Leden 2008

Kissing spent cigarettes (19)

31. ledna 2008 v 7:58 | Překlad Tea |  Kissing spent cigarettes
Jinak všem přeju pěkný vízo :) a komu se nevydařilo, netruchlete :)
,,Oh, omlouvám se," prskl jsem sarkasticky. ,,jen jsem čekal, že 'buzna' zvedne o trochu rychleji telefon - "
,,Drž hubu, ty tupej zkurvysyne, prostě mlč! N - nevíš, jaký to je - " neočekávaně se odmlčel, možná pro strach z příliš chatrného hlasu.
Ignoroval jsem hysterický tón v jeho slovech a slzy, které spolkl, tak jako jsem ignoroval skutečnost, že strana jeho tváře začíná modrat v místech, kde ho jeho otec nejspíš udeřil. Namísto v pokračování známé hádky, hrábl jsem po jeho triku a přitáhl si jeho tělo k sobě. Surově jsem ho líbal a naprosto vynechal předehru. Zvedl jsem ho jen natolik, abych ho dostal na pohovku.
Když jeho tělo s tichou ránou přistálo na polštářích, sklonil jsem se k němu a stáhl mu tričko z tenkých ramen. Udržoval jsem oči tak prázdné, jak jen to šlo, ačkoliv jsem pochyboval, že bych se musel obávat o pocity, ukazující se na mé tváři, jakmile chtíč ovládl moje tělo.

So Small (23)

30. ledna 2008 v 15:03 | Tea |  So Small
A pořádná porce :) zamotává se to XD
Ještě k včerejší jednorázovce, pokud jste četli - maturanti v Americe mají 17 a na střední jdou ve 12-13, mají to mnohem posunutý.
GEE´S POV
Položil jsem telefon a zaraženě se posadil na postel. Bylo dvanáct dopoledne a Frank se zrovna omluvil ze zkoušky kapely. Důvod? Není schopný klidně uvažovat a myslet na něco jiného než Berta. Dnes v noci se spolu milovali. Frankův hlas zněl rozechvěle, když mi o tom říkal. Připadalo mi hloupé zjišťovat něco víc. Frank trochu blekotal a já přesně pochopil jen to, že skoro umřel slastí.
Cítil jsem se zvláštně. Ne, nežárlil jsem na Berta, tím jsem si byl téměř jistý. Jenže bylo zvláštní představit si Franka, jak... jistě, věděl jsem přece spoustu o tom, že už měl sex. Ale teď se jednalo o mého kamaráda od dětství. Bert zrovna prožil svoje poprvé. Změní to nějak člověka? Cítí se jinak? Starší? Dospěje? Přepadl mě náhlý smutek. Nikdy jsem neměl opravdový vztah. Zraňovalo mě vidět moje nejlepší kamarády jako dvě hrdličky. Co vůbec Mikes? Má on někoho? Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsme tohle řešili. Sešel jsem dolů do obýváku. Seděl na pohovce a pohrával si s mobilem. Vzhlédl, když mě uslyšel. V jeho obličeji se zračil zvláštní výraz.

So Small (22)

28. ledna 2008 v 14:57 | Tea |  So Small
Tentokrát krátká, ale snad zaujme, a to i ty, kteří tohle nechtěli :)
FRANK´S POV
Byl jsem tak rozrušený, že jsem ani nezavolal Geemu. Ještě v pátek jsem zkontroloval, jestli mám vůbec kondomy a lubrikační gel. V břiše mě šimralo, když jsem všechno pokládal do zásuvky vedle postele. Našel jsem nějaké svíčky. Musím přece připravit romantiku.
V sobotu jsem objednal čínu a modlil se, ať dorazí dřív, než Bert, jinak by můj plán s večeří selhal. Nasoukal jsem se do mých nejhezčích boxerek, trika a džín. V šest večer jsem neklidně přešlapoval v kuchyni. Pořád ještě jsem tomu nemohl uvěřit. Bál jsem se, že budu spěchat. Chtěl jsem si to s Bertem užít, cítit se u toho zamilovaně, ale... tak dlouho jsem nikoho neměl! Co když mě ovládne chtíč? Dokázat se při sexu krotit je jedno z největších umění.

Drawings 3

28. ledna 2008 v 8:09 | Tea |  By own eyeball
Hrozně mě chytlo animé a manga, takže tu máte nějaký frerard kresby :) snad tu ještě nebyly. klikněte na nadpis :)

So Small (21)

27. ledna 2008 v 8:56 | Tea |  So Small
Jedna z nejdelších kapitol, tak užívejte :)
FRANK´S POV
Hodiny na stěně ukazovaly právě pět hodin odpoledne, když se ozval zvonek. Natěšeně jsem seběhl schody, vlastně jsem je téměř seskákal. Otevřel jsem dveře a dostalo se mi pohledu na usměvavá dvojčata, obtěžkaná zásoby jídla, spacáky a dalšími nezbytnostmi.
,,Nazdar nazdar!'' vyhrkl jsem a popohnal je dovnitř. Zavíral jsem dveře a oni se pustili do líčení včerejších událostí doma po párty, když se zvenku ozvalo volání. Vyhlédl jsem. Bert doběhl s jazykem až na břichu.
,,Sakra, jednou jsem nechtěl být poslední,'' zasmál se a já ho uvedl dovnitř.
,,Kdyby jsi shodil pár kilo, utíkal bys rychleji a možná tady Wayovic předběhl,'' popíchl jsem ho, zatímco se všichni vyzouvali.
,,A mně se zdálo, že jsi posledně říkal, že mám o moc lepší postavu než ty,'' oplatil mi to a uculil se.
,,Nenávidím tě,'' zavrčel jsem a mrkl na něj. Rozesmál se, dokud jsem jeho smích nepřerušil polibky. Někdo si odkašlal. Odtrhli jsme se od sebe.
,,Kam to složíme?'' Mikey nás sledoval pichlavým pohledem. Srdce mi lehce zpomalilo. Pořád ještě chvílemi nereagoval nejlíp na můj vztah s Bertym.

Kissing spent cigarettes (18)

26. ledna 2008 v 8:41 | Překlad Anetka.ph |  Kissing spent cigarettes
V omámení jsem opustil Frankův dům asi o hodinku později. Hned po tom, co jsem si dal rychlou sprchu a řekl mu naprosto formální sbohem, který s sebou vzalo každej kousek zdvořilosti a rozumu v celým mým těle.
Cesta domů byla neustálým a mučivým opakováním vět typu "Co jsem to, sakra, udělal?!" probíhajících v mé hlavě pořád dokola, ale jakmile jsem vjel na naši příjezdovou cestu, došel jsem k chladnému závěru. Nebyla to moje chyba, že jsem se s ním znova zapletl… Nezamýšlel jsem ho potkat v tom klubu a kromě toho, on byl ten, kdo to všechno začal tím, že se mnou chtěl tancovat. A už vůbec nemůžu popřít to, že byl zkurveně sexy… takže co bylo tak špatný na tom, že jsem s ním jenom šukal? A vážně by bylo tak strašně špatný, kdyby se to prostě… stalo znova?
Když jsem přišel domů, všude byla tma a Mikeyho pokoj byl prázdný, takže jsem si domyslel, že je ještě pořád u Alic.

So Small (20)

25. ledna 2008 v 16:01 | Tea |  So Small
GEE´S POV
Čtvrtek večer. Den před našim očekávaným vystoupením. Den, kdy všichni zamilovaní slavili Valentýn. Už nejméně hodinu jsem se třásl a snažil se nepopadnout mobil, abych zvědavě nevolal Frankiemu. Jak pak asi strávil odpoledne s Bertem? Nedalo mi to a vytočil jsem jeho číslo.
,,Už jsem si říkal, že nezavoláš,'' ozval se jeho hlas hned po prvním zazvonění.
,,Snažil jsem se vydržet do zítřka,'' odpověděl jsem se smíchem. Následovalo ticho.
,,No?!''
,,Co bys chtěl vědět?'' zeptal se naoko znuděným tónem. Samozřejmě mě napínal.
,,Všechno, do detailů! Povídej, přeháněj...''
,,Tak... bylo to pěkný. Rozloučili jsme se teprve před hodinou.''
,,Šel k tobě?'' podivil jsem se.
,,Jo. Vysvětlil jsem mu, že mě zraňuje, když vidím, jak mi nevěří. Že si myslí, že budu proti jeho vůli na něco nalíhat,'' mluvil trochu smutně.
,,Ale vzal to, ne? To je hlavní... hele, a pak... co jste teda...''
,,Gerarde, teď ti tu citlivě líčím, jak mi slíbil důvěru, a hned na to se zeptáš na takovou blbost!''
,,Promiň, mně to nedošlo,'' zamlouval jsem svou chybu. ,,Ale určitě jste se aspoň líbali, ne?''

Always in our heart...

24. ledna 2008 v 14:03 | Tea |  About authors
Dnes nepřidám žádný článek. Držím smutek za Heatha Ledgera. Pokud nevíte (styďte se), hrál v úžasném filmu Zkrocená hora, který je o homosexuálech. Prý se předávkoval léky na spaní :(

Kissing spent cigarettes (17)

23. ledna 2008 v 13:09 | Překlad Anetka.ph |  Kissing spent cigarettes
První díl přeložený od mé nové pomocnice, Anetky.ph :)
Na vteřinu jsem na Frankieho šokovaně zíral, než mi došlo, jakou hru lží to vlastně hrajeme. Podařilo by se mu obhájit se, ale já jsem se nechystal zeptat se ho na jeho rozhodnutí, a tím ještě víc ztratit tvář. Jenom jsem si musel uvědomit, že ho chci dostat zpátky až později.
"Tak fajn."
Frankie si právě zase zapínal košili, když jsem zachytil jeho pohled. Sebral moje tričko z podlahy a přetáhl mi ho přes hlavu. Odemknul dveře a držel je otevřené, čekajíc na mě, abych vyšel před ním.
Úplně opilej chlap, stojící zvenku toho pokoje, se na nás podíval a škytl. Skoro nepostrádal pivo, které právě rozlil na moje tričko.
"To ste byli rychlí," zamumlal, když jsme ho míjeli.

So Small (19)

22. ledna 2008 v 14:48 | Tea |  So Small
Přiznám se, těším se na všechny povzbudivý komentáře, takže dávám už dnes další díl XD jinak pokud budete až moc buzerovat Berta, nechám milýho Geeho třeba přejet traktorem :D jasně, chápu, že někdo ho zrovna nemusí, ostatně mě k Frankovi taky prazvláštně nesedí, ale prostě ho mám ráda a je to ozvláštnění story. Doufám, že jen kvůli němu tímhle neopovrhnete.
Jinak k hlavní dnešní zápletce: lituj, litujme, litujte :D
FRANK´S POV
Děkuji matce, že má v takové oblibě sladké. Pečlivě jsem vybral jednu velkou mléčnou čokoládu a pár minut hledal balící papír. Našel jsem jen jeden od Vános se santovským motivem, ale snad to zanikne. S povyplazeným jazykem jsem z čokolády vytvořil obstojný dárek a vyrazil k Bertovi.
Nikdy jsem u Berta nebyl, ani jsem najisto nevěděl, v kterém domě bydlí. Každý domek v ulici Warm street (A/N: teplá ulice XD) mi připadal stejný. Nízký, ošumtělý, s oprýskanou číslicí nad dveřmi. Myslím, že Warm street nepatřila k nejvíc nóbl částem tohoto mini městečka. Nenápadně jsem přikročil ke každé poštovní schránce a četl jména.
Graves, Corgan, Toro, McCracken... (A/N: tam bych chtěla bydlet XD) McCracken. To je ono. S lehkým chvěním žaludku jsem popošel ke vchodu. Ujistil jsem se, že na zvonku je zobrazeno stejné jméno, a zazvonil. Chvíli jsem nervózně postával. Pak jsem zaslechl kroky a dveře se odemkly. Objevil se starší, tmavovlasý muž.

So Small (18)

21. ledna 2008 v 10:52 | Tea |  So Small
Jen chci říct, že 17. díl byl nejkomentovanější na tomhle blogu - jen tak dál :) jinak, pro všechny, jsme asi v polovině, takže... nebudu nic prozrazovat, ale kdo nemá rád Berta, neděste se... ještě asi 18 kapitol ;) kapišto? XD
FRANK´S POV
Nevím, jak tu chvilku popsat. Mlčeli jsme a zírali na sebe. Naplno jsem si uvědomil, že život není film. Po takovém zjištění by si herci padli kolem krku. Zjistil bych, že vlastně Berta miluju celý život, ale nevím o tom. Brečeli bychom si do ramene a já se ptal Boha, jak to, že jsem si to neuvědomil už dřív. Jenže tohle je realita.
,,Já...'' vlastně jsem ani nic nechtěl říct, jen tím slovem přerušit ticho.
,,Všiml jsem si, jak ses s Geem sblížil. Ani nevíš, jak hrozně to bolelo. Myslel j sem na tebe každý den...'' schoval si obličej do dlaní. Věděl jsem, že bych ho měl alespoň vzít za ramena a utěšit. Byl jsem si jistý, že ho vyznání stálo spoustu odvahy a teď přede mnou stojí zranitelný a nejistý. Jenže já celou dobu doufal, že se pisatelem ukáže být Gee. Co víc, věřil jsem tomu. Na ostatní jsem časem dočista zapomněl.

When telly wasn´t (12)

20. ledna 2008 v 10:02 | Tea&Suva |  When telly wasn´t
Konečně další díl :D jinak, posledně jsme se dozvěděli, že Frankovi ukradli řetízek od Geeho a ten se dost naštval. Kdyžtak zkoukněte jedenáctku :) blížíme se do finále :)
Gee´s POV
Nemohl jsem tomu uvěřit. Tolik jsem mu věřil. Myslel jsem na něj každý den a doufal, že alespoň ten náhrdelník mu připomíná mou lásku. Matka se několikrát ptala, jak to, že mi nevisí na krku, ale vykroutil jsem se. Měl jsem dojem, že pro Franka bude důležitější. Jak jsem se mýlil! On si ho nechá prachsprostě ukrást. Ani se nepokusil oponovat zloději. Je snad tolik zbabělý? Nebo mu krádež ani nevadila? Chtělo se mi plakat, ale pořád ještě jsem musel s otcem procházet vojenský tábor. Zklamání mou proplouvalo jako vlny jedu. Oslabeně jsem nasedl na koně a děkoval bohu, že mě tohle zvíře donese domů bez sebemenší pomoci z mé strany.

Kissing spent cigarettes (16)

19. ledna 2008 v 8:05 | Překlad Tea |  Kissing spent cigarettes
Omlouvám se, jestli to nebude ultra kvalita, ale nějak to po sobě nestíhám opravit :)
Bledý jako ducha oblečený celý v černém, mohl by být dobře stín nebo přízrak. Dostal jsem se z barové židličky a udělal krok k němu. Cítil jsem, jak blednu. Teď jsme byli nic, jen hořké vzpomínky jeden pro druhého. Vidět ho mě nutilo pouze vnímat prudký chlad.
,,Chceš tancovat?" zeptal se, dívajíc se stejně chladně a bez výrazu.
Věnoval jsem mu stručně přikývnutí a oba jsme se téměř zároveň přesunuli k tanečnímu parketu, kde zrovna začala pomalá píseň, kterou jsem nepoznal. Jedna z Frankieho rukou přišla na moje rameno, zatímco druhá pomalu sklouzla kolem křivky mého pasu. Polknul jsem při tom doteku; nemohl jsem si pomoct. Bylo to jako by se všechny smysly, které po něm volaly, najednou v záplavě vzrušení obnovily. Nevypadal, že by mě chtěl zesměšnit za očividnou chybu v naší chladné zdvořilosti, protože když jsem nechal prsty spočinout na konci jeho páteře, mohl jsem ho cítit bezbranně se třást, jen stěží, ale bylo to dost.

I just wanna be your friend... or little more (13) part two END

18. ledna 2008 v 14:42 | Sally&Tea |  I just wanna be your friend... or little more
Definitivní end :)
Gee´s POV
Můj život byl u konce. Nedokázal jsem se soustředit ani na takovou banalitu, jako zprávy v televizi. Je možné, že vám každá věta, každé slovo připomíná milovanou osobu? Nejrůznějšími asociacemi jsem se pokaždé dostal k Frankovi. Při každém sprchování jsem si vybavil naše první milování na chatě. A pokaždé jsem u toho plakal. Říkal jsem, že bylo obtížné a těžké přežívat v utajení? Co to bylo oproti tomuhle? Stačila tak krátká doba a Frankie se stal nedílnou součástí mého života.
Jenže pořád ve mně rostla i další hrůza než ta, že Frankieho už nikdy neuvidím. Co když mě vůbec nepostrádá? Co když se teď zrovna seznamuje s novými spolužáky a už si stihnul všimnout někoho, kdo je stokrát zajímavější než já? Bolelo to. Strašně moc to pomyšlení zraňovalo. Ale pořád se mi zdálo lepší tvrdit si, že se mu po mně nestýská, než vzlykat nad tím, že nás krutý osud rozdělil. Nutil jsem sám sobě myšlenku, že je naprostý konec.
Ale pořád jsem si uvědomoval jistý problém. Jak mám na Frankieho probůh zapomenout? Nebyl jsem schopný jít na diskotéku a hledat někoho jiného. Mikeyho pohled a stručné věty mi pořád připomínali, co všechno se stalo. Táta, jako jediný, se snažil chovat normálně. Přesto jsem na něm viděl, že Mary postrádá. Jenže v jeho případě to bylo svobodné rozhodnutí. Hádali se spolu. Proto se rozešli. Dobře, částečně kvůli nám…
Pár dní po tom, co jsem osaměl, mě napadl ubohý plán. Vydal jsem se do kanceláře naší školy a ve tváři mi pohrával zmučený výraz. Ostatně, ani jsem ho nemusel hrát.
,,Och, pane Wayi! Stalo se vám probůh něco?" zareagovala paní Levallová. Vždycky platila za hodnou starší dámu, která každému ráda pomůže. Nerad jsem využíval její milé povahy, ale nic jiného se dělat nedalo.
,,Strašně mi chybí Frankie… byl jako můj opravdový bratr, chápete…" skoro jsem vzlykal.
,,Ano, v jedné knížce z červené knihovny jsem četla o podobném případu, chudáčky sourozence rozdělili…" potřásla smutně hlavou. Přikývl jsem a znaveně si povzdechl.
,,Prosím vás, zachráníte mě, že ano? Určitě vám tady Frankova maminka nechala novou adresu," upřel jsem na ni prosebný pohled. Doufal jsem, že vypadám jako ta kočička ze Shrecka (A/N: pardon, mně to nedalo :D). Mlčela. Pak si mě změřila od hlavy až k patě.
,,Moc dobře víš, že bych neměla."
,,Ano, kdybyste to udělala, je to jen zásluhou vaší strašně milé povahy," usmál jsem se. ,,Přece je vám jasné, že adresu nezneužiju." Ještě chvilku přemýšlela. Potom si povzdechla a prohrabala se kartotékou. Srdce se mi rozbušilo.
,,Paní Ierová nemluvila zrovna konkrétně. Odjeli do New Yorku, mám tu… mám tu jen ulici. Na dům už se budete muset poptat." Zapsal jsem si, co se dalo. Pak jsem se zeširoka usmál.
,,Doslova jste mě zachránila," oddechl jsem si a ona se rozesmála. Rozloučili jsme se a já vyběhl z kanceláře.
Umíral jsem, když jsem si uvědomil, že mou cestu podniknu nejdříve zítra, tedy v pátek. Už tak dost na tom, že to tátovi ani Mikeymu neřeknu. Našel jsem všechny svoje peníze. Od našeho útěku s Frankiem jich moc nezbylo. Už ta vzpomínka mě ale povzbudila. Nepojedu taxíkem, ale normálním vlakem nebo autobusem. Přežiju všechno, pokud mě to dovede zpátky k Frankiemu.
V pátek jsem vyrazil do školy s úplně jiným batohem, ale nikdo si toho nevšiml. Za rohem jsem zabočil k nádraží a zaplavil mě zvláštní pocit. Dělám něco zakázaného. A pak ten druhý záchvěv emocí. Možná ještě dnes spatřím Franka. Po těch dlouhých mučivých dnech a osamocených nocích, kdy se mě nikdo nedotýkal a kdy jsem nikoho nemohl políbit. Zaplavila mě náhlá energie a odhodlání.
Spojení už jsem vyhledal den předem, musel jsem se připravit. Trvalo dlouho, než vlak zastavil v New Yorku. Snažil jsem se usnout, ale nervózní mysl a bušící srdce mi to nedovolilo. Vystoupil jsem a s menšími obtížemi hledal metro nebo jiný spoj k ulici, jejíž nápis jsem měl na papírku od slečny Levallové. Štěstí mi přálo. Napoprvé jsem sice skončil kdesi v neznámu a musel se poptat, ale druhý pokus se vydařil.
Stál jsem na chodníku a přede mnou se táhla dlouhá ulice se spoustou podobných domků. Zdálo se, že se nacházím na nějakém předměstí nebo části New Yorku, která k němu dřív nepatřila. Rozhodně to tu nevypadalo tolik rušně a nebezpečně. Potřeboval jsem zjistit, který dům se stal novým domovem mého Frankieho. Můžu obcházet každé dveře a vyptávat se? Co když otevře jeho máma? Co Mary povím? Je mi po tvém homosexuálním synovi strašně smutno?
Snažil jsem se zkoumat poštovní schránky a zvonky, ale vypadalo to bezcenně. Potom jsem si všiml postavy, vycházející z domku o pár metrů dál. Srdce se mi rozbušilo, ale nakonec se ukázalo, že je to jen nějaká stará paní. Začínal jsem propadat beznaději.
,,Oh! Haló, paní! Vy jste ta čerstvě přistěhovaná?" vykřikla najednou dáma neuvěřitelně chraptivým hlasem a já sebou s trhnutím otočil. Oči se mi rozšířily. Z domu, který sousedil s tím, na jehož zahrádce právě stará paní stříhala keře, vyšla Mary. Skočil jsem za nejbližší plotek. Najednou mě zachvátila chuť křičet a plakat radostí. Je Frankie doma? Pustí mě vůbec dovnitř?
,,Ano, já jsem Mary Ierová. Těší mě," slyšel jsem Maryin hlas.
,,Mě taky. Teena Adamsová. Musíte zajít na kávu, Mary. Budeme sousedky, no není to nádhera?" švitořila, pokud se to tak dá označit, paní Adamsová.
,,Samozřejmě, ale teď…"
,,Žádné ale, dům přeci počká! No tak, neodmítejte pozvání." Modlil jsem se, aby Mary ze slušnosti přikývla. Zaslechl jsem povzdech. Potom se paní Adamsová znovu rozmluvila. Nakonec bouchly dveře. Vynořil jsem se zpoza plotku.
Vzduch se zdál čistý. Paní Adamsová snad Mary dostatečně zdrží a zabaví. Pohledem jsem visel na domku sotva pár metrů ode mě. Nemohl jsem uvěřit tomu, že po tolika dnech se Frankie nachází v takové blízkosti.
Přeběhl jsem k verandě a potom ke dveřím. Zlehka jsem sáhl na kliku. Zůstalo odemčeno, jak jsem si ostatně myslel. Polkl jsem a zhluboka se nadechl. Tiše jsem vešel dovnitř.
Dostal jsem se přes pár schodů do patra. Které z dveří můžou vést do jeho pokoje? Zdálo se mi, že slyším tlumené vzlyky. Mozek mi začínal šílet. Je možné, že Frank brečí kvůli mně? Ne, nedodávej si zbytečné naděje.
Popošel jsem ke dveřím, odkud tichounký pláč vycházel. Zaklepal jsem. Nic lepšího mě nenapadlo.
,,Mami prosím nech mě, teď nemám čas!'' Pláč na chvilku utichl, ale pak se ozval znovu a trochu silněji. Zaklepal jsem znovu. Bylo ticho. Potom kroky. Zčistajasna na mě padla úzkost. Jaká bude jeho rekace?
,,Mami, říkám že...'' Zůstal na mě bezděčně zírat, ústa pootevřená. Ve chvíli, kdy se přede mnou objevil, se mi po tváři rozlil výraz úlevy a nadšení. Neměl jsem ponětí, co říct, jen jsem stál a vnímal jeho vůni a blízkost. Užíval jsem si pohled do jeho obličeje, na jeho krásné tělo. Několikrát pusu zavřel a znovu otevřel.
,,Jak jsi…" Jeho další slova mě probudila ze strnulosti. Jen mozek ještě nepracoval. Místo vět jsem vykročil k němu a přitiskl svoje rty na jeho. Cítil jsem, jak je zkamenělý. Znovu mě začínala pohlcovat panika. Třeba mě tu vůbec nechce…
Potom mě zčistajasna pevně objal a jeho jazyk se vloudil do mých úst. Byl divoký. Tak divoký jako nikdy předtím. Tiše jsem vyslovil jeho jméno. Vlastně to bylo první slovo od mého příchodu. Usmál se a jeho ruce mi rychlými pohyby svlékaly oblečení. Ani v nejmenším jsem si nepředstavoval, že se všechno bude dít tak rychle. Že se vůbec bude dít zrovna tohle. Frankie ani jednou nezaváhal. Nechal, abych mu sundal veškeré oblečení. Znovu jsme se dostali do našeho světa. Znovu jsme existovaly jen já a on. Žádná pravidla, žádný stud. Naše nahá kůže se třela o sebe, zatímco jsme se oba sesunuli na postel a nepřerušovali polibky. Uvědomil jsem si, že u sebe nemám nic, díky čemu bychom se mohli milovat. V duchu jsem zaklel. Ale byla spousta jiných věcí, kterým nic nebránilo…
Zkoumal jsem každičkou část jeho těla, jako bych za ty dny zapomněl, jak vypadá. Hlasitě sténal a kňučel. Prosil mě, ať už udělám něco víc. Nemohl jsem mu odporovat. Sklonil jsem se k jeho rozkroku a po pár nevinných polibcích ho vzal do úst. Myslím, že nikdy tolik netoužil po vyvrcholení. Bezohledně přirážel do mých úst a ostře vykřikoval moje jméno. Po těle se mu tvořily krůpěje potu. Koutkem oka jsem sledoval, jak zmítá hlavou. Vzrušoval mě jeho projev. Brzo dosáhl svého. Neváhal a znovu mě začal líbat, nedbajíc na to, že ochutnává sám sebe. Během pár vteřin se sehnul i on k mé tvrdé erekci. Mám dojem, že ji sotva stiskl rty, a já pocítil orgasmus.
Omámeně jsme leželi, přitulení k sobě. Nemluvili jsme, Frankie se jen zeptal, jestli nehrozí nebezpečí. S hihňáním jsem se zmínil o paní Adamsové. Pochopil. Potřebovali jsme chviličku pauzy. Potom přijde na vysvětlování.
,,Gee… tys kvůli mně jel až sem? Tolik kilometrů? Za tolik peněz?" vyslovil nakonec jako první souvislou větu. Přikývl jsem.
,,Kvůli komu jinému, než tobě, bych si troufl na takovej průšvih," zahihňal jsem se, ,,momentálně mám být ve škole. Ne se věnovat sexuálním hrátkám." Lehce mě políbil a potom jsme znovu mlčeli.
,,Kdy mám odjet? Jak to vůbec uděláme?" položil jsem otázku, která mě pálila na jazyku už od samého počátku. Pár minut neodpovídal.
,,Počkáme na mou mámu."
,,Cože? Blázníš?" vytřeštil jsem oči. Zavrtěl hlavou.
,,Uvědomujete si, pane Wayi, že v tuto chvíli jste naprosto cizí člověk?" oznámil formálním hlasem. Udiveně jsem vzhlédl. Obrátil oči v sloup. ,,Copak to nechápeš? Nejsi můj nevlastní bratr. Rodiče nemají nic společného. Teď mámě může vadit leda to, že jsi kluk."
Omráčeně jsem se zamyslel. Měl naprostou pravdu. Táta se s Mary rozešel. Nic nás nespojovalo. Nebydleli jsme spolu. Nesdíleli rodiče.
,,Ale bydlíš hrozně daleko… jak bychom…" Položil mi prst na rty a usmál se nadpozemsky krásně.
,,Nějak to dokážeme. Spolu zvládneme všechno, víš?"
,,Miluju tě, Frankie…"
Našpulil rty a já ho s uvolněným smíchem políbil.
EPILOG
Když jsem tátovi svěřil, že se znovu scházím s Frankiem, nezvládl to. Hlavně proto, že mu ta skutečnost připomínala Mary, na kterou se, zdá se, nemohl zapomenout. Frankieho máma byla zpočátku v šoku, ale nakonec souhlasila. Prý nechce vidět svého synka nešťastného jako dřív. Do konce školy, což znamenalo dva měsíce, jsem za Frankiem jezdil na víkendy. Teď, koncem letních prázdnin, které jsem strávil u Ierů, se mi povedlo sehnat místo na koleji. Vzali mě totiž na uměleckou univerzitu v New Yorku. Odejdu z domu a asi se už nevrátím. Mikey mě ignoruje, otec zavrhl. Ztratil jsem rodinu.
Ale na druhou stranu, mám Frankieho. A jeho láska stojí za všechny bolesti světa…

I just wanna be your friend... or little more (13) part one

18. ledna 2008 v 14:41 | Tea&Sally |  I just wanna be your friend... or little more
Poslední kapitola... děkujeme za to, že jste si tuhle story tak oblíbili :) byla dlouhá, takže Frankův a Geeho POV jsou ve dvou částech
Frank's POV
Celou cestu autem někam do neznáma jsem přemýšlel. Jak to vlastně bude dál? Jak asi. Stejně jako před tím, než jsem se přestěhovali. Před tím bylo všechno mnohem jednodušší. Neměl jsem přátele, takže zrady jsem se obávat nemusel. Nikdy jsem taky s nikým nechodil. Slovo láska pro mě bylo cizí. Teď jsem při něm viděl jen Gerardovu tvář. Jeho dokonalé rysy. Myslel jsem na všechny polibky co mi kdy dal. Byl jsem tak zatraceně moc zamilovaný. Věděl jsem ale, že už to skončilo. Bůh ví, kam až se přestěhujem. Možná až do Chicaga? Máma vždycky snila, že se tam jednou přestěhuje. Jestli se ale odstěhujem až tak daleko, zmizí i ta nepatrná šance, že se s Geem ještě kdy uvidíme. Je to tak lepší. Je konec. Rozluč se s představou, že on kvůli tobě podnikne výpravu takovou dálku, říkal jsem si v duchu a snažil se všechny myšlenky na něj někam zahnat.

So Small (17)

17. ledna 2008 v 7:50 | Tea |  So Small
FRANK´S POV
Samozřejmě jsem poznal, že Gee se necítí zrovna nejlíp. Asi jsem ho dost překvapil. Nechal se zaplavit pocity orgasmu, což by ostatně v tu chvíli udělal každý. Jenže, byl jsem si jistý, že tahle situace se děje naposledy. Znal jsem přece Geeho dost dobře. Byl můj nejlepší kamarád. Za ty necelé dva měsíce jsem pochopil, že přetvařování není jeho nejsilnější stránka. Nezapomněl jsem, co říkal odpoledne v té kabince. Chce lásku. Možná to znělo jako klišé z konce devatenáctého století, ale až moc bolestně jsem ho chápal. Nechtěl dát svoje panictví jen tak někomu. I když jsem já byl jeho nejlepší přítel. Asi tušil, že by se ode mě nedočkal něčeho víc.
Tu noc jsem hodně přemýšlel. Pořád jsem v sobě cítil tu hanbu, když jsem mu nabízel sex a on se zhnuseně odtáhl. Byl jsem pro něj špinavá děvka. Viděl ve mně jen někoho, kdo šuká jen pro potěšení. Řekl jsem mu pravdu o svých zkušenostech, i když jsem věděl, že si v jeho očích nepovýším. Ale nedokázal jsem to v sobě víc skrývat. Našel jsem někoho, komu můžu říct pravdu a ulevit svému svědomí. Najednou mě až moc mrzelo, že mě tak snadno odmítl. Copak opravdu nedokážu milovat? Copak si nikdo nemyslí, že by se mnou mohl sdílet něco víc než jen společnou postel? A co ten, kdo píše ty dopisy? Je to snad jen jeho naivita, že mi vypisuje lásku a nemyslí si jako ostatní, že ho se smíchem zavrhnu? Nebo za nimi opravdu stojí Gee? Co když mě chce změnit? Docílit toho, abych si víc všímal citů? Převaloval jsem se téměř do rána a přemýšlel, jak Geemu dokázat, že se ve mně mýlí.

So Small (16)

15. ledna 2008 v 13:06 | Tea |  So Small
Nemohla jsem vám to udělat a nechat vás trápit :) ale počkejte si zase na konec téhle kapitoly XD
GEE´S POV
,,Vážně nevíš?'' uculil se. Zavrtěl jsem hlavou a ucítil motýlky v břiše.
,,Jsi hrozně roztomilej v obličeji,'' zahihňal se a přejel mi nosem po čelisti. Oh, byl tak nebezpečně blízko...
,,Tvůj hlas zní hrozně sexy,'' pokračoval a mě uklouzlo tiché zamručení. Ať přestane, sakra...
,,Máš krásně hebkou kůži,'' líbal mě jemně na krk a já zády sjížděl po sedadle dolů.
,,Tvůj rozkrok nesmí zůstat takhle rozpracovaně,'' mumlal mi do rtů, když mi rozepínal pásek.

So Small (15)

14. ledna 2008 v 15:20 | Tea |  So Small
GEE´S POV
Ani se mi nechtělo věřit, že můžu. Frank na naše působil asi opravdu věrohodně. Dohodli jsme se na následující sobotu brzo ráno. Představoval jsem si, jaký to bude. Celý den s ním, bez nikoho dalšího, kdo by nás znal. Ve městě, který jsem doteď nenavštívil. Určitě se bude trochu předvádět
mám ho přečtenýho
ale jak znám sám sebe, obdivně ho budu u vychloubání poslouchat. Nevím, jak to dělal, nebo jestli to platilo jen na mě, ale jeho charisma a osobnost dokázaly opravdu uchvátit.
V sobotu po osmé jsem zvonil u jejich dveří. Sníh roztával a nepříjemné vlhko mi lezlo za krk. Doufal jsem, že otevře rychle.
,,Máš zpoždění přesně šest minut,'' oznámil, když se jeho rozcuchaná hlava objevila ve dveřích. Zahrál jsem zahanbený výraz hodného chlapce a on mě se smíchem pustil dovnitř. Hledal jsem jeho mámu, ale radostně ohlásil, že odjela za kamarádkami. Měli jsme tedy celý dům pro sebe.
Zapnul Misfits tak hlasitě, že mi vibrace basové kytary přecházely až do břicha a rozechvívaly žaludeční stěny. Frank se zdál dost neupravený, vlastně jsem ho takovém stavu viděl jen párkrát na lyžáku. Usoudil jsem, že se bude krášlit společně se mnou.

Kissing spent cigarettes (15)

11. ledna 2008 v 14:44 | Překlad Tea |  Kissing spent cigarettes
Viděl jsem, jak se jeho tělo napjalo, když se pokusil vstát. Ukročil jsem dozadu, stále otřásaný zklamáním a vztekem. V první řádě mě zrovna tohle donutilo ublížit mu.
Vytáhnul se s čímsi, co pro něj muselo být nadlidské úsilí, nehty jedné ruky zatnul do tvrdé cihly ve zdi, aby se udržel nahoře. Na okamžik se jeho zmučené oči setkaly s mými, ale já nic neudělal. Byl jsem si jistý, že můj obličej neukazoval žádné pocity. Se vzlykem se Frankie donutil udělat krok, potom další. Sledoval jsem, jak si razí cestu, ale necítil jsem nic kromě prázdnoty. Definitivně zmizel do tmy.
Stál jsem tam ještě další nechutnou chvíli, a pak jsem z ničeho nic shledal, že se nemůžu srovnat s náhlým dopadem osamělosti a dutosti. Surově jsem klesl na kolena na vlhký chodník, sáhl jsem po cigaretě, kterou Frankie odhodil do špinavého štěrku, a dal si ji mezi mé vlhké rty. Představoval jsem si, že je pořád tady se mnou, zatímco kapky deště stékaly po mé tváři, míchajíc se se slzami.

So Small (14)

10. ledna 2008 v 14:11 | Tea |  So Small
FRANK´S POV
Mikey měl pravdu. Ten večer jsem přemýšlel jen nad dopisem. Dokonce jsem měl dojem, že k tomu neznámému začínám cosi cítit. Smál jsem se sám sobě a namlouval si, že je to blbost. Jenže to něco ve mně pořád bylo.
Ve škole jsme psali pár testů. Asi bych je pěkně projel, ale Gee se obětoval a radil mi. Nevím, jestli to ještě souviselo s tou záležitostí na lyžáku, nebo to byl momentální nápad. Ale v každém případě jsem mu byl vděčný za veškerou pomoc. Poslední dobou jsem nějak divně viděl na tabuli. Opisoval všechno rychle napřed a já pak mohl koukat do jeho sešitu.
Další sobotu už jsme se rozhodli zkoušet. Den předtím jsme přepravili Bertovy bubny. Vybrali jsme z ohromného množství písniček pár songů a sehnali všechny potřebný noty. Mamka sice přijela brzo domů z práce, ale na hluk a rachot už byla zvyklá. Všechny jsem jí představil. To ji uspokojilo, přinesla občerstvení a zmizela nahoře v obýváku.
,,Začneme?'' zeptal jsem se já, protože se ze mě stal jakýsi nekorunovaný frontman. Ostatní přikývli. Rozjeli jsme to.