'Cause I'm the big star (27) (PART ONE)

26. září 2008 v 20:22 | Tea |  'Cause I'm the big star
A/N: Pamatuju si, jak jsem se děsila začátku psaní 'Cause I'm the big star. Všechno, co jsem měla, byl jen nepromyšlený nápad dvou osobností ze showbyznysu a strach, že po dílu typu Pianisty nesplním očekávání. Moc dobře si vybavím, jak jsem po zveřejnění první části -11.6.- rozesmutněle psala Doookie, že se povídka asi nelíbí. O to víc jsem dřela. A když se začaly objevovat kladné názory, nutila jsem se snažit ještě úporněji. Všechny milé ohlasy k tomuhle příběhu mě tedy těšily snad ještě více než jindy. Tady máte poslední díl - původně jsem ani netušila, že se k tomuhle číslu kapitoly dostanu. Ale už nebudu zdržovat. Enjoy and comments, please <3

Frank's POV
Zařídit si sám odlet a další nutnosti bylo těžší, než bych si myslel. Míval jsem na to Briana. Teď bych mu už ovšem nesvěřil nic.
Zkontaktoval jsem Raye a vše vysvětlil. Brianovi jednání ho šokovalo a slíbil pomoc.

Díky němu jsem už druhý den roztřeseně zvonil u Gerardových dveří. Netušil jsem, jak zareaguje. Vlastně jsem ani nevěděl, co přesně mu Brian řekl, že tehdy tak rázně změnil názor a odjel.
Když se dveře otevřely a přede mnou se objevila jeho úžasná tvář, vyschlo mi v krku.
,,A - ahoj,'' dostal jsem ze sebe.
A on dveře bez varování a beze slova zabouchl.
Zíral jsem před sebe jako idiot. Nějak jsem si v hlavě nedokázal srovnat, že přede mnou zamknul. Čekal jsem cokoliv, ale tohle?
Ještě pořád jsem se nehýbal. Snažil jsem se rozhodnout, jestli zazvonit znovu, ale nebyl jsem zrovna v situaci, kdy bych dokázal logicky myslet.
Možná bych to měl vzít jako jasné znamení, že už se mnou nechce nic mít.
Ne, to přece není možné...
Polkl jsem a posadil se na schody, vedoucí ke vchodu. Ještě, že jsem všechny věci nechal v hotelu.
Pořád jsem doufal, že to podivné jednání zapříčinil jen šok, ale nic dalšího se nedělo. Gerard byl nejspíš pevně přesvědčený, že už mě nechce vidět.
Ale já trval na pravém opaku.
Zvednul jsem se a přešel k lavičce na velké předzahradě plné stromů. Rozložil jsem na ni mikinu a lehnul si na nepohodlné dřevěné laťky. Zapřísáhl jsem se sám sobě, že neodejdu, dokud si s ním nepromluvím.
***
Hleděl jsem do jediného rozsvíceného okna z celé vily. Nad hlavou mi smutně zářil měsíc a pár hvězd. Přitahoval jsem si mikinu co nejvíce k tělu a i tak mě zábla zima.
Za celý večer se Gee neukázal. V jednu chvíli poprchalo a já jen bez hnutí seděl a promokal.
Připadal jsem si ztracený. Gee byl tak blízko, sotva pár metrů, a přesto nedosažitelný. Naděje umírá poslední. Zoufale jsem se držel tohoto přísloví, jinak bych se snad vzdal. Byla vůbec ještě šance, že si to Gerard rozmyslí? Měl už tolik možností a ani jednu nevyužil. Zakazoval jsem si ovšem myslet na špatný konec.
Znovu jsem se sklesle zadíval do onoho okna a věděl, že dnešní noc hned tak neuteče.
***
Probudil jsem se celý rozlámaný po krátkém přerušovaném spánku. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval, ale brzy jsem si vše bohužel uvědomil.
Podle všeho se od včera nic nezměnilo...
Když jsem si protřel oči a trochu zaostřil, všiml jsem si, že se záclona v jednom z oken pohnula.
Srdce se mi divoce rozbušilo. Rázem jsem se probral ze spánku.
O pár chvil později jsem zaslechl klapot zámku. Ještě trochu zmrzle jsem vyskočil na nohy a vyrazil ke vchodu. Dveře byly otevřené; proklouzl jsem dovnitř a tiše je za sebou zavřel.
Opatrně jsem našlapoval halou a rozhlížel se kolem. Interiér působil to nádherně. Gerarda jsem nikde neviděl. Po zádech mi přebíhal mráz; nedokázal jsem s určitostí říct, jestli příjemný, nebo ne.
Nahlédl jsem do čehosi jako obývacího pokoj a tam ho spatřil.
Cítil jsem, jak mi srdce padá až do kalhot. Jsem si jistý, že mi tváře zrůžověly, když ke mně vzhlédl. Připadal jsem si jako na prvním rande. Byl jsem nervózní a netušil, jak začít. Proboha, celou cestu letadlem jsem si tenhle okamžik představoval a teď... jediné, co jsem věděl jistě bylo, že mám neskutečnou chuť ho políbit. Přál jsem si ho objímat a znovu si připomenout jeho vůni a pocit, když je mi tak blízko.
,,Tak mluv,'' pobídl mě ochraptěle. Zněl tak odtažitě...
,,Ahoj,'' zopakoval jsem znovu přihlouple. Mlčel a díval se mi do očí. Chvěl jsem se.
,,Pokud jsi mě chtěl jen pozdravit, nemusel ses obtěžovat celou tu cestu," odfrkl si a odvrátil hlavu. Přinutil jsem se k pohybu a posadil se naproti něj. Tentokrát se na mě naopak nedíval.
,,Brian se podřekl a já zjistil, že za všechno mohl on," začal jsem. ,,Snažil se nás rozdělit. Zveřejnil to číslo…"
,,Myslíš snad, že jsem odjel kvůli tomu?" ušklíbl se. Věděl jsem, že tak bezcitné výrazy nemůžou být pravdivé. Nebo jsem v to alespoň doufal. Určitě se zase přetvařuje. Musí…
,,Brian ti něco napovídal, že?"
,,A já mu to věřím, Franku. Taky jsem se s tím smířil."
,,S čím, proboha? Co ti řekl?!"
,,Nedělej ze sebe hlupáka. Přeci to, že všechno byla jen aféra pro média."
,,Vždyť to tak bylo domluveno?" zíral jsem na něj zmateně. Vzhlédl a rychle zamrkal. Potom se rozesmál.
,,Vidíš? Měl pravdu. Tak proč jsi přijel?"
,,Už jsem to přece jednou říkal - Brian nám to pokazil, bylo to nedorozumění. Chtěl jsem všechno urovnat."
Neodpověděl a měřil si mě pohledem.
,,Proč ze mě děláš hlupáka, Franku? Nestačilo ti snad, jak jsem se po tom všem cítil? Ty prostě musíš přijet, všechno mi to zopakovat a dívat se, jak mi děláš zle?!" zvýšil hlas. Nechápal jsem, o co se tu jedná.
,,Gee, prosím, uklidni se," snažil jsem se udržet na udě. ,,Zopakuj mi, co Brian řekl předtím, než jsi tak najednou zmizel."
Mlčel. Trvalo dlouho, než otevřel ústa k vysvětlení. Poslední slova už šeptal.
,,Prý bylo i to zveřejnění čísla naplánované. Celou tu dobu jsi tvrdil, že mě miluješ, jen abych líp zapadl do role. Všechno bylo opravdu jen narafičené na média."
Zkameněle jsem na něj hleděl.
,,T - ty jsi mu uvěřil?" vyrazil jsem ze sebe šokovaně. Sklopil hlavu k zemi.
,,Měl jsem snad důvod, proč ne? Pořád jsme se hádali. Už jsem nevěděl, co se děje."
,,Hádali jsme se, ale to snad neznamená, že jsem do tebe nebyl zamilovaný, ne? Copak jsi to nikdy nepoznal z toho, jak se chovám?" zeptal jsem se zoufale.
,,Jak jsem měl vědět, jestli to hraješ pro noviny, nebo už je to pravda? Jako bys snad zapomněl, že jsme žili dvojitě," zasyčel.
,,Ale…"
,,Brian byl poslední kapka. Stejně bych brzo tak jako tak odjel."
Nikdy jsem ho neslyšel mluvit tak tvrdě. Nehnul ani brvou, svaly v obličeji měl zkamenělé. Jako by se snažil nedat na sobě nic znát. Vybavil jsem si několik okamžiků, kdy se tvářil přesně takhle. Můžu ještě pořád spoléhat na to, že se snaží hrát silného? Že ke mně ve skutečnosti ještě pořád něco cítí?
Jenže jak dlouho můžu slepě věřit?
,,Takže… tohle má být úplný konec?" zašeptal jsem. Skousl si ret. Jako by ho slovo konec zasáhlo a uvědomil si, kam tímhle dialogem doopravdy míří. Že teď by bylo úplně po všem a nám by zbyly jen vzpomínky.
,,Miluješ mě?"
Ta otázka mě dost zaskočila, zvlášť v téhle chvíli a po všem tom obviňování.
,,Ano. Miluju tě," prohlásil jsem pevně. Přesně tak jsem to cítil.
,,Tak se kvůli mně vzdej své kapely a kariéry v Americe. A já přestanu hrát. Jinak to nepůjde."
Pootevřel jsem ústa k šokovanému protestu, ale nedokázal jsem to. Jak ho mohlo napadnout žádat něco podobného? Vždyť… ne, to přece nemůžu udělat. Nedokážu zničit všechno, o co jsem se tak dlouho snažil. Jenže nebojoval jsem stejně tak o Gerardovu lásku? Můžu vůbec srovnávat hodnotu kariéry a vztahu s ním? Každá věc pro mě znamenala něco jiného. Co si vlastně představuje, že bude dál? Já a on v téhle vile, s obyčejným životem? Můj bože, on mě změnil, ale v takovéhle míře nejspíš… ne…?
,,Můžu dostat čas na rozmyšlenou?" hlesl jsem tiše a snažil se mu uhnout pohledem. Připadal jsem si, jako bych zklamal sám sebe. Tolik jsem se snažil a teď chci couvnout?
,,Pokud víš, že má cenu se rozmýšlet," odpověděl se zklamaným podtónem. Musel si všimnout změny v mém chování. Kam zmizela všechna odhodlanost?
,,Dobře. Zatím se měj," vychrlil jsem ze sebe a bez dalšího rozloučení se zvedl. Téměř jsem proběhl chodbou a potom ven ze dveří. Nechtěl jsem tu zůstávat déle, pokud bych ho už nikdy neměl vidět…
Ale vydržel bych to?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 26. září 2008 v 20:29 | Reagovat

ja som tu prvý raz večer a ono je tu TOTO!!! len tak z piče sem pozriem a ono je tu TOTO!!!! *omdlela* prišla som sem minút po zverejnení! :D osud.

zhltla som to...awwwww zimomriavky som mala na konci...fakt...zhltla som to ako nič... a nemôžem sa dočkať, až si prečítam druhú časť, lebo..lebo...

lebo Gee je sebecký a nedopadne to dobre, lalalááá aspoň si poplačem mám rada smutné konce :D

a čo ja vlastne chcem...?

je mi to jedno, tak či tak to bude úžasné ako všetko.

2 Simka Simka | E-mail | Web | 27. září 2008 v 10:46 | Reagovat

voleeeeeeeeeeeee........... som zvedavá. ale nechcem, aby zkončili zo svojími zamestnaniami- len, keby napr. jeden z nich sa presunul k tomu druhému... no nič xD superné, táto story je fakt úžastná

3 Lulusha-ježčí máma Lulusha-ježčí máma | Web | 27. září 2008 v 14:01 | Reagovat

oh! woow jedu na druhou část,nevím co si o tom myslet,asi jen to,že to Ierákovi patří..

4 M&M M&M | E-mail | 27. září 2008 v 15:28 | Reagovat

jedinna vec co mi na tom celom pribehu vadi je to ze sa uz konci :(

5 DareDareDevil DareDareDevil | 27. září 2008 v 16:16 | Reagovat

ach můj BOŽEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!

6 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 27. září 2008 v 17:58 | Reagovat

Božeee!!!! Že to neskončí špatně že ne?? Pro jistotu mám po ruce pár kapesníčků!!!!

7 doookie doookie | Web | 28. září 2008 v 21:24 | Reagovat

ou..brácho zabim tě,jestli si to rozmyslí..:D

8 Jannica Jannica | Web | 19. prosince 2008 v 18:51 | Reagovat

Má moc krutý požadavky...

Proč prostě nedokáže být s ním i s jeho kariérou?

9 fallen angel fallen angel | 28. ledna 2009 v 10:33 | Reagovat

nevydržel!!

prosím.....

10 iWusZka iWusZka | Web | 22. července 2009 v 13:45 | Reagovat

Nene, nevydržeel :( Sakryš, že bude heppáč :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama