Říjen 2008

První gay magazín

31. října 2008 v 20:37 | Tea |  By own eyeball
Všichni povinně kouknou na www.themen.cz, kde zdarma najdete internetový magazín pro gaye :) takže čtěte :)

Happy B-day Frankie!

31. října 2008 v 0:01 | Tea |  About authors
Jen to nejlepší, Frankie ♥ užij si své dnešní 27. narozeniny stejně jako oslavu Halloweenu :)


So small II (7)

30. října 2008 v 8:45 | Tea |  So Small II
A/N: Nejdelší kapitola - užívejte a komentujte :)

GEE'S POV

Necelé tři týdny po Bertyho narození. Připadalo mi to jako věčnost.

Myslím, že jsem za tu chvíli zestárl a snad i zešedivěl. Danielle na tom byla první týden špatně. Nejen kvůli vypětí, ale spíš ze zjištění, že je náš syn v inkubátoru. Předčasně narozené děti se ve většině případů zachrání, ale často zůstanou následky. Jsou hluché, slepé... zatím jsme moc podrobností nevěděli. Doktoři se tvářili, jako by o nic nešlo. Doufal jsem v to.

Pozorovat toho malého tvorečka, kterému jsme dali život, ve mně vzbuzovalo hrdost. Alespoň do té doby, než začala Danielle šílet strachy a ovládly ji mateřské pudy.

,,Co když umře, Gee?'' vzlykala, zatímco jsem ji držel v náručí a snažil se uklidnit.

,,Doktoři by nás varovali,'' přesvědčoval jsem ji. Zarputile zavrtěla hlavou.

,,Víš, že takovéhle věci neradi říkají! Ach bože...''

So Small II (6)

28. října 2008 v 8:27 | Tea |  So Small II
A/N: A co takhle komentovat? :p Tea se bude zlobit

GEE'S POV


Myslel jsem, že je to jen další planý poplach. Danielle si stěžovala na křeče a bolest břicha. Věděl jsem, že se kvůli mládí potýká se spoustou těhotenských problémů, ale probůh, byla teprve v sedmém měsíci!

Když bolest neustupovala a začala naříkat, vyděšeně jsem se ji snažil uklidnit. Nakonec jsem i přes její ujišťování, že je v úplném pořádku
ženské...

zavolal sanitku, aby ji odvezla do porodnice. Ještě pořád jsem neměl řidičák, ale tak jako tak bych v tomhle stavu nedokázal řídit.

Jakmile jsme dorazili do porodnice, prohlédla si Danielle sestřička a během vteřiny ji poslala na sál.

,,Vy jste manžel?'' optala se mě.

,,Ano,'' odpověděl jsem nepřítomně a sledoval, jak Danielle odvážejí.

,,Chcete být u porodu?''

So Small II (5)

25. října 2008 v 7:56 | Tea |  So Small II
FRANK´S POV

Uběhl další týden, který jsem prožil sevřený v obavách. Když jsem přicházel ze školy, Mikey už byl doma a většinou se učil, ačkoliv to spíš vypadalo, že jen nepřítomně zírá do zdi. Jen jednou dorazil pár minut po mně. Tváře měl červené, dech zrychlený. Udiveně jsem si ho prohlížel.

,,Co se stalo?'' dostal jsem ze sebe.

,,N - nic,'' zakroutil jako obvykle hlavou a chtěl mě obejít. Chytil jsem ho za ramena a zastavil.

,,Mikey, proč mi lžeš?''

,,Nelžu!'' vyjekl. Zdrceně jsem ho pustil. V rychlosti ze sebe svlékl bundu a zmizel v ložnici.

Pár minut jsem nehybně stál na chodbě. Není možné, že by se nic nedělo. A pokud to je věc, kterou mi nechce říct...

Podvádí mě snad?

Zatřásl jsem hlavou a snažil se takové myšlenky potlačit.

Guy With a Tattooed Neck (6)

24. října 2008 v 8:36 | Překlad Tea |  Guy with a tattooed neck
The Garden Design

Pro klid rodiny jsem snědl večeři s Bobem v oddělené místnosti. Potom, co jsme skončili, jsem mu pomohl uklidit kuchyň. Když mi bylo řečeno, že můžu jít spát, byl jsem už úplně vyčerpaný.

Od té 'události na chodbě', jak jsem si to v hlavě označil, jsem Gerarda neviděl.

I když, věděl jsem, že je jako obvykle nahoře v ateliéru, ale tentokrát ne sám. Slyšel jsem dvoje těžké kročeje, mířící nahoru po schodech. Když utichly, zkusil jsem tajně zjistit, s kým je.

Ze stanoviště u dveří jsem zíral na povětšího muže s velkým afrem, který se culil a smál s Gerardem.

Odtrhl jsem pozornost od toho týpka, když jsem si všiml Gerardova úsměvu. Nebyl malý a nesmělý jako tehdy, když jsem ho viděl předtím. Tentokrát byl velký a nehlídaný.

Přemítal jsem nad tím, jestli bych ho někdy takhle dokázal rozesmát.

Pravděpodobně ne.

So Small II (4)

22. října 2008 v 8:02 | Tea |  So Small II
MIKEY´S POV

Celé další dva dny jsem se cítil naprosto nesvůj. Nedokázal jsem se Doylovi podívat do očí. Zlobil jsem se sám na sebe, určitě jsem si jen vsugeroval, že mě tak zvláštně pozoruje. Jeff ani Stefan si mé nemluvnosti nevšimli, protože jejich pozornost upoutával Doyle. Stejně jako já dřív nepatřili k nějakým obletovaným chlapcům, takže si užívali nových sympatií. A že jich díky Doylovi měli…

Až po biologii, při které jsme spolu ve dvojici vytvářeli laboratorní práci
a já se snažil mluvit jak málo to jen šlo
mě doprovázel na oběd a bylo vidět, že chce něco říct. Posadil se sice ke stolu s ostatními, jako jsme to dělali obvykle, ale úplně je ignoroval. Mohl si to dovolit, stejně se na něj nikdo neurazí.

,,Pověz mi, Mikey," začal a nimral se v jídle, ,,ty máš přítele?"

,,Jo," skoro jsem vypískl. Odmlčel se.

,,Jak dlouho víš, že jsi teplej?" To označení se mi vůbec nelíbilo, ale snažil jsem se nemračit.

Hlasování v podzimní soutěži 2

21. října 2008 v 16:51 | Tea |  Contests
Druhá půlka hlasování, zde dávejte v anketě hlasy povídkám 6 - 9 :) snad to tímhle způsobem půjde.

Pro povídky 1 - 5 se hlasuje TADY


První povídka - pěvecká soutěž (iWusZka)
Druhá povídka - spolubydlící v bytě (Nejmka)
Třetí povídka - manželská poradna (Niwy)
Čtvrtá povídka - bratrská láska (DG&Red of Rose)
Pátá povídka - Frankova leukémie (Punk Princess)
Šestá povídka - Frank kolotočář (cemetery385)
Sedmá povídka - Gerard, který zavraždil Franka (Nii)
Osmá povídka - vězení (Soanna&Anti-homophobia)
Devátá povídka - Gerardova předtucha o Frankově smrti (Dark_Butterfly)

Hlasování v podzimní soutěži

21. října 2008 v 16:50 | Tea |  Contests
Je neuvěřitelné, že se sešlo dokonce devět soutěžních povídek! Všem zúčastněným strašně děkuji, je krásné, že jste se snažili :) ale vyhrát může ten nejlepší.

Problém byl v tom, že do jedné ankety se tolik možností nevejde, takže to zkusím udělat ve dvou článcích ve dvou anketách.

Zde v anketě hlasujte pro povídky 1 - 5. Pro povídky číslo 6 - 9 se hlasuje TADY

A pro připomenutí sepíšu, o co v nich šlo a kdo byl autorem :)

První povídka - pěvecká soutěž (iWusZka)
Druhá povídka - spolubydlící v bytě (Nejmka)
Třetí povídka - manželská poradna (Niwy)
Čtvrtá povídka - bratrská láska (DG&Red of Rose)
Pátá povídka - Frankova leukémie (Punk Princess)
Šestá povídka - Frank kolotočář (cemetery385)
Sedmá povídka - Gerard, který zavraždil Franka (Nii)
Osmá povídka - vězení (Soanna&Anti-homophobia)
Devátá povídka - Gerardova předtucha o Frankově smrti (Dark_Butterfly)

Guy With a Tattooed Neck (5)

21. října 2008 v 8:32 | překlad Sally |  Guy with a tattooed neck
Understanding


Nebyl jsem si jistý, co po mě Gerard přesně na zahradě chce a tak jsem strávil několik hodin pouhým trháním plevelů kolem kytek v záhonu. Za nějaký čas vyšel z domu Bob a zavolal na mě. Měl jsem už ruce poškrábané do krve na různých místech, a paže i kalhoty jsem měl úplně špinavé.

,,Jdu nakoupit nějaké jídlo k večeři. Myslel jsem, že by sis mohl dát pauzu a pomohl mi. Nějaký ruce navíc se přece jen hodí.'' řekl Bob pohrdavě.

,,Um, jasně.'' odpověděl jsem suše. Myslel jsem, že hned vyrážíme, ale zavládlo hrobové ticho. Pozoroval jsem, jak si mě Bob prohlédl od hlavy až k patě.

Gerard is back!

20. října 2008 v 17:57 | Tea |  By own eyeball
Jedna z nejnovějších fotek Gerarda. Srdce se mi až rozbušilo, když jsem ji uviděla. Připomíná staré dobré časy... že by se Gee umoudřil? :)

Podzimní povídka č. 9

19. října 2008 v 8:49 | Dark_Butterfly |  Contests
Předtucha

Když jsem poprvé vešel do nemocnice, přesněji poprvé za dlouhou dobu, přepadl mě takový ten svíravý pocit. Pocit že tahle budova za všechno může, že právě tady se dozvídáme ty špatné zprávy. Zprávy, které nám odhalí skutečnost, že pomalu umíráme a že se s tím nedá nic dělat. Vždy jsem doufal, že tahle skutečnost se mě nikdy nebude týkat a umřu ve stáří, plně spokojen se životem. A teď stojím tady, ve chladné hale všeobecné městské nemocnice, neschopen vykročit po schodišti vzhůru, vstříc svému osudu.

'Klid Gerarde, přišel si jen s pitomou bolestí hlavy'.

Ano, jen s pitomou bolestí hlavy. Ale už několik dní mám blbou předtuchu. Třeba je to příznak něčeho vážného, třeba mám rakovinu

So Small II (3)

18. října 2008 v 9:33 | Tea |  So Small II
GEE'S POV

,,Zlato, ztišíš prosím televizi? Bolí mě hlava.''

Udělal jsem, jak Danielle chtěla, a ani nehlesl. Ostatně jsem na to neměl sílu. Měl jsem za sebou dopoledne s profesorem v rámci mého individuálního plánu a pak ještě odpolední směnu ve fast foodu.

Podíval jsem se na Danielle, která seděla u stolu a ládovala se jídlem. Prý těhotenské chutě; nevím, nerozumím tomu. Chviličku jsem pozoroval její velké bříško. Byla teď už v šestém měsíci.

Když jsem se ujistil, že se na mě nedívá, dovolil jsem si zavřít oči. Nechtěl jsem, aby věděla, jak se cítím. Vím, je to hloupé - vždyť o tomhle vztah je. Ale z nějakého hloupého důvodu jsem se pořád snažil být silný a spolehlivý manžel, který vše zvládne.

Nestěžoval jsem si na podřadnou práci v KFC. Ani na nedostatek času ke studiu, ačkoliv víte, jak moc pro mě znamená. Občas jsem si nostalgicky rozpomněl na to, jak jsem bydlel s rodiči. Samozřejmě, že ne všechno bylo úžasné... ale věci, na které jsem si tak úpěnlivě stěžoval, mi teď připadají malicherné. Není jednoduché být dospělý.

Guy With a Tattooed Neck (4)

17. října 2008 v 7:49 | Překlad Tea |  Guy with a tattooed neck
Szabo


,,Takže ty jsi zahradník, jo?" zeptal se mě chlápek, který otevřel dveře bez čehokoliv jako ahoj. Byl vyšší než já se skoro oholenou hlavou, patka mu skoro zakrývala jedno oko. Pronikavýma očima na mě zíral a téměř ihned mi to řeklo, abych si ho nesnažil znepřátelit. Soudě podle zástěry, uvázané kolem jeho pasy a šmouh na černém tričku, které vypadaly jako mouka a další hmoty z jídla jsem odhadl, že bude kuchař.

,,Uh, jo. Jmenuju se Frank, nový zahradník, to jsem já." Věnoval jsem mu cosi, co jsem doufal, že je důvěrný úsměv. Posunul svoje tělo, takže už neblokoval průchod dveří, a pobídl mě dovnitř.

Překročil jsem práh.

Tohle místo se mi stoprocentně zapíše do paměti. Chodba, no, tu si budu pamatovat pro velké množství obrazů, které mi zaplnilo vidění. Měli rozmezí od malých maleb ovoce, jak nudné, do těch větších s více detaily. Jako ten jeden s napůl nahými chlápky, kteří spolu bojovali.

Přemítal jsem nad tím, jestli některý z nich namaloval ten Gerard-chlápek. Možná jsem nebyl vzdělávaný, ale přinejmenším jsem tak bystrý, abych si všiml, že malby byly vytvořené od nespočtu rozdílných lidí.

Frank's work for english

16. října 2008 v 8:02 | Tea |  By own eyeball
Nejspíš jste o tom slyšeli, popřípadě četli na mcr.cz :) na této stránce MOŽNÁ Frank zvěřejňoval svoje poznatky z hodin angličtiny. Přečetla jsem si ?jeho? elektronický zápisník a našla tyhle dvě nejzajímavější částí :) jedna má nádech homoseuxuality a v druhém úryvku se o ní přímo pojednává, ačkoliv... je to děsivé :(

4. týden: TOHLE BYLA TA JEDNOZNAČNĚ NEJLEPŠÍ ESEJ, JAKOU JSEM KDY V CELÉM SVÉM ŽIVOTĚ ČETL!!! A JAKÝ KRÁSNÝ CHLÁPEK JE AUTOR! Ne, vážně, bylo to hrozně dobrý…


10. týden: Všechno, co jde říct o tomhle videu, je wow! Bylo to opravdu ohromující a určitě ne pro slabší povahy. Opravdu jsem si z toho něco vzal. O tom tématu jsem nikdy předtím nepřemýšlel, myslím tím, věděl jsem, že homosexuálové byli zabíjení za to, že jsou homosexuálové, ale ne v takovém rozsahu, jak to video vylíčilo. Nějak jsem si říkal, že asi v roce 1800 se to dělo, jako když pálily čarodějnice, ale je skoro rok 2000. Můžeme se prosím probrat z naší ignorace? Zarazilo mě, že na světě je tolik lidí s nenávistí v srdci k lidem, které ani neznají. Nedokážu pochopit, jak můžou lidi jednat s lidmi hůř jen kvůli tomu, jakému pohlaví dávají přednost, nebo kvůli barvě kůže.

Ve videu byli rozhovory s lidmi, obviněnými ze zabíjení homosexuálů. Způsob, jakým byl snímek udělaný, nás vedl k tomu, že ti lidé nejsou monstra, i když věci, které provedli, byli nestvůrné. Pokaždé, když filmař zpovídal jednoho z vrahů, střihlo se to do obrázků z jeho dětství, potom zpět do rozhovoru, pak do obrázků ze spáchaného činu a pak na obrázek oběti. Ukázalo mi to, že za jejich záští a odporu ke gayům musel být důvod, protože nikdo se nenarodí s nenávistí k srdci. Nenávist je něco, co bylo naučeno. Není to jako instinkt přežít, který potřebuju. Je to způsob hlouposti, který pronikne do našich myslí a nakonec nás zničí.

Ten nejsilnější obrázek, který jsem ve videi viděl, byla fotografie místa, kde byl zabit gay. Střihli to na zeď, kde bylo slovo "zabít" napsáno krví toho člověka. Doopravdy mě to pobouřilo, roztřáslo mě to. Všechna ta nenávist a odpor, který byl tím obrázkem vyjádřen, mě vyděsil.

So Small II (2)

15. října 2008 v 7:21 | Tea |  So Small II
MIKEY´S POV

Připadal jsem si, jako bych šel do školy úplně poprvé. Nechtělo se mi věřit, že za to může skutečnost, že jako jindy neodcházím z mého rodného domu.

,,Máš svačinu?'' popíchl mě Frank. Byl jsem tak nervózní, že jsem se jen neurčitě usmál. Už poněkolikáté jsem si upravil školní uniformu a ignoroval Frankovo udivené třepání hlavou.

Chvíli před mým odchodem jsme vyšli před dům a on zamířil k autu.

,,Sakra, nevíš, kde jsou...''

Podal jsem mu klíčky a zašklebil se. Políbil mě na tvář a nasedl. Motor auta naskočil. Stáhl okýnko.

,,Vydržíš to beze mě?'' zeptal se trochu sebevědomě, ale v očích se mu zračily obavy.

,,Neměj o mě strach. Měj se. A chovej se slušně.''

Vyplázl na mě jazyk a pak šlápl na pedál. Pomalu mi mizel z dohledu.

Podzimní povídka č. 8

14. října 2008 v 16:04 | Soanna&Anti-homophobia |  Contests
Liar, liar (Burn in hell)

Když jsem poprvé vešel a moje noha se dotkla půdy onoho státního zařízení, otřásl jsem se, ne strachem či snad odporem, prostě nějakým druhem vzrušení z prvního zaměstnání. Předtím jsem dělal pouze skladníka a pomocníka v malých městských pobočkách a tohle byla moje velká šance předvést, co ve mně skutečně vězí.

Nadechl jsem se a pln plánů a nadějí jsem se zeptal na ředitelství, sekretářka ředitele mne vřele přivítala a odvedla do knihovny. Fajn, akceptuji, že pro mnohé se jeví práce knihovníka nudně a nezáživně, avšak já knihy miluji již od mala, přečetl jsem jich spousty a ještě víc.

Little GeeGee

13. října 2008 v 8:24 | Tea |  By own eyeball
Gerard ve formě trpaslíka XD

So Small II (1)

12. října 2008 v 10:05 | Tea |  So Small II

A/N: začínáme, první kapitolka je taková úvodní. Enjoy!

FRANK´S POV

Stál jsem na prahu prázdného bytu a cítil mravenčení po celém těle. Tohle bude můj nový domov.

Ne, ne můj. Náš...

,,Nemůžu se dočkat, až to tady zařídíme.''

Kolem pasu mě objaly štíhlé paže. Zaklonil jsem hlavu, abych si ji opřel o Mikeyho rameno. Usmál se a políbil mě na čelo. Oplatil jsem mu rozzářenou tvář.

,,Neměli bychom se moc zdržovat. Stěhováci mají přijet do hodiny,'' připomněl jsem. Oba jsme vstoupili dovnitř a Mikey zavřel dveře.

,,Naši dorazí taky až za hodinu. Tím pádem teď ovšem nemáme co dělat,'' zamyslel se. Pozvedl jsem obočí. Náš pohled se střetnul a oba jsme se usmáli.

Pak mě Mikey přitiskl ke stěně a začal líbat...

Podzimní povídka č. 7

11. října 2008 v 8:27 | Nii |  Contests
Když jsem poprvé vešel do téhle místnosti, mé pocity se ve mně mísily. Radost, smutek, starost - to jsou ony a možná je jích daleko víc, ale nedokážu je popsat. Ale ty si tu stál. Usmíval ses. Byl jsi se mnou. Jako vždy.

První krok přes práh. Nový začátek? Nebo nový začátek konce?

"Tak si vybalíme, co říkáš?"

"A co si hodláš vybalovat? Nemáme kufry."

"Neboj, Gee, všechno se nějak zařídí. Uvidíš."