Září 2007

The ghost of you (3)

30. září 2007 v 9:47 | Tea |  The ghost of you
Znovu se o mě pokoušely mrákoty, ale včas jsem se chytil pultu za mnou. Teď už mi to docházelo. Jak jsem si toho mohl nevšimnout! Omdlím kvůli přízraku a pak se mu snažím uniknout tím, že znovu zmizím. A přitom mě on sám doprovází… tohle už nemůže být jen fantazie.
,,Co tu chceš?!" vyjekl jsem. Snažil jsem se zachovat klid, nedát na sobě znát strach. Ale jak sakra nemám vykazovat stopy strachu, když se sotva držím na nohou a celý se třesu.
,,Nejdřív by ses snad mohl představit a říct, co tu chceš ty?" opáčilo to cosi a dál se nehnutě vznášelo. Zamračil jsem se.
,,Bydlím tady."
,,A první část otázky?"
,,Gerard Way," zavrčel jsem a s úspěchem se narovnal do lidské polohy. Kdysi jsem o duších četl a slyšel něco o třech typech. Jedni jsou ti hodní, co vám chtějí pomoct, druzí před něčím varují a třetí chtějí dokonat věci, který nestihli za života. Doufám, že tenhle nepotvrdí výskyt nějaké čtvrté skupiny, která prostě opravdu straší a nedělá lidem zrovna pěkný věci…
,,Já jsem Frank. Iero," přistoupil… nebo možná připlachtil blíž a já se namáčkl na sporák. Zastavil se.
,,Neboj se mě," pokrčil rameny. Zasmál jsem se. Trošku se zamračil, rychle jsem zmlkl a pokusil se o úsměv.
,,No… ehm… když už jsi tady, chceš to kafé?" navrhl jsem a hlasitě polkl. Chvíli byl zticha.
,,Já nevím," hlesl tiše.
,,Nevíš? Máš na to nějaký posmrtný zákony? Duchové nesmějí kafé?" prskl jsem, aniž bych si nejdřív promyslel, co řeknu. Rázem jsem si připomněl jednu skutečnost, na kterou jsem přišel jako malej. Ten nejmenší nejzaprdlejší psík nejvíc štěká, když se bojí.
,,Tohle je můj první den. Asi nejím, nemám tušení. A nespím, řekl bych," otočil se zády a pohnul se směrem k pohovce. Zůstal jsem na něj zírat. První den? Co to mele?

5.soutěžní povídka

29. září 2007 v 19:31 | MarťuŁe
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby...je to už dlouho, co se mi to přihodilo, ale já to vidím tak živě, jako kdyby se to stalo právě dnes, strašně rád na to vzpomínám.
Byl to můj první tábor, bez mýho staršího brášky.
Bál jsem se, že budu ve stanu s někým, s kým se nepohodnu..kdo mě nebude mít rád. Kdyby se mnou jel Gerard, hned bych se tam těšil, jaký kravinky spolu budeme vymejšlet. Ještě, že ten tábor je jenom pěti denní.
Jenže Gerard musel pracovat. Vlastně nás živil spíš on než máma. Táta od nás odešel, když sem byl ještě malej..už si ho ani moc nepamatuju. Maminka byla poslední dobou nemocná, tak musel pracovat Gee.

Hlasování!

29. září 2007 v 15:45 Contests
Takže tu máme už anktetku. Prosím všechny soutěžící, aby nepodváděli a nedávali si na stránku: 'Pls hlasuj tadyhle pro tu povídku' atd. a taky prosím žádné shánení hlasů.
Povolená forma:
"Na blogu http://romance-in-danger.blog.cz/ se koná soutěž a já jsem jedna ze soutěžících" apod.
Chápete? :D
-----
Takže prvně ty, co si to nečetli, tady jsou soutěžní povídky:
-----
A teď k hlasování :)

Venčení (1)

29. září 2007 v 10:14 | Tea&Suva |  Venčení
Je to hrozná blbost, psali jsme to jednou abysme se zasmáli :D ani to není dokončený, ještě to má asi dva díly, ale dávám to sem, třeba se zasmějete... a jednou se tu snad objeví i ten rozhovor na icq, jak jsme to vymýšleli, to bude teprve sranda :D:D
Petra's POV
Měli sme s Ter nehoráznou kliku. ZA dobrý výzo sme dostali od školy 4 měsíční něco v New Jersey. Je teprve konec května a sme tam do konce září. Te´d sedíme v letadle a sme už asi v půlce cesty. Ter zase spí, ale asi jí budu muset vzbudit. Nosí hamů. Doufam že budou zas vejce, byly sice dobrý ale na střeva moc ne. Drcla sem do ní a ona se rozespale posadila. Je hodina do přistání a teď nás tu budou krmit. No co, aspoň se zabavim. Spát se mi nechce. Snědli sme jídlo co nám dali a po přistání si nás vyzvedl řidič taxíku. Počkal s náma na kufry, který nám naložil do auta a odvez na příslušnou adresu. Byl to takový malý hezký domek, blízko velkého parku. Málem sem zapomněla. Přivezla sem si sem sebou svoji milovanou čivavu. Bez ní ani ránu. Chudák malej by byla doma sám. Řidič byl tak hodnej že nám ty kufry ještě vynes nahoru do pokojů. Ter prolejzala domek, a rozhodli sme se, že jestli tady nechceme umřít hlady, musíme najít krám a jít nakoupit. A při téhle příležitosti vezmu i prcka vyvenčit.
"Deš nebo co" hulákala na mě z chodníku Ter.
"Jo už du…poď, deme ven" promluvila sem na psa a táhla ho na chodník taky.
"To nemůžeš toho králíka nechat doma" dělala si zas ze mě srandu jasně.
"Ne, musí čůrat." Protočila se smíchem voči a šli sme přes park. Nadruhý straně se rýsovali obrysy supermarketu. Domluvili sme se, že půjde nakoupit sama, a příště že pudu já. Odešla a já se procházela. Zadívala sem se do korun stroml a čekala na vítr. Byl pařák, děsnej a ani nezafoukalo. Vodítko ale škublo a vysmeklo se mi z ruky. A kurva….vzpamatovala sem se a utíkala za nim. Když sem ho ale dohnala…naskytl se mi pohled na šukající psi. Koukala sem na ně jak socha a za chvili sem uslyšela někoho řvát
"Olivio, kurva stuj…." pak se zastavil a prones
"A kurva" Odtrhnout je od sebe by byla nechutná kastrace toho Olivy nebo co.
Podívala sem se na dotyčného co sem přiběh
"A do prdele" On mě slyšel, podíval se na mě
"Ehm pardon" Ty vole Mikey a co já teď. Buď to tu se mnou sekne nebo nevim. Co von tu dělá.

The ghost of you (2)

28. září 2007 v 11:32 | Tea |  The ghost of you
Chippin' around
Kick my brains round the floor
These are the days
It never rains but it pours
Rádio hrálo na plný pecky a já se zrovna otáčel u plotny, kde jsem se snažil usmažit pár vajíček. Venku lilo jako z konve, skleněné tabule v oknech omýval šedý déšť a já se v hlasité hudbě snažil utišit strašidelný zvuk bubnujících kapek. Usmál jsem se textu. Je zvláštní, jak se čas od času slova písní strefí do situace. David Bowie a Queen. Miluju to.
Posadil jsem se ke stolu a pustil se do jídla. Samozřejmě jsem poznal, že se mi rychlý oběd zrovna moc nepovedl, ale znáte to - pokud si něco uděláte sami, zvlášť jídlo, máte z toho radost a chutná vám to mnohem víc. Navíc jsem vynechal snídani (válel jsem se v posteli), takže se žaludek hlásil o nutný příděl potravy.
Odložil jsem prázdný špinavý talířek do dřezu a utěšoval sám sebe tvrzením, že si večer udělám čas a poklidím si tady. Bylo to teprve včera, co dům osaměl, ale hromady nepořádku tomu nenasvědčovaly.
Přemýšlel jsem, co dělat. Malovat? Ne, už je to snad jediná činnost, kterou dělám a nechci, aby se mi přejedla. Koukat na televizi? Na co? Našich sedm stanic určitě nic nevysílalo a moje paměť zapomněla upozornit, abych koupil program, takže se o tom vlastně ani nemůžu přesvědčit. Nakonec se snad přeci jen dám do umývání nádobí. To bych teda dopadl uboze…

The ghost of you (1)

27. září 2007 v 10:00 | Tea |  The ghost of you
Trošku sci - fi :) uvidíte, nechci prozrazovat zaměření ani podobně, ať jste překvapení :) můj první výtvor "po" jestli chápete. Btw Panoptikum duší ještě dojíždím v detailech první kapitoly, tak zatím máte tohle :) T.
Hodil jsem plechovku od piva vysokým obloukem do koše. Trefil jsem se přesně, ale už mi to žádnou radost nedělalo. Házel jsem odpadky do koše každej den nejmíň třikrát. Tím teda nechci říct, že bych měl v bejváku kdo ví jak uklizeno. No, v bejváku… vlastně jsem bydlel v suterénu u našich. Brácha měl svůj pokoj, ale nahoře v patře. Měl teprve 17, takže jako synek ze střední využíval veškerý pohostinství našeho domku. Já s našima taky vycházel, a vůbec to bylo v poho, ale pořád jsem byl nezaměstnanej 21letej kreslíř komiksů, přestárlej nedospělej kluk, co visí rodičům na krku. Štvalo mě to. Mohl jsem se snažit něco s tím dělat, ale prostě jsem neměl dost sil. Tak jsem se flákal, chodil do parku kreslit, otráveně koukal na všechny ty spousty kluků a holek, co nikdy nebyli mými kámoši. Vždycky jsem se bavil hlavně s bráškou Mikeym. On byl na rozdíl ode mě normální, netrpěl představami o smrti, nepotýkal se s alkoholem, nekreslil každej večer o samotě ve zšeřelý místnosti temný a hororový postavičky. Prostě jen moc nemluvil a nosil brýle. Typickej kluk, z kterýho ti posraní machři na střední udělají outsidera. Mrzelo mě to. Mikey byl hrozně vtipnej, a uměl perfektně vyprávět, ale bohužel neměl nikoho, kdo by ho poslouchal. Kromě mě. Ale přeci jen… brácha se automaticky bere jako kámoš. Takže jsem určitě nesplňoval jeho představy o hodnotné společnosti. Navíc jsme už spolu pěkně dlouho pořádně nemluvili… Ale dost přemýšlení. Hodil jsem tedy tu plechovku do koše a zabručel. Vyškrábal jsem se z pomačkaných polštářů na staré matraci a hodil přes sebe košili. Bylo po dvanácté dopoledne a pokud bych se brzy nedostavil k obědu, mamka by šílela. Na jednu stranu by chtěla, abych si našel práci a osamostatnil se a na druhou stranu se o mě pořád stará jako o malý dítě. Což vlastně asi fakt jsem. Někdy se cítím bezcenně.
Když jsem vešel do jídelny, brácha už seděl u stolu. Ale zdálo se, že nečeká na jídlo. Ruce měl složené na prsou a tvářil se jako u mučení.

When telly wasn´t (9)

26. září 2007 v 10:00 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Frank's POV
Bylo mi zle. Nikdy jsem netušil, že by mi mohlo být tak strašně špatne. Snažil jsem se usnout. Po chvíli jsem slyšel tlumený pláč a vzlyky a…pak jako by někdo něco potichu někde v dálce říkal.
,,Všechno jsem zkazil… všechno jsem zničil, Frankie," poznal jsem, že to je Gerard. Co tu vlastně dělá…
,,Co… co jsi zni - zničil?" chraplavě jsem hlesl a on se ke mně otočil. Promnul jsem si oči a snažil se znovu neusnout, i když se mi tak chtělo.
,,Já… já…" plakal…nikdy jsem neviděl kluka a zvlášť jeho, aby plakal. Dralo mi to srdce, to že pláče, ta hádka ze včerejšího rána,krátce jsem mrkl a slzy mi začalai samovolně stékat po tvářích.
,,Ne, prosím tě. Neplač!" nechtěl abych taky brečel. Já ale slzy zadržovat věčně nemohl. Netušil jsem proč byla ta hádka a jaký měla smysl…
,,Gerarde.. proč? Proč to ráno? Co jsem udělal špatně?" stěží jsem vzlykl. Nechápal jsem nic z toho. Snažil jsem se, ale tohle bylo opravdu mimo mé chápání.
,,Ty nic, ty přece vůbec nic!" vyhrkl rychle ze sebe, jako by se bál, že řeknu něco, co by ho bolelo, nebo že bych ho vyhodil. Nevěděl jsem proč pláče, nechtěl jsem ho tak vidět, chtěl jsem ho objímat, dotýkat se ho, cítit jeho rty a on jen seděl s uslzenýma očima.
,,Tak proč mě ani nepolíbíš…" zavřel jsem oči a čekal, až přitiskne rty na ty moje, až se ke mně přiblíží a dotkne se mě…

I just wanna be your friend... or little more (8)

25. září 2007 v 12:38 | Tea&Sally |  I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
Vlezl jsem do sprchy a pustil na sebe studenou vodu. Potřeboval jsem se trochu vzpamatovat z toho co se odehrálo na benzínce. V hlavě jsem zas měl jen vzpomínku na Gerardovi studené prsty, na jeho tiché sténání a roztřesený hlas. Měl jsem hroznou chuť ho mít. Spát s ním, objímat ho a hladit.
V koupelně se ozvaly kroky. Někdo vešel dovnitř bez zaklepání. Pozorně jsem poslouchal, kdo by to tak mohl být.
,,Frankie?'' ozval se tiše Gerardův hlas. Nestihl jsem ani odpovědět. Otevřel pomalu sprchový kout a vstoupil. Byl nahý. Poprvé jsem si ho mohl celého prohlédnout.
Pousmál se, když si všiml jak na něj koukám. Začervenal jsem se a otočil se k němu zády. Pořád to byl můj nevlastní bratr a to co teď prožívám s ním pro mě bylo pořád něco nového.
Gerard se přiblížil a začal mi rukou přejíždět po mokrých zádech. Vnímal jsem jen jeho ruku a svůj zrychlený dech. Přitiskl se ke mě a při tom jemném nárazu zasténal. To mě doslova dostalo do kolen. Slyšet jak sténá jen díky mé přítomnosti. Byl to úžasný pocit. Vědět, jak po vás ten do koho jste se zamilovali touží.
Začal mě líbat a kousat na krku. Zachvěl jsem se, když obtočil ruce kolem mého pasu a sjel mi po podbřišku až k ****. Začal mě dráždit. Zasténal jsem a otočil hlavu k němu. Naše rty se konečně setkaly. Chytil mě pevně za boky a otočil celého k sobě, potom mě už jen natlačil na stěnu a začali jsme se vášnivě líbat. Na tu nejkrásnější chvíli se naše jazyky propletly. Sjel jsem rukou dolů a hladil ho po břiše. Po chvilce jsem sjel ještě níž. Hlasitě zasténal a zavřel oči.
,,Miluju tě Gerarde..zatraceně moc tě miluju,'' zašeptal jsem mu do ucha. Už na nic nečekal, pochopil jsem co se teď stane. Už brzo se budeme doopravdy milovat.

Romance in danger: cap. 15

24. září 2007 v 10:53 | Sally&Tea |  Romance in danger
Není to moc dlouhý, ale snad potěší :) snažíme se
Tea's POV
Oslavu jsem dál už moc nevnímala. Pořád jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Sally se mě na nic neptala, asi věděla jak se cítím.
Druhý den dopoledne mě paní Basillová poslala nakoupit jídlo k obědu. Byla jsem ráda že se můžu projít, potřebovala jsem si provětrat myšlenky. Zrovna jsem zahýbala za roh, když ke mě dolehly známe hlasy.
,,Já jí fakt nic neřekl Franku,'' mluvil přidušeně Mikey.
,,Určitě si jí navykládal o tom, co se stalo tehdy na zkoušce mezi mnou a Gerardem!'' mluvil rozlobeně Frank.
Opatrně jsem postoupila blíž a nahlédla do uličky. Frank držel Mikeyho pod krkem. Co to má znamenat? Co se dělo mezi ním a Gerardem?

Life on the murder scene (3) END

23. září 2007 v 17:58 | Tea |  Life on the murder scene
,,Řekneš mi pak aspoň, jak to dopadlo?" pousmál jsem se.
,,Budeš mít informace z první ruky, Frankie," zašeptal. Naklonil se a dlouze mě políbil. Zůstal jsem na něj překvapeně hledět.
,,Osvědčí se tvá teorie?" usmál se nesměle a znovu přitiskl sté rty na ty moje. Neuhnul jsem. Pak jsem si ho odtáhl od obličeje.
,,Gee, jak dlouho.. jak dlouho.."
,,..tě miluju?" hlesl a já zčervenal. Přikývl jsem.
,,Mohl bych říct odjakživa, vždycky jsi pro mě znamenal něco neobyčejného. Ale doopravdy jsem si to uvědomil až - nesměj se - z těch komentářů na netu." Vytřeštil jsem oči.
,,Vím, já vím, měl jsem říct, že třeba najednou přeskočila jiskra.." breptal, ale já mu položil prst na rty.
,,O to nejde… ale já četl taky takový věci… o tobě a nás dvou. Teprve pak jsem se na tebe podíval jejich očima," přitáhl jsem si ho k sobě a znovu ochutnal jeho rty. Zvolna a opatrně se naše ústa seznamovala. Gee mě nesměle objal a lehl si na mě.Vzrušeně jsem vydechl. Cítil jsem, jak je každá část jeho těla natisknutá na mě. Otřel se o mě nohou. Zachvěl jsem se při tom dotyku, stejně jako já neměl kalhoty. Sjel jsem dlaní z jeho zad na stehna. Nervózně a nezkušeně jsem je těsně pod zadkem stisknul. Zamručel, prohloubil polibky a já přistoupil na jeho slastnou hru s jazyky. Zajel jsem dlaní hlouběji mezi nohy, nahmatal jsem jeho erekci. Vyrazil ze sebe chrčivý sten, ale pak se zvedl na lokty a těkal po mně očima.
,,Špatně?" zeptal jsem se sklíčeně.

Friend or brother (3) END

20. září 2007 v 12:54 | Tea&Bobromil.woe |  Friend or brother?
,,Myslím to smrtelně vážně…" zamumlal jsem mu do krku, kde jsem ho zrovna líbal. Konečně jsem dělal to, co jsem si tak dlouho představoval. Cítil jsem vůni jeho kůže, mohl jsem ji ochutnat. Můj obličej se tiskl na jeho krk a mně tělem projíždělo mrazení. Mikey se třásl, pořád ještě se mě zbytky sil snažil odstrčit. Ale věděl jsem, že doopravdy to už nechce. Nakonec polevil a přitiskl se ke mně. Naše rty se setkaly. Poprvé v opravdovém, dlouhém polibku. Slyšel jsem, jak mi sténá a vzdychá do úst. Pod doteky mých dlaní se chvěl a jeho rty se nakonec pootevřely. Vklouzl jsem dovnitř jazykem. Bože, já opravdu ochutnával jeho ústa. Jeho sladká ústa, po kterých jsem tak dlouho toužil a představoval si jejich chuť, když jsem je maloval do kreseb.
Položili jsme se oba na postel a nepřestávali se líbat. Svlékl jsem mu tričko a pak i on mně. Dlaněmi jsem přejížděl po jeho nahé neopálené hrudi a pořád jsem nemohl uvěřit tomu, co se právě děje. Svět se zastavil a já nevnímal nic jiného než jeho něžné dotyky a jeho jemné rty, silně přisáty na mých.
,,Mikeyi... Ani nevíš...'' chtěl jsem mu vše říct, ale on mě přerušil. Položil mi prst na pusu a šeptl:
,,Pšššt... teď už je všechno jedno...'' a znova mě políbil. Ano, teď už bylo všechno jedno. Mám to, nebo spíš toho, po kom jsem tak dlouho toužil... Mikey mi pomalu rozepínal poklopec a můj dech se stále zrychloval. Srdce mi bušilo jak o závod a před očima mi běžel dnešní večer... ...a ten se musel nějak připomenout... Uprostřed nádherného polibku zazvonil mobil. Ach ne... chtěl jsem ho nechat být, ale zvonil dál a dál... Zvedl jsem ho a podrážděně zabručel:
,,Ano...?''
,,Jé, Gee, promiň. Vzbudil jsem tě?'' byl to Quinn. Mikey kývl a lehl si na polštáře.
,,Ne, nevzbudil. Co se děje?'' Quinnův hlas zněl až neobvykle šťastně...
,,Gee, to, co se mezi náma stalo... bylo... uch... nelituju toho. Miluju tě.'' C-cože? Je vůbec střízlivý? Musím mu vše říct. Musím.

Life on the murder scene (2)

20. září 2007 v 8:59 | Tea |  Life on the murder scene
,,Heh... zvláštní," zasmál se a já nervózně přikývl. Zvláštní... to pravé slovo. Nebylo to blbý, Gee nelíbal špatně, ale prostě... bože, jako bych dostal pusu od starší sestry.
,,Jdem zpátky?" zeptal jsem se radši a vstal. Gerard přitakal a zamířil se mnou k ostatním.
Ten večer to Gee přehnal. Druhý den ráno před začátkem natáčení seděl v koutku a mlčel.
,,V pohodě?" zeptal jsem se opatrně. Gerard neměl rád otázky o jeho střízlivosti, kocovině a podobných věcech. Zamračeně přikývl, ale nic neřekl. Ještě chvíli se domlouvalo, potom jsme se pustili do obvyklého chodu skupiny, která natáčí. Gee vstal a trochu zavrávoral. Cosi zamumlal a zbytek kapely se k němu otočil. Potom se předklonil. Začal zvracet. Všichni od štábu byli nadšení ze skvělýho záběru. Rychle jsem přišel k němu a položil mu ruku na záda. Třásl se, po chvilce klesl a lehl si na silnic. Až moc mi to připomnělo příšernou dobu jeho alkoholismu...
,,Vypadněte s těma kamerama! Nenatáčejte ho takhle!" zařval jsem naštvaně, až hoši pozvedli překvapeně obočí. Kamery na nás dál mířily.
,,STOP! BĚŽTE DO HAJZLU!" zvednul jsem Gerarda namáhavě ze země. Ray přiskočil a pomohl mi. Odnesli jsme ho do tourbusu, slyšel jsem venku, jak Mikey žádá o chvilku pauzy. Poslal jsem Raye pro prášek.

Life on the murder scene (1)

18. září 2007 v 12:42 | Tea |  Life on the murder scene
Tuhle story už mám napsanou docela dlouho, snad měsíc, teď se tu konečně objevuje. Je to psáno přes mobil, proto kdyžtak omluvte chybějící čárky nebo háčky. Poslední poznámka - určitě jste si všimli, že nepíšu povídky v dobách, kdy už je kapela, ale tohle je výjimka. Snad se i tak bude líbit :)
Seděl jsem na pohovce a poslouchal Gerarda. Ani jsem si nevšímal kamery, která na nás mířila. Natáčeli jsme naše první DVD. Vlastně to nebylo nic namáhavýho, třeba točení klipu je větší fuška. Teď jsme jen normálně mluvili a jako by náhodou nás zabíral kameraman. Gerard mluvil nejvíc, ale nikomu to nevadilo. Vždycky byl frontman, i kdyby třeba nezpíval. Jako další nejmluvnější brali mě s Rayem. Mikey nikdy zrovna sdílnej nebyl a Bobovi nejspíš pozornost lidí ze štábu vyloženě na náladě nepřidávala, ale nepřiznal by to. Nechtěl kazit radost zbytku kapely, protože když o grupě chtějí vydat dokonce DVD, mate jistotu, ze už nejste jen tak nějaká garážová kapelka. Ihned jsme začali nadšeně spolupracovat. Hlavně mě s Geem nedělalo problém odpovídat víc než upřímně, tudíž byli producenti nadšení. Co jinýho chtějí fanoušci než pravdivý výpovědi o věcech, který je vždycky zajímali.
Kameraman ohlásil konec záběru a já s Geem jsme se trošku unaveně zvedli. Dnes jsme pracovali cely den, vstali jsme brzo. Gerard zamířil k ledničce v tourbuse a vytáhl pivo. Nabídl mi, ale s diky jsem odmítl. Pořádně si přihnul.
,,No tak, nepřeháněj to, " šťouchl jsem do něj. Vyprskl trošku piva a rozkašlal se. Pak jsme se oba rozesmáli.
,,Brzo to bude hotový, " posadil se Gee zasněně. Nemusel mi říkat, o čem mluví - poslední dobu jsme probírali jen jedno.
,,Snad se to bude líbit, " povzdechl si a znovu si lokl. Přikývl jsem a sedl si vedle něj.
,,Docela se těším, až to bude za náma, " zívl jsem. Zkoumavě na mě koukl.
,,Už tě to nebaví?" Zakroutil jsem hlavou a na chvíli se odmlčel.
,,O to nejde… ale nikoho v kapele nezajímá nic dalšího. Víš, kdy naposled jsme si my dva spolu v buse sedli a jen tak kecali o tom, co nás napadlo? Já ne... " Gee minutu mlčel.

Friend or brother? (2)

11. září 2007 v 12:29 | Tea&Bobromil.woe |  Friend or brother?
Omlouvám se a dávám tenhle díl ještě jednou, zjistila jsem že záhadně zmizel konec :D
Nemohl jsem se udržet. Snažil jsem se sám sobě vsugerovat, že přitom myslím na Mikeyho, ale nakonec jsem se plně oddal pocitu, že tu jsem s Quinnem. Brzy tyhle pocity dokonale převýšily veškeré vzpomínky na náš poslední úlet. Nebo to tehdy nebyl úlet…? Ale teď na to nebyl čas myslet. Quinn mi sál ret a teplými dlaněmi mi zajel pod košili. Zasténal jsem mu do hladových úst a začal mu rvát nahoru lem trika. Odtrhl se ode mě a dovolil mi, abych mu ho sundal. Přede mnou se objevila bílá svalnatá hruď. Pěkně od posledně zmužněl… lačně jsem mu přejel rukou po prsou a začal mu dráždit bradavky. Začal zrychleně dýchat, pak se ke mně sklonil a vášnivě mě líbal na krku. Cítil jsem příjemnou slabou bolest, když mi kousal kůži u klíční kosti a na rameni. Začal jsem nad sebou ztrácet kontrolu. Oddával jsem se slasti, kterou jsem teď díky Quinnovi pociťoval. Konečně… po tak dlouhé době mě někdo takhle rozvášnil. Pokud nepočítám Mikeyho, ale ten to nedělal vědomky.
Při vzpomínce na Mikeyho jsem se najednou cítil jako děcko, který dělá něco zakázanýho. Ale teď už nešlo zpátky. Nešlo couvnout, a ani jsem myslím nechtěl. Quinn mi sjel rukou k pásku a začal ho odepínat. Začal jsem tvrdnout, když zavzdychal a naoko nevinně se podíval na mé vyboulené obtažené boxerky. Potom už mi jeho dlaň zajela pod látku spodního prádla a já zvrátil hlavu. Cítil jsem jeho chladné rychlé prsty, jak se mě dotýkají. Paže jsem obtočil kolem jeho nahých zad a přitiskl se víc k němu. Sténal jsem mu do ucha. Už to nevydržel a boxerky mi stáhl. Opřel si mě o zeď a chvilku si mě zálibně prohlížel. Zprvu jsem cítil stud, ale když se krásně usmál a mě se podlomila kolena, na všechno ostatní jsem zapomněl. Klesl na kolena a přiblížil se k mému rozkroku.

When telly wasn´t (8)

7. září 2007 v 17:18 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Gee´s POV
Zrovna jsme jedli, když se v jídelně objevil služebný, že prý chce s mým otcem mluvit nějaká děvečka.
,,Ať jde dál, ale rychle. Jíme," odložil otec příbor a matka zamumlala cosi o neslušnosti nuzáků. Ve dveřích se objevila dívka, podle hlasu jsem poznal, že to je ta, co nás s Frankem vyrušila tehdy v jeho pokoji… skoro jsem ucítil slzy v očích. Celá ta hádka byla moje chyba, ó bože…
,,Pane, Frank Iero onemocněl, celý den se v tom nečase staral o dobytek a teď vypadá hrozně, má horečku a…"
,,Cože?!" zvedl jsem e rozrušeně ze židle. Frank.. není mu dobře? To je jen kvůli mně.
Všichni se ke mně překvapeně otočili. Zíral jsem nepřítomně do stolu a snažil se vymyslet nějakou výmluvu pro mou reakci.
,,Já… ti.. můžu za to já," posadil jsem se.
,,Ty? Jak to?" zamračila se zmateně otec.
,,Poslal jsem ho do toho deště za dobytkem, i když by se správně měl starat v suchu o koně," sklopil jsem hlavu. Chvíli bylo ticho.
,,Gerarde, Gerarde…" zakroutila hlavou matka. ,,Víš, co tě teď čeká. Podle nového zákoníku je nařízeno, že když nemoc čeledína způsobí hospodář, musí se o něj po dobu nemoci starat." Naoko otráveně jsem přikývl, ale doopravdy bylo mým záměrem, aby tohle některý z rodičů řekl Ihned po jídle se totiž odeberu za Frankem a budu u něj moct být ve dne v noci, aniž by to někomu připadalo podezřelé.

4. soutěžní povídka - 2část

5. září 2007 v 17:46 | Lissi |  Contests
Položil jsem ji na stůl a koukl na Frankieho.Některým lidem to ve spánku sluší a on byl toho zářným příkladem.Přemýšlel jsem nad vším,co jsem si přečetl.Nečekal že budu doma.Ale já byl.Asi nevěděl,že už nechodím vůbec nikam.Nedivím se,ono se toho o mě nikdy moc nerozneslo,protože se o mě nikdo nezajímal.Tak se rozhodl mi to říct všechno face to face.Navždy tvůj...Neudržel jsem se.Musel jsem,prostě jsem musel jemně abych ho neprobudil chytit jeho hlavu a přitáhnout si jeho rty tak blízko na moje,až to skoro bolelo.Jejda,nechtěl jsem ho vyrušit..On zatřepetal víčkama,koukl na mě,na papírek a zase na mě. "Můžeš mi to odpustit?" Prohlížel jsem si ho jako bych ho nikdy předtím neviděl."Už se stalo."Chtěl něco říkat,ale já už na něm byl zase přicucnutý jako klíště.Provokativně jsem mu zajel rukou na to místo kam by se ruka slušného člověka nikdy dostat neměla.Ale já v tu chvíli nebyl ani slušný ani nic podobného.Jenom zamilovaný.Začal se kroutit v zoufalé snaze přinutit moji končetinu k pohybu.Zachichtal jsem se a začal jeho přání plnit.Odměňoval mě snovými polibky všude kam dosáhl,moje jméno vyslovoval v totální extázi.A pak...kua mobil!Kdo zas co chce?Omluvil jsem se miláčkovi jemným dotykem rtů na čele a koukl na displej,koho že to v nejbližší době asi zabiju.Gerard. "No ahoj bráško,jenom že už jedem,tak se dej do pořádku." Tak nějak se přitom řehotal,jako kdyby tušil co se tu teď dělo."Mno jo,dík.Za jak dlouho dorazíte?" "Tak za deset minut." "Tak dík.Pa." "Pá pá" teď už se řepil naprosto nepokrytě.Ale já mu byl vděčný za to,že zavolal.Kdyby nás tu takhle našli rodiče..Mohl bych si rovnou zajít vybrat náhrobní desku.Obtočil jsem paže kolem Frankova hrudníku. "Lásko?Oni...oni za chvilku přijedou...Budeš muset...Promiň." Podíval se na mě smutně,ale chápavě. "A uvidíme se ještě někdy?"

4. soutěžní povídka - 1část

5. září 2007 v 17:45 | Lissi |  Contests
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby...Byl to nejuplakanější prosinec,jaký pamatuju.Vlastně spousta lidí v mém okolí si ten rok vybaví jenom podle indície,že na Vánoce nebyl sníh.Mrzelo mě to,ale nedalo se s tím nic dělat.Seděl jsem u okna a pozoroval potůčky vody tekoucí ulicí pode mnou.Tiše jsem doufal,že se říčka sotva deset metrů od našeho domu nevyleje z břehů.Neměla k tomu daleko.Fascinovalo mě to.Nevím proč.Bylo v tom něco kouzelného.Depresivního ale krásného.Začalo hřmít.No skvěle,bouřka.A já byl sám doma.Rodiče s bráchou odjeli někam nakupovat dárky.Prý mají pro mě něco speciálního.Taky jsem začal přemýšlet,co jim dám,protože když vytáhli Gerarda z postele tak to už muselo být fakt něco extrovního.Těšil jsem se jak malý děcko.Vánoce měly být ode dneška přesně za týden a všude už to bylo znát.Na pouličních lampách visely světélkující ozdoby a lidi kolem se mnohem víc usmívali.Stejně mě to nedonutilo vyjít ven.Nikdo mě nedonutil.Už hodně dlouho.Skoro půl roku.Základku jsem měl za sebou,takže škola mi mohla být upřímně jedno.Stejně jako celý svět.Stejně ukradený jako já všem ostatním na téhle debilní planetě.Jediní kdo mě snad měli rádi žili v tomhle domě a já necítil potřebu vylízat.Takhle mi bylo dobře.Táta,máma a bráška.

When telly wasn´t (7)

3. září 2007 v 21:23 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Frank's POV
Odpoledne jsem byl u Gerarda v pokoji. Bylo to tam krásné, takový přepych. Jenom jsem zíral. Povídal mi všechno, co se na zábavách dělá, kdo tam většinou je, jak se chovat a tak… je to celkem složité. Když jsem to tak poslouchal, může to být fajn, ale nebavilo by mě takhle žít. Chovat se podle nějaké etikety a nesmět ve společnosti to, co je pro obyčejného měšťana nebo rolníka běžnou věcí. Celou tu dobu jsem se stejně díval jen na Gerarda. Nemohl jsem z něho spustit zrak. Poslouchal jsem ho, protože jsem nechtěl, abych se jakkoli a sebemenším detailem prozradil. Ale něco jako by mě ovládalo zevnitř. Skrytá touha a chtíč a…už vím, proč se nedá těm hříchům odolat. Nelze, zvlášť, když má člověk před sebou živou podobu boha. Nevím, kdo z nás to začal, ale nenasytné a roztoužené polibky nás ovládali. Neprotestoval jsem, chtěl jsem to, můj pohled to doslova vyžadoval. Ted ale ty polibky byly trošku jiné. Bylo v nich něco navíc. Rozhodně mě to nenechalo chladným. Poprvé se setkali naše jazyky. Bylo to..tak neuvěřitelné, dokonalé. Hladil mě svými jemnými dlaněmi po břiše, přivýral jsem oči, pak ale sjel níž. Do rozkroku a stiskl mi ho..při tom stisku jsem se zachvěl, ale nemohl jsem.
"Promiňte, Gerarde" zamumlal jsem. Já nemohl. Nešlo to. Pousmál se a smutně sklopil hlavu.

I never leave you(6)the END

2. září 2007 v 11:25 | Sally |  I never leave you
,,Frankie já tě hledal.. lhal jsem. Já jsem..'' Nedořekl jsem to. Naklonil se ke mě, přejel svýmy rty proti mým. Zachvěl jsem se. Chytil jsem ho za boky, přitáhl ho k sobě a naléhavě políbil. Naše jazyky se setkaly. Bylo to úžasné. Jeho rty na těch mých. Vdechoval jsem jeho vůni a přál si aby to trvalo věčně. Potom se ale trochu odtáhl.
,,Já to věděl Gee. Od první chvíle co jsem tě spatřil mám chuť tě zachraňovat. Mám chuť být s tebou,'' usmál se a pohladil mě po tváři.

When telly wasn´t (6)

1. září 2007 v 13:20 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Gee´s POV
V noci jsem nezamhouřil oko, pořád jsem v těle cítil směs vzrušení z toho, co se dělo na seně I z požáru. Znovu jsem si v halvě vybavoval Frankovo tělo, to, jak vzdychal, chuť jeho.. no víte čeho. Nějak jsem nemohl pochopit, že jsem měl něco takového doopravdy v ústech. Ale udělal bych to klidně znovu. Jenže, kdy budu mít s Frankem další takovou možnost? Alespoň mě při tom převalování něco napadlo - vezmu ho s sebou na zábavu se šlechtou. Když ho upravím, stejně nic nepoznají, všechno závisí jen na vzhledu.
Druhý den ráno jsem šel za ním do stájí. Prý se o mě bál! Srdce mi poskočilo. Určitě na mě v noci myslel. Co si asi představoval? To stejné, co já? Uklidnil jsem mysl a řekl mu o svém nápadu. Nakonec souhalsil. Rodiče jeli do města na trhy, tak jsme se domluvili, že přijde ke mně do pokoje.
Odpoledne už Frank seděl u mě. Nejdřív jsem mu povyprávěl o všem možném, co už jsem na zábavách zažil, aby pak nebyl překvapený. Taky jsem mu vysvětloval chování, zvyky a podobně. Hrozně zaujatě poslouchal a hleděl na mě. Byl tak.. jaké je to správné slovo? Rozkošný: Okamžitě jsem ucítil nehoráznou touhu a chtíč. Přerušili jsme výklad a začali se líbat. Frank neprotestoval, leželi jsme na mé posteli a líbali se i s jazyky. Nikdy dřív jsem jazyk při polobcích nepožíval, ale s Frankem už bych se bez něj líbat nemohl. Připadá mi to pak mnohem víc.. smyslné a vášnivé. Hladil jsem ho po břiše, ale jakmile jsem sjel níž a jemně mu stiskl rouzkrok, odtáhl se a sklopil hlavu.
,,Promiňte, Gerarde," zamumlal a zrudl. Smutně jsem se pousmál, ale chápal jsem ho.