezpečně zaklaply dveře a oddělily nás od zbytku světa. Alespoň tak jsem to vnímal.

,,Má cenu odpovídat?" dloubl jsem ho škodolibě do žebra a uhnul bleskovému pohybu jeho ruky, která se mi snažila škádlení oplatit.

,,Ani ses neobtěžoval mi to předem oznámit?" našpulil dotčeně rty a posadil se na okraj postele. Obrátil jsem oči v sloup a otevřel dveře skříně s oblečením. Natáhnul jsem ruku pro obyčejné tričko, než jsem si uvědomil, že se v Gerardově společnosti rozhodně nezvládnu bezstarostně převléknout.

,,Potřeboval jsem snad tvoje svolení?"

Wrong (69)

2. srpna 2010 v 9:57 | Tea |  Wrong
A/N: Omlouvám se, možná se tam vyskytují nějaké chyby, ale mám teď jaksi život nabitý až prasknutí a k tomu problémy s žaludkem. Polovina prázdnin za námi, nepromeškejte zbytek!

Wrong

Come crashing in
Into my little world

Usoudil jsem, že mámino odmítání se mnou mluvit je v konečném důsledku přece jen výhodnější než předem očekávaná hádka a zákazy. Když jsem dorazil domů a ve vchodu do kuchyně mě zpražil její chladný pohled, poznamenala, že vypadám jako utečenec od cirkusu, a odvrátila ode mne hlavu. Díky bohu ji zítřejší obstojné výsledky na vysvědčení mohly obměkčit.

Zimní slunce ozařovalo ztvrdlou plochu sněhu na okolních předzahrádkách a rozehrávalo na nich světelnou hru. Působilo to zvláštně a já musel přemýšlet, jestli za vším stál jen nezvyk ze zahlédnutí slunečního kotouče po cestě do školy nebo snad jeho zjevení po předcházejících mrzutých dnech. Uvědomil jsem si, že díky téhle výjimečné příležitosti putuju do školy o celou hodinu později, než bývá mým zvykem, a čas dovolil slunci vyšplhat se po nebeské klenbě o něco výše.