If We Can't Break The Silence, How Can We Survive? (14) (PART TWO)

28. září 2008 v 8:08 | Překlad No.Way.Out |  If We Can't Break The Silence, How Can We Survive?
A/N: omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale překladatelka má spoustu práce se školou :) přečtěte si minulý díl pro připomenutí
Promise Me You Won't Leave My Side (PART 2)
Netušil jsem, že má bratra, nevěděl jsem o ničem z toho, co mi tady říkal a hlavně o tom, jak se cítí. Měli jsme toho tolik společného, jak jsme se uzavřeli od světa. Bolelo mě, vidět Gerarda takhle. Jeho hlas zněl přidušeně, mluvil ke mně roztržitě, polo-zapomínajíc, že jsem tady. Vím, že jsem to vlastně neměl slyšet a tak jsem litoval, že jsem sem vůbec chodil. Tohle má být tajemství a i když to říká mě, neměl by to nikdo slyšet. Gerard byl jiný…v divném smyslu. Nevím, co ho dělalo divným, ale nebylo to nic špatného, ani děsivého, bylo to jen, no, divné.

Ale řekl bych, že má důvod, chci říct, že nenávidí své rodiče, jeho bratr je pryč, nemá žádného opravdového přítele a svá tajemství a emoce v sobě dusil až moc dlouho, což není zrovna nejzdravější věc. Potřeboval někoho, kdo by ho vyslechl a vybral si mě. Měl bych být svým způsobem polichocen, ale neřekl mi to všechno z důvodu, ze kterého jsem doufal. Řekl to, protože jsem hluchý. Byl bych šťastný, kdyby mi to chtěl říct, protože chce, abych to věděl, abych mu pomohl a proto, že mi může věřit. Ale to nebylo ono. Vím, že za tím, že byl tak milý a chtěl mě poznat, bylo něco jiného. Potřeboval přítele, nového, nějakého, který by byl snad od jiných odlišný a měl by starost, rozuměl by a naslouchal. A o to asi šlo, najít nového přítele. Rande možná neznamenalo to, co jsem si myslel. Asi nebyl gay, ale bylo možné, že někdy bude. Už jsem znal všechny důvody. Nebyl jsem rozčílený, jen trošku smutný, protože jsem si myslel, že bych se mu mohl líbit. Cítil jsem se trochu špatně, že vždycky když mluví, jsem trochu mimo. Snažil se kamarádit a já furt jako idiot někam utíkal. Byl jsem strašný, co? A tohle není otázka.
Gerard pořád neprozradil to, co chtěl, jen tam ležel a přemýšlel. Bylo to silné, protože jste mohli cítit, jak bojuje, aby to ze sebe dostal. Slyšel jsem ho zhluboka se nadechovat a vydechovat s třesem, jako by byl naštvaný, smutný a vystresovaný. Asi pro něj bylo opravdu složité přemýšlet o jeho bratrovi a tak. Mohlo to být až tak špatné? Nebo byl jen moc citlivý? Nenávidím tady jen tak ležet a vědět, že se cítí jako shit a nemoct s tím cokoliv udělat.
Pak se Gerard naposledy zhluboka nadechl a spustil.
"Jen se mě snažil chránit…nechtěl, aby se to stalo znova. Byl tak zběsilý, nevěděl co s ním má dělat. Řekl jsem, že to bude v pořádku, že se nic nestalo a když jsem to řekl, rozzlobil se na mě. Ječel na mě, když jsem mu pověděl, co se stalo. Nemohl uvěřit, že se mi to stalo. Nevěřil, že by někdy mohlo. Řekl, že při mé ochraně udělal špatnou věc a že to bylo selhání. Řekl jsem mu, že to nebyla jeho věc, že ho měl ochránit. Povídal, že jsem jeho bratr a že stále byly možnosti. Bylo mu teprve jedenáct, nebyl dost starý, aby mě chránil nebo se o mě staral. Že prý se nemám starat a že on všechno spraví. Nevěděl jsem, co tím myslel, protože nebyl způsob, kterým spravit to, co se mi stalo. Tak jsem se ho neptal, jen to ignoroval…Já…já nevěděl, že může zajít až tak daleko…Nevěděl jsem…ne…že by to udělal. Nikdy jsem si to nemyslel. Můj sladký, starostlivý nevinný Mikey…někoho zabil. Zabil…je teď vrah…víš jak moc je to na hovno být označený za vraha? Můj vlastní malý bráška zařazen jako jeden…bolí to, tak strašně moc. Jsou to čtyři roky. Chtěli jsme si jít do parku zahrát basket. Volal jsem jeho jméno, ale on neodpověděl. Nemohl jsem ho nikde u domu najít. Hledal jsem venku, na zahradě, když jsem slyšel člověka odvedle křičet. Ještě nikdy jsem neslyšel nikoho křičet v takové agonii. První myšlenka byla Mikey. Asi tomu člověku oplácel, za to, co udělal. Netušil jsem, co mohl provádět, ale věděl jsem, že pro Mikeyho to není bezpečné, tak jsem běžel přímo do sousedního domu. Můj první instinkt byl, zkontrolovat kuchyň, tak jsem šel. A tam taky byli…ležel v kaluži své vlastní krve s Mikeym stojícím nad ním s nožem v ruce. Mikey ho ubodal k smrti. Nevěděl jsem, co dělat. Netušil jsem, jestli to, co zrovna vidím je skutečné. Já…Mikey byl v šoku. Stále si pamatuju, jak se tvářil. Dlouho nemrkal a ústa měl dokořán. Hrubě sebou trhal a slzy mu padaly po tváři. Neunesl jsem, co jsem zrovna viděl, takže jsem omdlel. Vzbudil jsem se v nemocnici s rodiči a doktory okolo mě. Máma plakala a otec byl jen…byl bez emocí. Jako by nevěděl, co si o tom myslet. Později mi řekli, že Mikeyho poslali do ústavu. Pak jsem se ztratil, nemohl jsem se uklidnit. Potom mě vyslechla policie. Ptali se, jestli vím, proč to můj bratr udělal. Řekl jsem jim to a oni mi rozuměli. Chtěli Mikeyho poslat do vězení, až mu bude sedmnáct, ale pak zjistili, proč našeho souseda zabil a rozhodli se ho držet v ústavu dokud se nezlepší. Tu a tam ho navštívím, ale ne moc často. Není to už stejný člověk…je to jako by tam byl, ale nebyl naživu. Může taky být mrtvý po mozkové psychické stránce. V té díře vypadá tak strašně zbídačeně a pokaždé, co ho tam vidím, ničí mě to. Proto ho moc nenavštěvuju…nemůžu ho tak vidět…"
Byl jsem v šoku z toho, co teď Gerard řekl. Co jeho bratr udělal…nečekal jsem, že řekne něco takového. Nemůžu uvěřit, že si tím prošel, když mu bylo teprve čtrnáct. Neřekl mi, co ten člověk, kterého Mikey zabil udělal, ale nevadilo mi to, protože už tak řekl příliš. Byl jsem strašně zvědavý, ale říkal jsem si, že i kdyby mi to řekl, cítil bych se provinile, že jsem poslouchal. Otočil jsem hlavu, podíval se na Gerarda a viděl, že pláče. Lehce popotahoval. Natočil se a viděl, že se na něj dívám, okamžitě si utřel obličej. Sedl jsem si a díval se na něj, házel jsem zmatené pohledy. Kývl hlavou a usmál se, zkoušejíc zakrýt stopy po pláči. Na chvíli jsem se na něj zadíval a všiml si, že mu po tváři stále stéká pár slz. Zvedl jsem svou levou ruku a položil ji na jeho obličej. Hodil jsem po něm malý předpojatý úsměv a palcem utřel slzy. To samé jsem udělal i s druhou rukou na druhé straně a on se zakřenil. Začal jsem ho lehce a pomalu hladit po tváři, aniž bych věděl, kdy přestat. Netuším, kde jsem nabral tu odvahu udělat to a sám jsem se překvapil. Potom zavřel oči a spokojeně vydechl, stále s tím úsměvem na rtech. Chvíli jsem pokračoval a pak toho nechal, lehl jsem si zpět vedle něj, jen blíže. Chtěl jsem se k němu schoulit, ale místo toho jsem se rozhodl, že si raději položím hlavu na jeho hruď, stále jsem nevěděl, proč to sakra dělám nebo jak jsem se k tomu odvážil. Nechtěl jsem ho rozčílit, ale potom, co jsem ucítil jeho ruku ve svých vlasech, relaxoval jsem. Začal mi hladit hlavu, prsty mu běhaly tam a zpátky po mých vlasech. Ten pocit jsem miloval. Bylo to uklidňující, vítané a … bylo to správné. Správné, jako nevím v jakém významu, ale prostě to tak bylo. Bylo to pohodlné, a já se s ním při tom cítil pohodlně. Přehodil jsem mu ruku přes bříško a začal přejíždět palcem po žebrech. On byl ten, kdo potřeboval utěšit, tak jsem pro to udělal nejvíc, co jsem mohl. Nikdy jsem nebyl v situaci, kdy jsem utěšoval někoho jiného, tak jsem doufal, že mi to jde.
"Nutíš mě přemýšlet Iero," zasmál se Gerard. Vím, co tím myslel, zajímalo ho, jestli jsem gay. Usmál jsem se, když to řekl a obrátil pozornost od místa, kde jsem ho hladil k obloze. Z ničeho nic spadla hvězda. Úplně mě to okouzlilo, protože jsem ještě nikdy žádnou padat neviděl a můžu říct, že Gerarda to dostalo taky. Sedl jsem si a hodil po Gerardovi legrační pohled plný nadšení.
"Bože, viděl jsi to !? To bylo šílené! Můj Bože…" naříkal Gerard nadšeně. Potichu jsem se smál tomu jeho výrazu, byl daleko víc nadšený, než jsem byl já…Oba jsme měli na tvářích obrovský úsměv. Protože to asi byla ta nejkouzelnější věc, kterou jsme kdy viděli. Gerard se posadil a zadíval se mi do očí.
"Něco si přej," zašeptal, usmál jsem se, zavřel oči a přemýšlel o přání. V hlavě jsem jedno měl... Otevřel jsem oči, Gerard měl ty své zavřené a nejspíš přemýšlel o jeho přání. Pak je otevřel a smál se od ucha k uchu. Udělal jsem to samé. Potom mu zazvonil telefon, který Gerard vytáhl z kapsy. Předpokládám, že mu přišla smska, protože do telefonu nemluvil.
"A kurva, ČAS! Řekl jsem rodičům od Liz, že tě domů nepřivezu pozdě," vykřikl. Postavil se, oprášil ze sebe prach a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát ze země. Narovnal jsem se a oba jsme se rozběhli nahoru k autu tak rychle jak to jen šlo. Nasedli jsme a odjeli.
Cesta domů byla rychlá a tichá. Dorazili jsme k příjezdové cestě, já už chtěl vystoupit, ale Gerard popadl mou ruku. "Počkej, mám něco, co patří tobě," řekl. Chvíli se přehraboval na zadním sedadle jeho auta a vytáhl složku a pár papírů.
"Upustil jsi je ten den. Víš, jak Vic a …jo…" řekl. Podíval jsem se na ni a uvědomil si, že je to ta, ve které jsem měl napsány všechny své písně, poemy a osobní položky. Ani jsem si nevšiml, že zmizela. Rozšířily se mi zorničky, při představě, že to mohl číst. Nervózně jsem k němu vzhlédl a on začal kroutit hlavou.
"Oh ne, to je dobrý, nedíval jsem se dovnitř, slibuju! Chtěl jsem, ale viděl jsem, že je to soukromé, přísahám, že jsem ne…" trousil ze sebe, snažíc se, abych mu uvěřil. Usmál jsem se na něj a kývl, jako že mu věřím.
"Okay, dobrý," napůl s výdechem a na půl se šklebíc. I tak jsem ti tam něco nechal.
Zmateně jsem na něj pohlédl a on se naklonil blíž a řekl, "uvidíš"
Opět jsem se zasmál a kývl. Ještě jsem se ho chtěl naposled dotknout, tak jsem mu položil ruku na rameno a objal ho. Chvíli se zdálo, že trošku ucukl, ale pak si uvědomil, co vlastně dělám a pořádně mě objal. Přitulil jsem se k jeho krku a jemně přejel nosem po jeho uchu a bradě, směřujíc ke tváři. Cítil jsem, jak se otřásl a já se usmál. Odtáhl se, podíval se na mě a nečekaně mě políbil na tvář. Já se zakřenil a dotýkal se prsty míst, kde ještě před chvílí byly jeho rty. Zasmál se tomu a rozloučil se.
"Díky moc za úžasnou noc, doufám, že bychom to mohli někdy zopakovat. Dobrou noc, Frankie."
Kývl jsem a vypadl z auta a když odjížděl, mával jsem mu…Řekl mi Frankie…Ještě nikdy mi tak nikdo neřekl, a to, že to přišlo zrovna od něj způsobilo, že mi srdíčko poskočilo dneska už aspoň po milionté. Od té chvíle co mě políbil jsem se nebyl schopný přestat usmívat, a to už jsem nahoře v pokoji. Všichni v domě už spali, takže jsem se nemusel bát, že přijdu pozdě. Zavřel jsem dveře a vydechl. Popošel jsem k posteli a chtěl na ni skočit, ale to už jsem se přistihl, jak skáču nahoru a dolů jako malá holka. Gerard byl určitě gay, a teď bych řekl, že u něj malinkou naději mám. Dnešní noc nemohla dopadnou lépe, bylo to kouzelné. Pak jsem si vzpomněl, že mi něco nechal v mé složce, tak jsem si sedl a otevřel to.
Ahoj Franku, prvně bych chtěl říct, že jsem se do tvých věcí nedíval. Pokoušelo mě to, protože tady vidím napsáno ´poemy a texty´a jsem si jistý, že jsou úžasné, protože vím, že jsi skvělý v tom, co děláš, jako hraní na kytaru a bytí tak chytrý, už jak jsi udělal celý projekt sám…ale nepodíval jsem se, protože jsem nechtěl vpadnout do tvého soukromí. Nejsem zrovna spisovatel, pokoušel jsem se a je to na nic, takže jsem jen sepsal text mé oblíbené písničky. Jen jsem se s tebou chtěl podělit o pár psaných slov, protože ty očividně spisovatel jsi, takže, tady jsou.
Nikdy své srdce neotevřu, pro strach, že se zlomí.
Zoufale oddaný kouskům, to je má chyba.
Má chyba, že jsem tě uzavřel, temnota užírá stíny pochybností.
Zlomené kousky, povrchní důvody.
Budu si tě moci nechat, budu někdy vědět co dělat?
Neplač pro mě, je to má chyba.
Musíš vědět, jak hudba zní. Můžu ti to ukázat, jestli chceš. Tahle kapela je úžasná, a kdyby si je mohl slyšet, myslel by sis to samé. Rozhodl jsem se napsat tuhle, protože je přesně taková, jak se cítím ohledně mnoha věcí. Nejdůležitější v mém životě. Ale teď tě tahám do něčeho, co tě asi ani nezajímá, takže toho nechám. Haha, uvidíme se…
Gerard.
Stutterfly… Tohle je jeho oblíbená kapela, tak jako moje. A ten song, tak samo se cítím já ohledně mého života. Bylo to divné, jak oba myslíme na to samé. Bylo to…úžasné, a skoro neuvěřitelné. Sám pro sebe jsem se usmál nad myšlenkou o Gerardovi. Jestli jsem si myslel,že ho nemám tak rád, tak teď už jsem si jistý o opaku.
Odložil jsem složku a šel zhasnout světla. Vylezl jsem si na postel, zavřel oči a přemýšlel nad dnešním rande. Jak už jsem řekl, takhle šťastný jsem nebyl už dlouho, a jen díky Gerarda se tak zase cítím. Teď už bylo bezpečné přiznat si, že ho mám rád. Nebyla to láska, ale bylo to něco daleko víc než jen malý úlet. Bylo zajímavé mít někoho rád tak silnými pocity a obdivem. Byli jsme sloučení tak moc, že můžu říct, že jsem šílel, abych věděl, jak to půjde po dnešku. Těšil jsem se, až ho zítra uvidím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 28. září 2008 v 9:15 | Reagovat

aww to bylo krásný rande<3

2 Saxana Saxana | Web | 28. září 2008 v 9:29 | Reagovat

Awww. Konečne ďalšia časť. By ma zaujímalo čo si priali....:)

3 Lulusha Lulusha | Web | 28. září 2008 v 9:50 | Reagovat

oh woow..je to úžasný díl! a ještě úžasnější překlad ! ;-D

4 slsi♥ slsi♥ | Web | 28. září 2008 v 9:53 | Reagovat

jj to by aj mna vcelku zaujimalo:D:....hehe uz sa tesim na pokracko:)

5 My_Green_Romance™ My_Green_Romance™ | Web | 28. září 2008 v 11:25 | Reagovat

kouzelné... vskutku kouzelné :DD :]

6 kisss kisss | Web | 28. září 2008 v 12:29 | Reagovat

Krása ... Možná jsem očekávala trošku vic, od toho rande, ale i tak bylo povedené .... A líbilo se mi to ;)

7 Rafivie.. Rafivie.. | Web | 28. září 2008 v 12:32 | Reagovat

Ty jo... miluju tuhle povídku.. jenom se ojím, že se všechno pokazí, až Frank řekne Gerardovi, jak to doopravdy je..Ale je nádherná, nemám slov...

8 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 28. září 2008 v 14:40 | Reagovat

taky se bojím toho co se bude dít až se prokecne, ale teď je to ještě taková ťuťuňuňu miloučká storka takže faaajn:)

9 Matty Matty | 28. září 2008 v 16:51 | Reagovat

Och sladké...koncečně se začalo něco dít :D a to nutíš mě přemýšlet Iero...dokonalý upa mě ta wěta dostala je to prostě ááá taq cute :D

10 michelle michelle | Web | 28. září 2008 v 17:01 | Reagovat

no já jsem teda zvědavá jak Gee zareaguje až zjistí pravdu...

ale je to nádherný!

11 Anett Anett | Web | 28. září 2008 v 18:35 | Reagovat

Ježiš to je tak krásné! Mm sem z toho takový na měkko

12 linda linda | 28. září 2008 v 18:47 | Reagovat

je to fakt krásný a je to jiný zajímavý

13 M&M M&M | E-mail | 28. září 2008 v 18:56 | Reagovat

zas mam o nieco lepsiu naladu :)

14 DareDareDevil DareDareDevil | 28. září 2008 v 19:27 | Reagovat

tohle byla dokonalost sama...nádhernej díl:-D ale počítám,že to bude ještě hodně "veselý"

15 doookie doookie | Web | 28. září 2008 v 21:45 | Reagovat

tohle mi chybělo..)

16 Simka Simka | E-mail | Web | 29. září 2008 v 14:49 | Reagovat

Jééé..... aká pesnička???? xD

17 kačka kačka | 29. září 2008 v 23:26 | Reagovat

sweet

a tu kapelu si pustímXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama