Říjen 2007

Happy Halloween a hlavně..

31. října 2007 v 16:54 | Sally |  About authors
Všechno nejlepší Frankie!! :D
Vím, že se u nás Halloween moc neslaví, ale stejně je podle mě tenhle svátek dost důležitej. Proto si ho užijte! Stejně jako narozeniny pana Iera, že? XD
Sally&Tea

Frank´s body

31. října 2007 v 13:36 | Tea |  By own eyeball
Sice to nesouvisí s frerardem, ale vím sama, jak jsem vždycky hledala nějaký fotky, kde jde Frankovi vidět břicho a tak, prostě tělo :D jo a začnu takovou drobností. Koukám na starý díly Everwoodu, jsou tam v nějaké restauraci a Ephram říká: ,,Tohle je fakt ta nejdivnější restaurace, v které jsem kdy byl. A to jsem z New Yorku, kde nás obsluhují teplouši jménem Frank." Dostala jsem slušný záchvat smíchu :D

Odhalení!

30. října 2007 v 12:31 | Tea |  By own eyeball
Ano, konečně se ukázalo, že Ray to táhne s Bobem :D sláva rabobu... boray... bobry... ehm, tohle radši nebudeme vymýšlet XD
Pěkně se tulí :)

To be shy (1)

29. října 2007 v 11:26 | Tea |  To be shy
Příběh o tom, že ani nejlepší přátelé neví vše…
Váhala jsem, jestli tenhle příběh nezařadit do Unusual stories, protože těch vztahů se bude odvíjet víc, ale nakonec je v mé rubrice :) Frank a Gerard mají oba 18 let a ukončili střední školy. Z Bellevillské katolické střední jsem udělala vysokou (snad mě nikdo nezažaluje :D ) Jinak Mikey není bratr Gerarda, nejsou nijak příbuzní a neznají se. Od TGOY se celkem výrazně liší, vyjadřování pocitů sice zůstává, ale konstrukce příběhů je založená na mnohem větším množství děje, situací a postav.
Frank´s POV
Zíral jsem z okna mého pokoje a pozoroval, jak se okolní budovy halí do šera. Cítil jsem zvláštní směsici pocitů. Nadšení z něčeho nového, smutek nad mizící minulostí. Zítra ztratím svobodu a nastoupím na vysokou. Dnešním dnem končí prázdniny, staré časy, stará přátelství…
Katolická škola v Belleville. Netušil jsem, co zrovna tam budu dělat. Mezi pobožnými chlapečky. Rodiče mě vždycky vychovávali k víře. Ale náboženství mi nic neříkalo. Nevěřil jsem v Boha. Nebe, peklo, odpuštění za hříchy… hloupost. Díky přírodě jsme se vyvinuli z opic - přičemž někteří na úrovni opic i zůstali - a Bůh s tím neměl co dočinění. Jenže už tak jsem se vyvlíknul z katolické střední. Tohle mě prostě neminulo.
Brzy oslavím osmnácté narozeniny. Docela se těším, přeju si elektrickou kytaru. Chtěl bych hrát v nějaké kapele, ale doma by mi to asi nedovolili. Měl jsem spousty zákazů a omezení, ale žil jsem v tom odmalička a nijak zvlášť mě to nedrtilo. Kamarádi si zvykli, že domů musím v deset a že nemám počítač. Vydupal jsem si mobil, ale moc lidí moje číslo nevlastnilo. Ale stačí, že ho znal jeden člověk, a to nejspíš rovnou zpaměti.

Ceny

28. října 2007 v 11:45 | zabkaLucka |  Contests
kuk ^_^

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE

28. října 2007 v 8:09 | Sally&Tea |  Contests
Takže, konečně tu máme výsledky!
Na čtvrtém místě se umístila povídka č. 5 se dvěma hlasy.(autor MarťuŁe)
Na třetím místě jsou shodně se šesti hlasy povídky č. 2 a 3 (autor WHOKNOW a Nii)
Druhé místo získala povídka č. 1 s třinácti hlasy (autor smashingpumpkin)
A fanfáry!!! První místo si vysloužila povídka číslo 4 s dvaceti hlasy! (autor Lissi)
Děkujeme všem zúčastněným a taky hlasujícím! Lucka je momentálně "mimo provoz" takže až se objeví, určitě dostanete odměny v podobě nějaké grafiky a podobně :)

Bert touching himself

27. října 2007 v 9:02 | Tea |  By own eyeball
Tak nevím, jestli u toho Gee a Bert myslí na sebe navzájem, nebo se jen trumfují :D

Who wants to live forever?

26. října 2007 v 10:48 | Tea
Napsala jsem neobvyklou jednorázovku, před tím, než začnu přidávat svou delší story :) tahle dvojice tu snad ještě nebyla. Zajímá vás jaká? Tak čtěte :)
Nesnášel jsem nemocnice. To prostředí plné studené bílé barvy a přítomnosti smrti. Nikdy jsem naštěstí neměl tu smůlu a nepřihodila se mi žádná závažná věc, kvůli které bych trávil čas na nemocničním lůžku. Ale takové štěstí neměli moji příbuzní. Babička dostala před několika dny infarkt a já ji vyrazil navštívit. Věděl jsem, co to je být sám, jak se člověk cítí, když si ho nikdo nevšímá. Moje mamka neměla s babičkou zrovna nejlepší vztah a nikdo za ní nechodil. Proto jsem se rozhodl alespoň já udělat jí radost. Koupil jsem průměrnou bonboniéru a s hlubokým nádechem přestoupil práh nemocnice.
Na vrátnici mi poradili, kde babička leží. Pokoj číslo 14. Doufal jsem, že ji mile překvapím. Bloumal jsem chodbami, bonboniéru pod paží. Míjel jsem doktory v zářivě bílých pláštích. Nedělalo mi dobře myslet na to, že zrovna teď spěchají operovat někoho, kdo možná umře. Raději jsem se soustředil na sestřičky. V upnutých sněhových šatičkách jim to náramně slušelo.
Zastavil jsem se. Černá číslovka 14 mě udeřila do očí a já se usmál. Snad babi nedostane další infarkt z toho, že ji navštíví vnuk. Otevřel jsem dveře a zarazil se.
Na lůžku ležela drobná bledá osoba, doslova se ztrácející pod přikrývkou. Byl to chlapec. Černé delší vlasy měl rozprostřené po polštáři, modré oči doširoka rozevřené. Zkameněle jsem hleděl a přemýšlel, kde se stala chyba.
,,P - prosím… zavolej s - sestřičku…" zasípal ten člověk najednou a já se probudil ze strnulosti. Uvědomil jsem si, že chladný pohled těch pomněnkových očí se upírá ke mně.

I just wanna be your friend... or little more (10)

25. října 2007 v 9:03 | Sally&Tea |  I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
,,Mami, tati, pojďte sem!'' křičel Mikey jako smyslů zbavený.
,,Tak sakra kde jste!?'' zněl už celkem hystericky. Já jen přihlížel jak Gerardovi drtil ruku a táhl ho co nejdál ode mě. Jako by se bál, že ho tu před ním povalím na zem a budu pokračovat. Několikrát jsem zamrkal, jestli tohle přece jen nebyl sen. Ale chuť Gerardových rtů nezmizela. Veděl jsem, že už se nedá nic dělat. Bylo mi to jedno. Byl jsem pevně rozhodnutý. Nikdy se ho nevzdám.
Do dveří strčila hlavu máma a hned za ní stál táta.
,,Co se to tu děje kluci? Proč tak křičíš Mikey??'' zeptal se táta a pozvedl obočí. Mikey se jen nadechl, posunul si brýle na nose a začal.
,,Gerard a Frank.. oni jsou.. milenci! Už několikrát jsem je přistihl. Je mi z toho špatně a už to nehodlám snášet!'' vyštěknul Mikey. Oči mu žhnuly. Od té doby co jsem tu, jsem ho nikdy neviděl tolik rozlobeného. To jsme se mu vážně tak hnusili nebo.. snad nežárlil? I když.. možná měl proč. S Gerardem jsme se pořád jen věnovali jeden druhému a dalo by se říct, že jsme ho přehlíželi. Byl to ten důvod proč nás prozradil? Možná. Teď už je ale všechno jedno.
Máma na mě nevěřícně pohlédla.
,,Je.. je to pravda Franku?'' zamumlala to tak tiše, že jsem měl co dělat, abych jí slyšel ,,Ty jsi..''

Gerard´s hand in Frank´s shirt

24. října 2007 v 15:15 | Tea |  By own eyeball
Uhm... video sice blbá kvalita, ale doplnění fotkami :)

Romance in danger: cap. 17

24. října 2007 v 8:00 | Sally&Tea |  Romance in danger
Frank's POV
Gerard mě nemiluje. Nikdy mě nemiloval. Řekl, že by náš vztah neměl budoucnost. Prý miluje Sally. Co jsem si proboha myslel? Že se mu rozzáří oči, skočí mi kolem krku a řekne, že mě vždy miloval? Že tohle všechno byl jen zlý sen a teď už budeme navždycky spolu? Slzy, které mi stékaly po tvářích, jako nekonečné vodopády bolesti, ale mluvily jinak. Všechno je ztraceno. Všechno je pryč. Můj život ztratil smysl, jako mávnutím kouzelné hůlky.
Kdybych nevěděl pravdu, mohl jsem alespoň doufat. Ale teď už nemá nic cenu. Pro Terku jsem jen odporná přítěž. Pro Gerarda jsem jen problém. Problém s velkým P.
Kroky mě neomylně vedly do koupelny. Stačilo otevřít skříňku nad umyvadlem, vyndat prášky a ty jednoduše spolykat. Je konec. Nikdo mě nemiloval. Byl jsem přebytečný. Byl jsem tu navíc.
Moje ruka roztřeseně otevřela krabičku a na jazyku jsem ucítil první dávku prášků. Potom další a další...
Opřel jsem se o studenou zeď a sjel po ní dolů na dlaždičky. Zavřel jsem oči a představoval si Gerardovu tvář.
,,Miluju tě Gee,'' zašeptal jsem ještě do ticha a byl konec..
Ticho, tma.. rána, jak moje tělo dopadlo na chladnou zem.
Gee´s POV
Byl to hrozný pocit. Tolik jsme ho zklamal. Frank... vždycky jsme byli milenci. Nejdřív jen tak, možná z legrace. Bydleli jsme spolu a když jsme zjistili, že ani jednomu není proti srsti líbat se, využívali jsme toho. Jenže pak se objevila Ter a Sally. Náš vzájemný vztah ustoupil do pozadí, ale stejně pořád nezmizel. Nikdy jsme si neřekli, že je mezi námi konec. Možná jsem si bláhově myslel, že dokážu milovat Sally a zároveň i Franka. Jenže to nešlo. I když bych si přál vyhovět oběma, neuměl jsem to. Vybral jsem si Sally. Namlouval jsem si, že jsem musel, že s Frankem to nemá budoucnost. Ale když jsem mu to říkal... bože, jeho výraz, jeho pláč a křik, že jsem vždycky jen lhal. Drásalo mě to. Ale už nešlo vrátit čas zpět. Sall jsem slíbil, že to ukončím. A pokud bych se s Frankem měl udobřit, šlo by to jen na míru mileneckého vztahu, už ne na přátelství.
Chvíli jsem seděl v našem pokoji. Přemýšlel jsem nad vším, čím jsme s Frankem prošli. Nikdo by nedokázal pochopit, jak moc jsme pro sebe znamenali. A já ho naposledy viděl takhle na dně v době, kdy bral drogy. Měl jsem strach. Frank je moc citlivý. Co když se příliš utápí ve smutku? Ne, Gerarde, nebuď tak sebevědomí, kvůli tobě se určitě netrápí...
Přeci jen jsem vstal a zamířil do koupelny, kam před hodnou dobou zmizel. Vždycky sedával v koupelně na vaně, když se něco stalo. Tolikrát jsme se tam spolu navzájem tiskli....
Nemohl jsem otevřít dveře. Párkrát jsem zabušil a zařval, ať se odbarikáduje. Pak jsem pořádně zabral a zábrana se odsunula. Vešel jsem.
,,Panebože!" Zorničky se mi rozšířily. Dveřím bránilo Frankovo tělo. Ležel nehybně na zemi, očima zíral do plného slunce, které pronikalo malým okýnkem. Ne, to ne... pokud by byl živý, přeci by ten pohled nesnesl... Snad není...
,,Oh bože, co mám dělat, co kurva mám dělat..." zrychleně jsem oddechoval a nahmatal mobil. Okamžitě mě napadl Mikey. Ne, nesnášel každou zmínku o Frankovi. Tak kdo? Sally... vytočil jsem její číslo. Telefon zvonil a já zatím sevřel Frankovu ruku. Byla nepřirozeně studená.
Nechtěl jsem zkoušet nahmatat tep ve zkrvavených žilách, nechtěl jsem být první, kdo zjistí, že je Frank...
,,Sally? Frank... asi je mrtvý..."
Sally's POV
Seděla jsem zrovna s Harrym a Jackem u televize. Všechno bylo skoro jako dřív. Kluci se smáli a já je pozorovala. Jenže nešlo mi se moc dobře soustředit jen na ně. V hlavě se mi pořád dokola odehrávalo to, jak Frank křičel a brečel. Byl tak zničený.. V tu chvíli mi ho bylo dokonce líto..
Jack se najednou ohlédl.
,,Sally? Nezvoní ti telefon?'' zasmál se a ukazoval na můj mobil na stole, který už nějakou dobu zvonil. Zřejmě jsem se zamyslela až příliš. Vzala jsem mobil do ruky a stikla zelené tlačítko.
,,Sally? Frank... asi je mrtvý..." ozval se vyděšeně a zároveň zničeně Gee. Všechno jako by se zastavilo. Zalapala jsem po dechu a ohlédla se na Terku, která seděla v křesle a četla si.
,,Hned.. hned jsem tam,'' zamumlala jsem rychle a položila telefon. Terka vzhlédla s tázavým pohledem.
,,Ter.. Frank... on.. je mrtvý.''
Tea´s POV
Zírala jsem na Sally a najednou pocítila obrovské bláznivé nutkání smát se na celé kole. Panebože, co to je za blbost? Frank a... mrtvý? Vždyť sotva před pár hodinami mi Sally říkala, jak ho viděla brečet. Jak... jak mohl v jednu chvilku žít a najednou být mrtvý? Navždycky zavřít oči, nevidět hvězdy, necítit vůni Vánoc... takhle to přece nemohlo skončit, nemohl... a pak mi zatrnulo ještě víc. Spáchal sebevraždu. Je to všechno moje vina. To já ho odmítla kvůli Mikeymu, to já přemluvila Sall, ať jede se mnou do New Jersey, kde potkala Gerarda a přebrala ho Frankovi. Kdyby nebylo mě, možná se teď s Gerardem vesele objímá a skládají spolu písničku pro kapelu. Možná si připadal jako přítěž, ale ve sutečnoti... vždyť kdo bude Geeho nejlepší kamarád, kdo bude tak úžasně hrát na kytaru, kdo ostatní obšťastní svým nesmělým úsměvem? Připadalo mi nemožné, že před několika týdny mě málem přejel a já ho poznala jako stydlivého plachého kluka. V tuto chvíli už jsem mohla mít jen vzpomínky...
,,Ne..." Víc jsem říct nedokázala. Nevím, jestli do téhle jednoslovné odpovědi uběhla hodina nebo vteřina. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek a já jim přes zběsilou rychlost bohužel až příliš dobře rozuměla.
,,Pojď tam... Gee neví, co má dělat. Prý zavolá sanitku," zašeptala Sall. Omámeně jsem se zvedla a následovala ji ze dveří. Jak šťatná jsem byla, když jsem Frankovi pomohla dostat se ze závislosti a on přežil. Tehdy jsem si snad ani neuvědomovala, jaký by to bylo, kdyby nepřestal s drogama. Jenže kdyby se mu stalo něco vážnějšího... znělo to hrůzostrašně, ale možná by nás to tolik nezasáhlo. Teď byl v pořádku, v klidu, nikdo nemohl tušit, že ukončí svůj život...ale Sally mě varovala. Měla jsem hned vstát a jít ho utěšit. Znovu mě přepadly výčitky svědomí... to já ho zabila...

I just wanna be your friend... or little more (9)

22. října 2007 v 14:35 | Tea&Sally |  I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
Začali jsme tedy hrát na schovávanou. Jak malé děti, říkal jsem si.
,,Dobře, takže všichni si najděte nějakou dobrou skrýš a hledat bude... třeba táta," usmála se mamka a mrkla na tátu. Mikey hned poslechl a rozběhl se vesele do lesa. Gerard se na mě s úsměvem podíval a mrkl na mě. Zatajil se mi dech. Ne že bych ho nemiloval. Důvodem nebylo ani to, že bych se ho nechtěl dotýkat. Ba naopak. Bylo tak těžké zachovat zdraví rozum, když byl nablízku. Bylo těžké jít vedle něj a nedržet ho za ruku. Ale já se bál. Bál jsem se, že když nebudem opatrní, všechno praskne a nám zbydou jen vzpomínky. Nechtěl jsem o něj přijít. Nikdy o něj nechci přijít.
,,Koukni... tady je nějakej sráz nebo co... vlezem dolů? Táta tak daleko určitě nepůjde," zašeptal Gerard a pohlédl mi do očí. Copak se nebál? Nevadilo mu, že se rodiče dozví o našem vztahu? Nechápal jsem to. Proč chce tolik riskovat? Nebojí se snad, že nás můžou nadobro rozdelit? Že všechno to krásné co mezi námi je, může zmizet jen díky jednomu jedinému polibku?

Frank licks Gerard

22. října 2007 v 10:41 | Tea |  By own eyeball
A nejenom ho olizuje... holt se kluk potřeboval přitulit :D
A olizování zblízka

One night

21. října 2007 v 17:14 | x.EMA
Povídka od jedné naší čtenářky. Už je upravená a v jednom článku :) No snad se bude líbit! :)
"Tak co jako bude, he?"
Mikey stál ve dveřích a tázavě se na mě díval. "Pudem večer někam kalit?" dodal.
Zakroutil jsem hlavou "Mně se dnes nikam nechce. Nepučime si jenom ňákej film?"
Ale on, jako by mě vůbec nevnímal: "Prý tu někde v okolí má bejt rockovej fesťák. Pudém Gee, prosííím" Zaculil se způsobem, že nešlo odmítnout.
"No tak jo…" souhlasil jsem neúčastně. Vážně se mi nikam nechtělo. Byl sem už druhej tejden v depresi. Nevěděl sem proč, ale asi to mělo co dočinění s mojí aktuální nezadaností.
"Třeba tam potkáš svoji životní lásku." Lišácky na mě mrkl a utekl přede mnou, protože věděl, že trest ho nemine. Ale tentokrát se mýlil. Neměl sem na něj náladu. Vždycky si ze mě rád utahoval a ještě rači, kvůli mojí orientaci. Ale dnes mi to bylo vyjímečně jedno. Zavrtal jsem se do postele a na pár hodin si zdřímnul, abych byl na večer čerstvej.

Obvyklá pozice

19. října 2007 v 18:13 | Tea |  By own eyeball
Klikněte na nadpis a poznáte, jak to maji Gee a Frank nejradši hehe :)

Romance in danger: cap. 16

18. října 2007 v 8:00 | Tea&Sally |  Romance in danger
Sally's POV
Po dlouhé době jsme si s Ter sedly a konečně probraly to, co nás už takovou dobu trápí. Obě jsme měly stejné pocity. Hlavním problémem byla právě nejistota.
,,Měly by jsme odjet domů,'' zamumlala Terka a opřela se do křesla. ,,Teda já bych asi odjet měla, ale ty tu zůstat můžeš. Máš tu přece Geeho,'' dodala a povzbudivě se usmála.
,,Ne to ne, jestli odletíš ty, letím taky. Možná si toho ani nevšimne. Jde mu prostě jen o to jedno,'' povzdechla jsem si a vstala.
,,Jdu si sbalit a potom ještě promluvím s Gerardem,'' řekla jsem ještě a otočila se směrem ke schodišti. Když už jsem byla skoro nahoře, uslyšela jsem zezdola vrznutí dveří. Do pokoje vstoupil Frank.
,,Terko, musíme si promluvit..''

The ghost of you (12) END

17. října 2007 v 8:00 | Tea |  The ghost of you
Poslední kapitola. Snad se vám bude konec líbit... rozhodla jsem se už nic víc nepřidávat, ani nebude volné pokračování, myslím, že takhle je to nejlepší a umělé pokráčko by ztratilo kouzlo... uh, byl to dost zvláštní pocit, ukončit to. Tohle je má nejdelší story a doufám, že nejpovedenější. Díky moc za přízeň a za všechny komenty, u kterých jsem se cítila fakt poctěná
Bylo dočista marný počítat všechny noci, který jsem probděl. V hlavě se mi stále dokola objevovalo to slovo - umřít. Nikdy jsem nad tím tolik neuvažoval. Můžete kdykoliv vystoupit do silnice a být sraženej autem. Můžete se klidně utopit na dovolené u moře. Ale dopředu o tom nemáte ani tušení. Dokonce i když spácháte sebevraždu, stane se to většinou ve chvilkovém pomatení a depresi. Jenže teď e mi to rozleželo v hlavě. Jak bych mohl sepsat všechna plus a mínus smrti? Copak zemřít je takový rozhodnutí, jako když ráno řešíte, jestli si vzít modrý nebo černý tričko? Přestože jsem řekl Frankovi, že bych klidně umřel, přeci jen… když jsem si představil, že bych byl opravdu mrtvý, že by najednou všechno skončilo… možná to byly jen takové řeči. Ale na druhou stranu… čeho jsem se bál? Bolesti? Jakým způsobem bych vlastně měl zahynout? Podříznout se? Ne, na to nemám odvahu, sám sobě způsobit utrpení… spolknout něco? Kde bych vzal prášky? Ani nevím, kde máme léky. A co když to nevyjde? Co když přežiju a odvezou mě do nemocnice? Nebo se nestanu duchem? Co se vůbec s člověkem děje po smrti? Černý tunel a světlo? Peklo a ráj? Nebo jen tma a ticho?
S Frankem jsme o tomhle vůbec nemluvili. Přeci jen to byl právě on, kdo tak vířil moje pocity a zanechával v nich zmatek. Přál jsem si mu vyhovět a splnit jeho prosbu. A druhá půlka mě chtěla vrátit čas zpět a nikdy nezačít tu osudnou hádku.

Frank bites condom

16. října 2007 v 12:44 | Tea |  By own eyeball
Frank kousal kondom... škoda, že jen na mikrofonu :D

Fucking head2

15. října 2007 v 14:47 | Tea |  By own eyeball
Prostě tam tu hlavu dát musí :D nejspíš jeho oblíbená činnost :D

The ghost of you (11)

15. října 2007 v 8:02 | Tea |  The ghost of you
I´m just a poor boy and nobody loves me
he´s just a poor boy from a poor family
spare him his life from this monstrosity
Sebral jsem veškerou odvahu a požádal psychologa o změnu termínu našich sezení. Nějak jsem nezvládal se dvakrát týdně proplítat mezi vrstevníky, kteří na mě shlíželi z patra a ne zrovna málokdy mě obšťastnily nějakou hnusnou hláškou. Vyslechl jsem si toho spoustu. Přes mírnější výrazy jako buzerant nebo bukva po ty fakt tvrdý urážky. Občas jsem cítil, jak mám slzy na krajíčku. Nebyl jsem typ, co často brečí. Za ty roky jsem si vypěstoval tvrdou kůži, dokázal jsem se zapřít a nařídit mysli, aby se poznámkami nezabývala, protože ostatní jsou debilové. Ale na druhou stranu si mě zas tak často nevšímali. Teď byly veškeré moje příchody k psychologovi doprovázený tímhle. Začínal jsem se úterků a čtvrtků bát. Nejdřív se mi jen navalovalo, později jsem vždycky dopoledne začal zvracet. Frank začínal být nervózní. Tvrdil mi, že jsem bledší než dřív. Taky jsem zhubnul. Cítil jsem odpor ke každému jídlu, zvlášť, když jsem ho brzo po snězení vyzvrátil. Záchodová mísa se stala po Frankovi mým jediným přítelem… a ani to ne. Když jsem čekával na jednotlivé návaly zvracení, viděl jsem se v jejím odrazu. Viděl jsem celou mou hnusnou tvář, ohavný černý vlasy a nelidskou barvu kůže. Pomalu jsem si začínal uvědomovat, jaká jsem zrůda. Divil jsem se dřív tomu, že nemám kamarády, že se mnou holky nechtějí nic mít, že se mě Mikey bojí? Pcha… stačilo se podívat do zrcadla a příčina všeho byla přímo přede mnou. Smiř se s tím, Gerarde. Nemáš dobrou povahu. Není na tobě nic pěknýho. I ten Frank s tebou tráví čas jen proto, že jsi jediný, kdo ho má možnost vidět…