Září 2009

I will not kiss you (38)

30. září 2009 v 18:25 | Překlad Tea |  I will not kiss you

A/N: Bude se ještě někdo účastnit LETNÍ SOUTĚŽE? Doufám, že přestanete být tak leniví ;) no tak, hlašte se se svými výtvory :)


,,Franku, tak naposled. On není můj přítel!" prohlásil Gerard, zatímco si mnul kořen nosu.

Dnes nevypadal moc dobře. Když jsem mu to řekl, opáčil jen 'Pfft, dík'. Vlasy měl rozcuchané a mastné a taky se zdál dost bledý a unavený. Pokud se ozval hlasitý zvuk, zakryl si uši a zasténal. Optal jsem se, jestli měl kocovniu, a on na to 'Ne, jsem jen trochu přecitlivělý'. Když jsem chtěl zjistit, co tím myslel, prý to znamenalo, že ho trochu bolí hlava a je citlivý na ostré světlo. Prý bude v pořádku, jakmile si dá nějakou kávu a dostane do sebe nějaké jídlo.

Dead! (9)

27. září 2009 v 11:17 | Tereska |  Dead!
Frank's POV
"Franku…? Franku jsi vzhůru?" slyším zdálky něčí hlas. Cože? Tak brzo? To už jsem zpátky?

"Franku, probuď se."

Chtěl bych ten hlas poslat pryč..

"No tak, Franku, otevři oči."

Ať odejde, ať zmizí, ať mě nechá být.

Sweet Frankie again?

26. září 2009 v 13:34 | Tea |  By own eyeball
Nedalo mi to a musím sem hodit tuhle fotku :) nevím proč mě to hrozně rozněžnilo a vybavila jsem si všechny frerardy a staré časy ;)


Misanthropy. (4)

24. září 2009 v 6:29 | Tea |  Misanthropy.

Do I really want to know your life?
Some things are better left unsaid


,,Kurva, nemůžu uvěřit, že to máme konečně za sebou!"

Gerard pozoroval jednoho ze svých 'přátel', který do sebe kopnul další várku vodky. Sám si pomalu, téměř s odporem, usrkl ze své vlastní sklenky.

,,Jistě..."

Frank už před nějakou dobou prokoukl Gerardovo chování. Ne, prokouknout je nevhodně použité slovo. Nikdy jste nemohli přečíst a pochopit jednání mladého Waye. Ale přinejmenším objevil jisté zákonitosti a opakování.

Jeho věčně znechucené a odtažité způsoby každý považoval za zlozvyk synka z vyšší společnosti. Ze stejného důvodu mu to taky promíjeli. Jenže Frank v tom viděl něco odlišného, mnohem hlubšího.

Gerard zrovna neměl rád lidi.

Spy

22. září 2009 v 8:11 | Tea |  By own eyeball
Ne, neseděli jsme v Mekáči a nesledovali je, vážně ne :D nemohla jsem si tu fotku odpustit ;)


Dead! (8)

21. září 2009 v 6:29 | Tereska |  Dead!

Gerard's POV


Dívám se na Franka a snažím se potlačit slzy, který se mi derou do očí. Pokouším se nevnímat ani pukot mého srdce, když tak chladně shlížím na jeho bolest, ani na výčitky, které mě bičují, přesto že se teprve chystám udělat tu největší zradu v mém životě. Všechno je tím horší, že se jí chytám udělat na NĚM, nejmilejšímu, nejzranitelnějšímu člověku na světě. Nemůžu ale udělat nic jiného. Musí to pochopit. Musí se vrátit. Musí žít.

Zhluboka se nadechnu.

Someone out there loves you after all (30)

19. září 2009 v 8:01 | Překlad EllisaPirat |  Someone out there loves you after all

"Ahoj, Franku"
Hlas, který jsem neslyšel věky, promluvil. Měkce jako samet, sladký jako andělé; tak starostlivý a milující. Bylo to doopravdy? Možná šok ze smrti mého bratrance byl příčinou halucinací? Byl to doopravdy on, můj Gerard?


Nemohl jsem mluvit; moje rty se nehýbaly. Můj mozek stále pracoval, snažil se určit, jestli to bylo doopravdy, nebo ne. Moje uši chtěly ten hlas slyšet znovu, aby se ujistily, že neslyšely špatně.

Prosím, řekni něco víc. Potřebuju vědět, že jsi to ty. Prosil jsem ve své hlavě a on promluvil.

"Frankie?" Vydechl jsem, aniž bych si uvědomil, že předtím dech zadržuji; nebylo pochyby na celém světě, že ten muž na telefonu byl Gerard. Ale co to znamená? Proč mi najednou zavolal? Bylo to, protože jsem byl s Jephou nebo /on/ někdo zabil Matta?

Misanthropy. (3)

16. září 2009 v 6:29 | Tea |  Misanthropy.

Do I really want to know your life?
Some things are better left unsaid

Když vystoupil z auta, parkujícího před domem, pár zběžnými pohledy ještě zkontroloval kapotu, posetou kroupami. Pak už konečně sáhnul po masivní klice vchodových dveří.

,,Uh," ozvalo se tlumené vyjeknutí, když dveřmi do někoho vrazil.

,,Promiň, lásko," vydechl až s přílišnou úlevou, jak si po chvíli uvědomil. ,,Všechno v pořádku?"

,,Samozřejmě," zasmál se Mikey, ,,jen jsi mě překvapil. Zrovna jsem šel zkontrolovat, jestli je zamknuto. A jdeš zase pozdě."

Letní povídka č.3

14. září 2009 v 17:59 | Petronajt |  Contests
A/N: V pořadí třetí soutěžní povídka :) posílejte dál na RomanceInDanger@email.cz, téma je jednoduché, musí souviset s létem :)

2000km svobody

Už dvacet minut jsem stál u silnice a stopoval. Když je někomu devatenáct a nemá řidičák, jeho rodiče jsou kreténi a ještě ke všemu bydlí v takový díře, je někdy těžký někam se dostat. Už poněkolikáté jsem utekl z domova, ale tentokrát jsem měl jasnou představu, kam chci jet.

Chicago, Illinois. Já vím, že je to daleko, chtít dojet stopem z Utahu až do Chicaga, ale proč ne... mám ještě tři dny do festivalu Lollapalooza, kam se právě chci dostat. Ušel jsem pěšky několik kilometrů od nás na dálnici. Měl jsem dobrou náladu, že si užiju super fesťák. A hlavně se už nebudu muset vracet domů. Tam mě nenajdou, a já si tam najdu nějakej podřadnej džob a všechno se nějak zvládne. Tohle jsem si myslel, když jsem šel k té dálnici, ale teď už jsem začínal pochybovat, že se vůbec někam dostanu.


Someone out there loves you after all (29)

12. září 2009 v 8:03 | Překlad Tea |  Someone out there loves you after all
A/N: Nezapomeňte, nejde tu zobrazit přeškrtnutý text, takže ho píšeme /takhle/ :)

Nemohl jsem uvěřit svým očím. To se nemohlo dít. Pořád jsem se nehýbal, jen ječel se slzami, tryskajícími mi po obličeji. Vyjeveně jsem zíral na mrtvé tělo před sebou; nikdy předtím jsem neviděl mrtvého člověka. Otevřené oči, tak plné života, na mě hleděly; tupě a mrtvě. Koukal jsem zpátky do nich, původně tmavě hnědé duhovky teď ledově chladné.

Kdybych nevěděl, že je to jeho byt, nikdy bych tomu nevěřil. Nevěřil bych, že je mrtvý. Vypadal tak jinak, tak bledě. Bude mi tak moc chybět. Tolik jsem ho miloval.

Křičel jsem.

Maybe it's just me (9)

10. září 2009 v 6:26 | Tea |  Maybe it's just me

Gerard's POV

Cesta do školy utíkala neobvykle pomalu a jako těžká černá mračna se za námi táhlo mlčení. Můj mozek se svíjel v nesmyslných otáčkách a pokyvoval se ze strany na stranu mezi možnostmi, zda se ho zeptat na párty nebo ne. Neustále jsem si opakoval, že lepší je nevědět. Jenže jak si tím lidé, co tuhle povídačku vymysleli, mohli být tak jistí? Nevědomost je bezbolestná? A co teprve ty nejpodivnější kombinace, scénáře, které si vaše mysl vytvoří? Kolikrát stokrát děsivější než skutečná realita. Možná je to tím, že dokud všechno doopravdy neslyšíte, můžete se slabým hláskem přesvědčovat, že to nemusí být pravda.

,,Takže… jak bylo včera?"

Hornbach

9. září 2009 v 17:10 | Tea |  By own eyeball
Ano, ode dneška nejspíš začnu podporovat tento obchod :D

Jaké překvapení na mě čekalo, když za mnou vtrhla kamarádka s tím, že si u snídaně prohlížela leták Hornbachu. Tak moc ji zaujal, že mi musela kus vytrhnout a darovat.

No koukejte sami, nádhera :)


Somewhere in the past (3) (END)

8. září 2009 v 6:31 | Lucy |  Somewhere in the past
Natiahol k svojej prilbe pomstiteľa, no zastavil som ho práve včas, aby si nenasadil prilbu pre stavbárov prestriekanú naružovo.

"Stačí mi rada."

"Ja naozaj neviem či Franka ešte miluješ, ale na to aby si to zistil ti možno pomôže písanie si z jeho minulosťou."

"Ďakujem." Pri odchode ma ešte zastavil

" Gee, spravíš mi láskavosť?"

"Jasné."

"Prosím spýtaj sa Franka čo som robil v minulom živote."

"Spoľahni sa."


Misanthropy. (2)

6. září 2009 v 8:03 | Tea |  Misanthropy.

Do I really want to know your life?
Some things are better left unsaid

Opřel se pohodlně do křesla a nechal EE nastartovat. Chvíli to trvalo, než se informace vytřídily a vyladil se obraz. S chvěním v zádech očekával, jaký bude první záznam. Většinou nevěstil nic převratného, odehrával se v dětství, kdy byla kamerka nainstalována. Ale pro Franka to znamenalo cosi jako první větu celé knížky. Něco, co znamená víc než ty následující řádky.

Šum konečně vymizel a Frank zesílil zvuk.

Velký pokoj připomínal obývák. Zelené tapety na stěnách měly snad vzbuzovat klid. Záclony, povlávající v oknech, několik skříní, květin a pohovek. Pohled se zaměřil na obrazovku televize, postavenou na drobnou hnědou skříňku.

,,Mami?" ozval se téměř pisklavý hlas. ,,Proč ten pán ve filmu umřel?"

Oči se zaměřily na postavu, sedící vedle Gerarda. Byla to sympatická mladá žena, s největší pravděpodobností matka.

,,Protože tu druhou paní miloval. Když někoho miluješ, dokonce pro něj i umřeš."

Pohled ještě chvíli zůstal viset na paní Wayové. Pár vteřin na to se znovu zaměřil na televizi.

,,A on pro tebe taky umře? Ten, kdo má rád zase tebe?"

,,Ano, i on."

I will not kiss you (37) (PART TWO)

5. září 2009 v 6:35 | Překlad Tea |  I will not kiss you

,,,Mikey?"

,,No?" zeptal se a věnoval mi pohled.

,,Kolikáté mají?" zeptal jsem se, sledujíc Gerarda, Raye a Boba. Mikey se na ně taky podíval a skousl si ret.

,,Řekl bych asi šesté pro Raye a Boba a čtvrté pro Gerarda."

Somewhere in the past (2)

3. září 2009 v 6:27 | Lucy |  Somewhere in the past
Frank chcel večer silou mocou rozoberať včerajšok. Ako som sa dozvedel a nebol ani trochu opitý. Ťažko by sa mu vysvetľovalo že som bol opitý tak som len pritakal a zmenil tému a Bobove a Mikeyho zásnuby. Frank sa tomu strašne tešil a hneď zavolal chalanom, aby im pogratuloval. Konečne som mohol vypnúť.

Ďalší deň v práci bol už lepší, väčšine nábytku som už zavesil cenovku. Ku koncu som len tak zo zvedavosti nakukol do diery v zemi. Na moje prekvapenie i rozhorčenie tam boli ďalšie dva listy, pierko a tuš. Roztvoril som ten zapečatený a začal čítať.

Môj milý Gee

Ovláda ma neznesiteľný pocit strachu, že sa ti niečo stalo, alebo sa vyskytli nejaké komplikácie?
Prečo mi neodpisuješ, čo sa ti stalo. Už si o našu lásku stratil záujem?
Ak by si náhodou nemal na čo písať prikladám zvitok pergamenu a brko. Prosím ozvi sa mi čo najskôr.

Tvoj Frank

I will not kiss you (37) (PART ONE)

1. září 2009 v 6:20 | Překlad Tea |  I will not kiss you

,,Jsi si jistý, že budeš v pořádku?" zeptala se máma.

,,Samozřejmě, budu."

,,Budou Gerard a jeho kamarádi pít alkohol?" optala se a bez mrknutí na mě zírala.

Oplatil jsem jí ten pohled. Nechtěl jsem lhát, tak jsme řekl, že ano. Máma pomalu přikývla, ale neudělala ten 'nejsem šťastná' obličej. Odhadl jsem, že se kvůli tomu nezlobila.

,,To jsem očekávala," odpověděla, když jsem se otázal, jestli je kvůli tomu naštvaná. ,,Jsou to jeho jedenadvacetiny. Ty a Mikey budete pít?"

,,Netuším," odpověděl jsem po pravdě.