Listopad 2007

Like A Teardrop In Your Palm (4)

30. listopadu 2007 v 7:54 | Překlad Tea |  Like A Teardrop In Your Palm
Frank's POV
Sledoval jsem ho, jak nastupuje do busu a sedá si. Měl všechno. Oči, úsměv, osobnost, dokonalý polibek. Zamiloval jsem se do něj. Byl jsem zamilovaný do Mikeyho a on mě miloval zpátky. Nikdy jsem se necítil líp… nikdy. Autobus se rozjel a já ho viděl zvednout ruku, zamilovaně mi mávajíc. Pořádně jsem se usmál a sledoval autobus, zmenšující se v dálce. Šťastný, že Mikeyho později zase uvidím.
Mikey's POV
Blížil jsem se k Frankově domu a nervózně klepal na dveře. Uslyšel jsem někoho naštvaně mumlat a taky kroky. Dveře se pomalu otevřely a ven se vysunula hlava starého muže.
,,Co tu chceš?" zeptal se nevrle.
,,Já.. já.. " Vzpomněl jsem si, co mi Frank poradil říct, ,,jsem tu za Frankem. Ty víš, bláznivej chlápek se smrdutým zlozvykem. Tam nahoře?"
Podíval se na mě, jako bych byl šílenec, a pak vyvalil oči.
,,Další mizerný návštěvník. Tohle opravdu nepomůže mým bolavým kloubům! Otvírat dveře každý den a celou noc," mumlal a doširoka rozevřel dveře, takže jsem mohl vejít.

To be shy (9) END

29. listopadu 2007 v 7:45 | Tea |  To be shy
Gee's POV
Můj zbrusu nový mobil se rozezněl a já překvapeně pohlédl na displej. Frankie... páni! Srdce mi poskočilo radostí a očekáváním.
,,Franku! Kdes tak rychle sehnal mý nový... oh bože ne...'' Zachvátila mě panika. Položil jsem. Bylo jediné místo, kde mohl moje číslo vzít. Záchody v naší restauraci. Nevím, proč mě napadlo ho tam napsat. Chvilková bláznivost. Třeba se mi podaří kousek jako ve filmech a najdu si přes inzerát lásku na celý život, myslel jsem si. A ozval se Frankie. Je to snad osud?
Během pár minut, kdy jsem nehybně a v šoku seděl v parku, se zvonění ozvalo podruhé. Váhal jsem, jestli zvednout. Ale udělal jsem to. Už nemá cenu vymlouvat se.
,,Gee... nevím, co mám říct...''
,,Tak neříkej nic, prosím,'' hlesl jsem. Chvilku mlčel.
,,Proč jsi mi neřekl, že jsi taky... však víš, teplej...'' špitl. Zalapal jsem po dechu. Taky? On... bože, teprve teď mi došlo, proč vůbec poprvé volal. Sháněl přece kluka!

To be shy (8)

27. listopadu 2007 v 13:37 | Tea |  To be shy
Předposlední kapitola, tak trochu kratší, ať jste napnutí XD
Frank's POV
Bloumal jsem ulicemi a snažil se soustředit na budoucnost. Tak co, každému se vztah někdy nepovede. Pořád jsem si nařizoval, ať se konečně vzchopím. Jenže to, co jsem cítil k Mikeymu… to se nepodobalo žádnému poutu, které mě kdy táhlo k nějaké dívce. Navíc byl Mikey první kluk, do kterého jsem se zamiloval. Poslední? Nebo budou další? Nebo to byla výjimka? Netušil jsem… nechtěl jsem už nad tím víc přemýšlet, ale zkrátka jsem to nedokázal vymazat z paměti. Na něco takového nezapomenete.
Potřeboval jsem se svěřit. Potřeboval jsem oporu. Někoho silného, kdo mi nade mnou držel ochranou ruku. Nebo alespoň někoho, komu bych se mohl vyplakat a všechno říct. K čemu je sakra ten deníček? Neživá věc, do které všechno napíšete ještě hlouběji vidíte svou bezmocnost, najednou černou na bílém. Ale papír vás neutěší. Papír vám nedodá odvahu, neobejme, nepohladí. Sestra si ještě nevšimla, že její starší bratr umí něco jiného než jí nadávat. Rodiče si mysleli, že je všechno v pořádku a nikdy se mě na nic neptali. Eddie a Brian se se mnou sice znovu jakžtakž bavili, ale co bych jim řekl? Kluci, můžu se s váma zase kámošit? Mikey mě odkopl, bohužel mě nemiluje jako já jeho… jo, super, budete mí nejlepší kamarádi.

Nothing Is Like That (8)

25. listopadu 2007 v 0:53 | Sůva |  Nothing Is Like That
Mikey's POV
Už je to pár dnů co se tu neukázala. Dám ji ještě čas a pak se začnu poohlížet po nové oběti. Teď jsem ale musel vyrazit na rozhovor, takže jsem musel bohužel brzo vstát a brzo si chytit taxíka. Zas to je kdo ví kde, někde uprostřed NY, kurva už mě to nebaví, ptaj se na stejný věci pořád dokola, a člověk tam jen sedí a nudí se, ale dneska to snad ještě vydržím.

To be shy (7)

24. listopadu 2007 v 20:23 | Tea |  To be shy
Frank's POV
Pobíhal jsme po domě a sháněl všechny sušenky, který nesnědla moje milovaná mladší sestra. Musel jsem přece Mikeyho nějak pohostit. Už jsem uklidil, vynesl všechno špinavý prádlo a taky schoval pár cédeček, za který jsem se opravdu styděl (nechtějte vědět názvy…). Zdálo se mi, že všechno je připraveno, ale přesto moje srdce bušilo jako o závod a já v mysli probíral ty nejmenší detaily. Měl jsem rozmyšleny ty nejnepravděpodobnější formy zábav přes sledování filmů až po hraní Člověče, nezlob se… přece se nesmí stát, že bychom trapně seděli vedle sebe, rudli a oba mlčeli. Samozřejmě, nikdy se nám to doteď nestalo, ale přeci jen se poprvé uvidíme mimo školu. Páni, připadal jsem si, jako bych čekal první rande. Možná jsem to tak i bral…
Na minutu přesně se ozval zvonek a já si naposledy před zrcadlem prohrábnul vlasy. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel.
,,Ahoj!" zjevil se přede mnou rozzářený Mikey. V ruce svíral nějakou tašku.
,,Já… uhm, vítám tě doma. Teda, u mě doma," zrudnul jsem. Zasmál se a na můj pokyn vešel. Nechal jsem ho vyzout se a svléct bundu. Potom si všiml, jak se zájmem zkoumám jeho tašku.
,,Skoro jsem zapomněl. Něco… něco jsem vzal s sebou. K jídlu a tak. Ne, že bych tě tu chtěl otravovat tak dlouho, že budem muset společně večeřet, chápeš, prostě jsem jen chtěl, uhm…" zakoktal se jako já před chvílí.
,,V pohodě, díky," přerušil jsem ho se smíchem a on si značně oddechl. Zavedl jsem ho nervózně do mého pokoje.

When telly wasn´t (11)

24. listopadu 2007 v 10:45 | Tea&Suva |  When telly wasn´t
Takže oslavujte XD napsala jsem místo zaneprázdněné Sůvy pokráčko. Stručně shrnutý poslední díl: Fee je na vojně a Gee za ním dojede, ale nepodaří se mu ho dostat domů, tak mu alespoň věnuje řetízek z lásky. Pokud chcete, čekujte desátou kapitolu
Frank's POV
Ležel jsem na nepohodlném lůžku, ale nevnímal jsem nic z toho, co mě tlačilo do zad. Přetáčel jsem v rukou zlatý řetízek a myslel na Gerarda. Pán mi dal dárek. Z lásky. Nikdy jsem nic jen tak nedostal. Natož takhle drahého. Snad mu na mě opravdu záleží. Bojoval za mě se svým otcem. Kvůli mně se vzepřel vlastní rodině. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tak hrozně jsem ho pro to všechno miloval. Až přijde ten správný čas, určitě se zase objeví a dostane mě domů. A pak budeme šťastní. Uvědomoval jsem si kdesi vzadu v hlavě, že jsem hrozně naivní. Kam by zmizeli pánovi rodiče a ostatní. Co by tomu řekli? Jenže pro mě znamenalo štěstí jen to, že mu budu nablízku. A ne tady v tom nečase a v zimě.

Frank and his loves

23. listopadu 2007 v 9:57 | Tea |  By own eyeball
Láska číslo jedna.. samozřejmě Gee
A potom... jak jinak než PANSY! Na jisté anglické stránce jsem četla, že nápis pansy si nechal na kytaru napsat jako poctu jeho vlaastní přezdívce. Že by mu kamarádi už dřív říkali teploušku? XD

Kiss me deeply

22. listopadu 2007 v 16:30 | Tea |  By own eyeball
Nádhera... bohužel vám musím zkazit zážitek, ale pouze fotomontáž

Way at highschool

21. listopadu 2007 v 17:56 | Sůva |  By own eyeball
Teda řeknu vám člověšku by se i obrátil žaludek bejt tou holkou na druhý fotce XD ale to je prostě muj názor XD, ale to je jedno....
Ehm taky si to někdo může vyložit jako takovou menší foto dokumentaci ke story To be shy XD já vim ýže je to naprostá blbost, ale mě se te´d tyhle situace spojili dohromady XD

Like A Teardrop In Your Palm (3)

21. listopadu 2007 v 15:50 | Překlad Tea |  Like A Teardrop In Your Palm
Dala jsem si na čas, ale zas je toho myslím docela dost XD enjoy
,,Vím, co si myslíš, Mikey. Nejsi buzerant. Nevalíš do kluků." Frank se znovu odmlčel. Dlouze a pořádně si potáhl z cigarety, z které odpadl popel a skončil na podleze. ,,Nedělej si starosti," přestal mluvit, věnoval mi sympatický pohled, jako by přesně věděl, jak se cítím, co si myslím. ,,Tohle jsem si říkal po roky, zatímco jsem byl s mou ex. Ale pak jsem jednoho dne uviděl někoho, kdo mě donutil uvědomit si, že jsem gay. Nebo bisexuál, dobře, to jsem nikdy přesně nevěděl. A ty to děláš teď. Odmítáš sám sobě všechny důvody, připomínáš si: nejsem gay. Nelíbí se mi kluci. No, to je špatně. Vím, že mě chceš. Vím, že mě chceš ošukat, jako jsi nikdy předtím s nikým nešukal."
Moje ústa byla v téhle chvíli někde dole na podlaze, moje oči naprosto vytřeštěné. Sekundu jsem váhal, chtěl jsem mu všechno říct, chtěl jsem mu říct že ho miluju víc než bych mohl kdykoliv milovat někoho jiného. Víc než Tishu. Víc než Amy. Ale já to neřekl. Nemohl jsem. Jen bych si to přál, prostě jsem se nemohl přiznat a říct, že ho opravdu miluju. Vždyť bych byl otevřeným gayem… tři dny? Nechtěl jsem to říct, jestliže jsem si to opravdu nepromyslel v duchu. Ale ty jsi gay, a miluješ Franka. Řekni to, ty posraný idiote, sakra jen to řekni.
Já prostě nemohl.

Brotherly love

21. listopadu 2007 v 10:00 | Tea |  By own eyeball
Co dodat... pár "rodinných obrázků" :)

Nothing Is Like That (7)

20. listopadu 2007 v 19:44 | Sůva |  Nothing Is Like That
Chris's POV
To co se stalo při jídle…ano sice je už večer, ležím v posteli, koukám se do stropu, snažím se usnout, ale pořád na to musím myslet. Bylo to…sakra nevím, sem zmatená. To jak mě políbil, to co do toho dával, to sem nikdy nezažila. Ani se to snad nedá popsat, bylo to tak dokonalé, jedinečné…a nezapomenutelné. Nechci na to nikdy zapomenout. Takhle by mě Mikey nikdy nepolíbil…až te´d, opožděně a dodatečně si uvědomuju, že jeho polibky byly zautomatizované jako nějakého robota…řekněme, přirovnám to k mikrovlnce, dáte tam jídlo, zapnete a ona se rozsvítí,hučí, otáčí jídlo a pak cikne… tak přesně takhle by se dal srovnat Mikeyho polibek. Bez citů, chladný, snad i nucený…
Zatřásla sem hlavou, abych ty myšlenky na Mikeyho zahnala, ale v tu ránu se mi tam v kradli další. Mám tam pořád svoje našetřené peníze. Musím pro ně jít…v myšlení mě ale přerušil Frank. Tiše skřípli dveře a nakoukl do pokoje
"Chris, spíš ?" zašeptal opatrně, kdybych náhodou spala. Bože je tak ohleduplný a…někde v hloubi svojí duše zjišťuji, že on je ten pan dokonalý, ten vyvolený kterého mám okamžik od okamžiku ráda.
"Ne, nespím" unaveně sem se pousmála a zadívala se do jeho velkých upřímných očí, kde se odráželo matné světlo z vedlejšího pokoje.

To be shy (6)

20. listopadu 2007 v 15:24 | Tea |  To be shy
Frank's POV
Začal jsem si psát deníček. Jo, slyšíte dobře, jako malá školačka. Styděl jsem se, ale zabíralo to. Popsal jsem asi čtyři strany, než jsem si byl jistý tím, že jsem ze sebe dostal veškeré pocity. Mohl bych ho nadepsat zakázaná láska nebo spíš jak jsem se bál projevit. Hořce jsem se tomu zasmál. Proč to vůbec píšu? Chtěl jsem si položit filozofickou otázku, jenže já moc dobře znal odpověď. Nemám, komu jinému bych se svěřil. Nebyl tu Gee. Přes všechno zapíráni jsem až moc dobře cítil, jak mi chybí. Nikdy dřív jsem nepotřeboval deníček, protože absolutně všechno věděl on. Proč mu najednou něco podobnýho tajím? Vždyť on by měl být první, kdo se to dozví. Můj nejlepší kamarád. Jenže je ještě pořád můj nejlepší přítel? Poslední dobou jsem se mu zrovna moc nevěnoval. Ani nevím, jestli se jeho situace zlepšila. Psal něco o spolubydlícím. Třeba se s ním spřátelil. Spřátelil? Co když ho má radši než mě? Klid, Franku. Co si asi myslel po tom tvém kyselém ksichtu, když volal Eddie? Určitě to je důvod všeho odcizení. Tys to zavinil a ty to napravíš, Franku.

Drawings 2

18. listopadu 2007 v 11:29 By own eyeball
sice sem nenašla žádnej obrázek frerardu, ale mam pár waycestů, co sem jako čirou náhodou objvila v kompu že XD
to poslední sice waycest není ale dám to sem taky, protože mě to příde naprosto úžasná krsebička

Vánoční povídka č.4

18. listopadu 2007 v 10:33 | zabkaLucka |  Contests
A VLOČKY TAJÍ...
A/N: Pozor, až moc žabkovsky napsaná povídka.
Kdo ode mě nic nečetl, tak jen podotknu, že neumím psát happy endy, mno tedy s jaké stránky se to vezme, že?
PS: psáno v hluboké depresi.
Takže kdo to do teď nepochopil, tak je to jeho věc - já vás varovala XD


Jen tiše tančí sněhové vločky po nebi a sehrávají před očima lidí nádherné taneční představení. Ale lidé, ti uspěchaní blázni, nemají čas sledovat jejich tanec, avšak vločky? Ty znají mnoho příběhů, mnoho lidských zážitků. Vyrozumí i někdy naše přání. Jsou neuvěřitelné, záhadné a neroztají, dokud nezjistí konec…

Brečel. Slzy po jeho tvářích se kutálely jako balvany. Byly tak těžké… A bylo jich tolik, jako sněhová lavina v horách, které pláčí nad jizvami, jenž jim provedli lyžaři či těžká technika. Vše bylo tak rozmazané, jako by náhle přišel o kvalitu zraku. Jako by mu vzaly brýle, se kterými by lépe viděl. Připadal jsi jako nula, nic… jako troska. Byl na dně. Nechápal, proč se to všechno stalo, ale věděl, že se to stát někdy muselo. Tedy alespoň to tušil.
Tichost noci prořízlo zahoukání sýčka. Usmál se nad tou shodou náhod. Vždyť přece sýček nevěštil nic dobrého. A věděl, že dnešní zpráva z ptačího zobáku bude oznamovat tu nejhorší novinu. Tedy jak pro koho, jelikož si připadal tak postradatelný.

"Gee, jsi můj brácha, ty to nechápeš? To prostě nejde," jeho oči byly zmatené nad tím zjištěním.
"Ale Mikey…"
"Žádny ale!"

Drawings

18. listopadu 2007 v 8:57 By own eyeball
Škoda, že jen obrázky :)

Jared a Gee

17. listopadu 2007 v 8:00 | Tea |  By own eyeball
Uhm, takže na EMA se "nedružil" jen Frankie XD

I just wanna be your friend... or little more (11)

16. listopadu 2007 v 17:58 I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
Utekli jsem. Gerard dodržel slovo. Už brzo ráno jsme vyrazili z domu. Všichni ještě spali, takže to nebylo těžké.
Vyšli jsme na ulici a já si uvědomil, co se vlastně děje. Utíkáme. Jsme bezdomovci. Jediný pohled na Geeho mě ale uklidnil. On byl semnou.
Pevně jsem se k němu tiskl. Bylo mi jedno co si lidé myslí. Já ho miloval. Kvůli němu jsem se přece dokázal všeho vzdát. Nelitoval jsem toho. Kdyby jsme zůstali doma, nemohli by jsme být nikdy spolu. Nemohli by jsme se objímat, líbat a hladit. Nevydržel bych to. Proto jsme zvolili tuto cestu. Naše velké dobrodružství.
Rozhodli jsme se jít na nádraží. No rozhodli. Spíš já rozhodl kam se půjde. Párkrát jsem dostal chuť otočit se a vrátit, ale nedokázal jsem to. Nedokázal jsem mu přiznat, že mám strach. Navíc jsem se bál, že by odešel beze mě. To by on ale nikdy neudělal. Jeho sebejistý výraz mi dodával odvahy.
,,Vrátíme se?'' zeptal jsem se přece. On se jen pousmál, líbnul mě do vlasů a řekl, že tuhle výpravu dokončíme. Ihned jsem přestal myslet na to všechno co mě tížilo. On tu byl. Gerard byl semnou. Vždycky bude po mém boku. Neztratím ho. A jestli ano, můj život nebude mít smysl.
Nastoupili jsme do prvního vlaku co přijel na nádraží. Posadili jsme se do prázdného kupé. Gerard si sedl k okýnku a já se k němu ze strany přitiskl. Cítil jsem se tak šťastný. Nevadilo mi jak na nás lidé koukali. Já ho miloval a chtěl jsem, aby to věděl každý. Jsme přece pár jako každý jiný. Nebo snad ne?
Celou noc před útěkem jsem probděl, proto jsem se nedivil, když se mi po chvilce jízdy začali klížit oči. Položil jsem si hlavu na Gerardovu hruď a usl při tlukotu jeho srdce..

To be shy (5)

14. listopadu 2007 v 17:11 | Tea |  To be shy
Frank´s POV
Přešlapoval jsem v kabině a poslouchal zkušenější hráče. Čekal mě můj první opravdový zápas. Před fanoušky. Všude okolo hřiště se tribuny zaplnily rozjásanýma holkama a kluky, co se hádali o vítězném týmu. Mikey zhluboka oddechoval vedle mě. Nenápadně jsem si ho prohlédl. Snad po desáté za dnešní den. Brýle vyměnil při fotbale za kontaktní čočky. Vypadal najednou úplně jinak. Jeho obličej vynikal všemi těmi jemnými rysy. Určitě byl teď víc přitažlivý. Pro holky, uhm.
Vyběhli jsme na hřiště a podali si ruce s protihráči. Pustili jsme se do hry. Během pár minut jsem se zadýchal a občas se nutil nezastavit. Přesto jsem rozpoznal značné rozdíly od mých začátků. Zvedal jsem se odhodlaně na nohy, kdykoliv mě někdo srazil. Levě koleno se mi odřelo, ale pod nánosem bahna z hřiště se to ani nedalo poznat. Prohrávali jsme jedna ku nule a začala druhá polovina utkání.
V duchu jsem toužil, ať mě trenér vystřídá. Alespoň v mdlém pohybu mě udržoval jen pohled na Mikeyho, který ustavičně pobíhal za míčem. Ten kluk má snad motor nebo co…
Najednou jsem zahlédl letící balón. Přistál přesně u mých nohou. Překvapeně jsem se spolu s ním rozběhl. V hlavě mi znělo pokřikování tribun a taky řev spoluhráčů. Přímo před sebou jsem to viděl. Cestu, která vedla k bráně. Vydal jsem se tam tudy. Propletl jsem se mezi protivníky. Můj pohled se stočil k bráně. Teď nebo nikdy.

Nothing Is Like That (6)

14. listopadu 2007 v 15:09 | Sůva |  Nothing Is Like That
Frank's POV
Tak Mikey se po ní bude ptát. A jak ještě nahodil tak milý a ustrašený ton hlasu, bože nechce se mi věřit že je takový. Dělal sem, že nevím kde je, proč bych mu to taky vykládal.
Vylezl jsem z budovy a došlo mi, že je doma sama, koukl sem se na hodinky a bylo skoro 12 hodin. Chytl sem si taxíka a jel domů.
Sotva jsem odemkl zavolal jsem do bytu
"Už jsem tu!" zavřel jsem zas za sebou a klíče hodil na stolek.
"tady sem" ozvalo se myslím že asi z obýváku. Došel jsem za ní a usmál se.
"Ahoj. Tak jak ti chutnala snídaně ?" Sedl jsem si vedle ní a podíval se na její ret. No už to rozhodně vypadá líp.
"Moc, děkuju, lepší sem ještě nejedla." Usmála se na mě taky, jen škoda že ten její krásný úsměv kazil rozseknutý ret, který se už ale hojil.
"Chceš si zajít na oběd ?" Navrhl jsem jí. Jen pokrčila nesměle rameny.
"Tak třeba.. Já něco objednám, chceš ?" To už kývla hlavou, ale ještě nesmělejš než před tim. Vzal sem do ruky telefon a znovu se jí podíval do tváře, sledovala moje ruce.
"Tak..čínu, pizzu nebo sushi nebo thajskou kuchyni.. Vyber si" Lehce si skousla tu část rtu kterou měla zahojenou a zamyslela se.
"všechno zní lákavě ale zůstanu u tradice.. Pizzu, hodně sýra, žampionů, salámu a tý… takovýho toho červenýho" lehce se zasmála a já vytočil číslo pizzerky a s její pomocí jim sdělil naše požadavky. Pak sem mobil hodil někam do křesla naproti. Mám ji říct že se po ní ptal nebo ne…to´t dilema…bylo by fér ji to říct, ale zas na druhou stranu nechci aby se trápila, tak jí to…neřeknu. Pevně jsem se rozhodl že budu mlčet, bude to jen lepší.
Za chvili už u dveří zvonil poslíček z pizzou, tak sem se zvedl a došel pro ní.
"Vypadá skvěle" prohodil jsem už cestou zpátky do obejváku a u toho si tu pizzu prohlížel. Sedl jsem si znovu vedle Chris, a dal krabici s pizzou mezi nás…
"Vem si první" pobídl jsem ji s úsměvem a ona jen nesměle a váhavě vztáhla k jídlu ruku, a pak si vzala ten nejmenší kousek.
"Ne…" chytl jsem ji jemně za ruku a ten kousek vrátil do krabice a dal ji do ruky ten největší.
"To… já…em no…" koktala a já se jen usmál
"Jen jez, potřebuješ to" sám sem si vzal ten malej a spokojeně se pustil do jídla. Tedy jen spokojeně do té doby než se Chris nezačala smát. Krásný zvonivý smích, připomínající ty kovový cingrlátka, který kupujou nemožní turisti…nikdy sem ten zvuk nesnášel, ale když sem uslyšel její smích, v tu ránu sem ten zvuk začal milovat. Ale stále tu byl jeden malý detail, nevím čemu se směje…v záchvatu smíchu tak tak ukázala prstem na mě…byla rudá smíchy, oči se jí zúžili do malé štěrbinky a v jedné ruce svírala kus nakousané pizzy. Podíval jsem se dolů, na sebe…na kalhotách se mi válel salám pokrytý sejrem a pokydaný tim protlakem, a nejen že se to válí na mých oblíbených džínách, ale pěkně se to sklouzlo i po triku. No kurva … začal jsem to ze sebe sundávat a tvářil se u toho štítivě. Chris se nepřestávala smát, je strašně škodolibá, a já prostě ten salám tak jak sem ho držel v ruce celej opatlanej, tak sem ho hodil po Chris. Sice to bylo taky moje tričko, ale já si to neodpustil…a teď byla řada se smíchem na mě. Nejdřív se koukala o co de a já už jen z jejího výrazu padal smíchy, dělala na půl uraženou, ale já se smál dál, ta uraženost ji nešla, cukali jí koutky než se znovu začala smát. Salám po mě mrštila na zpět a já ho vzal a dál si ho z půlky do pusy, ano sem prase odsuzujte mě za to, ale je to jen čistá špína a za navíc moje čisté triko! teda už ne XD, se salámem v puse sem se na Chris hebil, ale najednou se naklonila a zakousla se do tý části, která mi koukala z pusy. Koukal jsme si z blízka do očí, já naprosto dokonale vyveden z míry, jsem hypnotizoval ty její čokoládově hnědé oči. Někde v mý hlavě mozek začal křičet že má chu´t na čokoládu, ale ignoroval sem to. Salám jsem překousl a tím… tím ji vlastně s měkkým nárazem na její rty políbil. Teď se její čokoládové oči schovali pod jejími víčky, které kryly dlouhé, uhlově černé řasy, jako záclony. Taky jsem zavřel oči. Hodně váhavým a pomalým pohybem jsem jí dal ruku na tvář a částečně ze strany na krk, snažil jsem se do toho dát všechno, co jsem mohl, a to svoje srdce. Jen trošku jsem pootevřel rty, abych ji nevyplašil, nebo abych cokoliv neuspěchal, protože tohle byla chvíle, kterou jsem chtěl prožít na plno, pamatovat si ji až do svojí kremace. Pak jsem lehce, ale opravdu jen lehce a obzvlášť´t jemně, přejel jazykem po jejích rtech, než jsem se ji odvážil zlehka a krátce políbit. Pokračoval bych, jenže jsem ucítil její dlaně, jak se opírají o mou hruď a slabě proti ni tlačí. Nejspíš jsem to přece jen přehnal.
Odtáhl jsem se od ní a sklopil provinile hlavu.
"Omlouvám se ti, nejspíš…si nechtěla a já… prostě…em…moc…se omlouvám. Ale nikdy na to nezapomenu" zamumlal jsem ještě víc provinile a chtěl jsem odejít. Ale ucítil jsem její ruku na té svojí, a to mě přimělo zvednout k ní hlavu. Ta čokoláda, na kterou sem měl chut ještě větší, se mi vpíjela do očí s omluvným odrazem.
"Ne…to já se omlouvám, promin" lehce se na mě i pousmála a pak jsme jen v tichosti pokračovali v jídle.