Srpen 2007

Romance in danger: cap. 14

31. srpna 2007 v 23:18 | Sally&Tea |  Romance in danger
Přidávám kus Romance in danger, který jsme stihly před odchodem Terky..
Tea's POV
Chvíli jsem mlčela, než jsem Frankovi odpověděla, že souhlasím. Co jsem mu měla říct? Že se nechci potkat s Mikeym, protože netuším, co k němu cítím? Hloupost...
O tři dny později jsem už seděla ve Frankově a Gerardově bytě a snažila se nevnímat Mikeyho přítomnost. Ještě není ta chvíle na to, abych vyklopila pravdu. Sally se držela za ruku s Geem, ale zdálo se mi, jako by byl Gerard nějaký roztržitý.

3.soutěžní povídka

29. srpna 2007 v 13:20 | Nii |  Contests
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby…ten rok se rodiče rozvedli, dlouho jim to spolu neklapalo. Rozhodl jsem se jít k mámě, a tak jsme se pořád stěhovali po městech a státech. Jestli jsme někde vydrželi měsíc tak to bylo moc. Chodil jsem do tolika tříd v různých školách, měl tolik pokojů v různých bytech a přesto jsem neměl ani jednoho kamaráda se kterým bych se dělil o svoje pocity, se kterým bych se smál. Mrzelo mě to. Než se rodiče rozvedli tak sem taky neměl kamarády, nejspíš proto, že každý o mně věděl, že jsem na kluky.

2. soutěžní povídka

28. srpna 2007 v 15:14 | WHOKNOW |  Contests
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby... od té doby co žiji život jako star. Neměl jsem rád, když mě tak někdo nazíval, ale bylo to tak. Pokaždé když jsem přijel někam na koncert, lidi po mě chtěli autogram a pusu a já nevím co všechno ještě. Nicméně nic nemá na to když uprostřed koncertu začne pršel, nejen pro to že je při tom fajt atmosféra ale i pro to že Frankiemu moc moc sluší promočený triko… ano slyšíte dobře, já Gerard Way jsem zamilovaný do člena svojí kapely a on do mě… což se do ted před medii velice dobře tají…. Zní to podivně když je star teplá, ale Elton John byl taky teplej a svět se kvůli tomu nezbořil. Chci vám vyprávět o jednom dni kdy se mi přihodilo to v co jsem tajně doufal, a od tohohle dne mám déšť ještě radši. Ale začněme od začátku.


1. soutěžní povídka

26. srpna 2007 v 18:16 | smashingpumpkin |  Contests
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby... Od vtedy, keď som kráčal po uličkách Londýna. Bolo pochmúrne počasie a každý tušil, že bude pršať - tak som sa rýchlo ponáhľal domov. Keď tu zrazu sa spustil strašný lejak. Rozhodol som sa, že sa schovám do prvého obchodu, ktorý je vedľa mňa. Rýchlo som otvoril dvere. Obchod s cédečkami. Mohol som si vybrať lepšie?

Soutěž

25. srpna 2007 v 9:02 | zabkaLucka |  Contests
Takže necháme holky odpočinout a prozměnu se můžeme vrhnout do soutěže o_-
Přemýšlela jsem, co vám mám dát za téma, až když pršelo, mě bliklo v hlavě ^_^
Takže vaše povídka bude začínat touhle větou:
Nemáte rádi déšť? To já ano, tedy od jisté doby...
Místo tří teček můžete dát čárku a pokračovat ve větě ;)
Dále bych chtěla, aby to byl slash *
Tématika: MCR
Rozsah povídky bude od 1listu wordovskýho až maximálně po 5 listů o_- , bude to písmem Times New Roman velikostí 12
Netuším, jakej mají holky mejl, takže to pošlete mě, já to tu obstarám: můj e-m@il
Takže mi na mejl pošlete povídku (nejlépe jako přiložený soubor), dále také svoji přezdívku a jaký jste využili pár. Posílejte do 8.9., 9.9. se bude už hlasovat ;)
Doufám, že jsem na nic nezapoměla. Já už taková holt sem ^_^ Kdyžtak mi pište připomínky sem pod článek do komentíků o_-
-----
* povídka, která zobrazuje romantický nebo erotický vztah dvou osob stejného pohlaví

When telly wasn´t (5)

23. srpna 2007 v 19:51 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Gee´s POV
Nebyl jsem moc rád, že jsem musel použít ten nápad s falešným vzkazem. Ale jak jinak mít s Frankem chvíli o samotě. Pokaždé, když jsem si vzpomněl, jak koktal ta slova, ó můj bože, jak mi řekl, že mě miluje.. naskakovala mi husí kůže a moje srdce zrychlovalo do závratného tempa.
Když vešel do kůlny byl jsem schovaný ve tmě za senem. Prostor osvětlovala jen malá petrolejka., takže si mě nevšimnul. Až když jsem se znenadání postavil, trhl sebou. Upustil seno, které držel v rukou.
,,P-pane…" zakoktal a ohlédl se přes rameno, jako by se bál, že někdo stojí ve dveřích. Ale ty byly zavřené a všichni měli dost své práce.
,,Franku," zamumlal jsem a přistoupil až k němu. Sehnul se znovu pro seno a uhnul pohledem.
,,Mám tu práci, pane," řekl a nevzhlédl. Rošťácky jsem do něj šťouchl a on se svalil do sena. Stál jsem nad ním a prohlížel si ho.
,,Omlouvám se, ale ten vzkaz jsem psal já. Abys přišel," pousmál jsem se. Chvíli překvapeně zíral, pak se mi zdálo, že jsem v jeho očích uviděl radostné jiskřičky. Vteřinku jsem váhal, než jsem si na něj obkročmo sedl. Přejel jsem mu dlaní po hrudi a začal mu rozepínat košili. Zrychleně oddechoval, jeho ruce mě neohrabaně hladily po stehnech a bocích. Naklonil jsem se, nestačilo se mi dotýkat se ho, potřeboval jsem cítit jeho rty. Jemně jsme se líbali, mezí tím jsem hodil jeho košili vedle. Kroužil jsem dlaněmi po jeho odhaleném těle, vzrušoval mě ten pocit, že děláme něco zakázaného. Polibky začínaly být vášnivě. Divoce jsme zmítaly hlavami a tiskli si jeden druhého k sobě, můj jazyk se tlačil na ten jeho a oba jsme se navzájem ochutnávali. Frank zasténal, pořád se ale ještě trochu bál toho, že je můj sluha.

Další vloupačka sem na blog ^_^ aneb čtěte o_o

21. srpna 2007 v 20:52 | zabkaLucka
Tentokrát se nejedná o nic se vzhledem blogu, ale s Terkou jsme ve vlaku projednámvali takovej blbej nápad (mno hádejte, která blonďatá hlava to vymyslela, já teda vidím jen jednu ^_^ ), mno, mohla by se uskutečnit povídková soutěž.
Jelikož denní návštěvnost blogu je tak veliká, předpokládám, že alespoň 10% by se mohlo zúčastnit této soutěžky... ale nebudu tu uvažovat... radši ^_^
Prostě hlasujte o_-

When telly wasn´t (4)

21. srpna 2007 v 20:02 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Frank's POV
Probralo mě nějaké klepání. Posadil jsem se na posteli a někdo znovu zaklepal na okno. Rozsvítil jsem lampu a přešel k oknu, které jsem otevřel.
"Pane co tu děláte ?" zeptal jsem se překvapeně a shlédl dolů.
,,Přišel jsem ti dát první lekci. Pokud tedy ještě pořád chceš," po pár vteřinách jsem přikývl, protože mě odzbrojil jeho úsměv. Mlčky jsem jen stál a díval se na něj dolů.
,,No… tak jestli ano, mohl bys mi pomoct nahoru." zároveň jsme se uchechtli, podal jsem mu ruku a pomohl mu oknem ke mně do pokoje. No, dopadl trošku tvrdě do mého pokoje. Nenápadně jsem se tiše zasmál. Dal na stůl potřeby k psaní a já přendal lampu od postele na stůl. Napsal mi na papír pár písmen. Pojmenoval mi je. On vlastně neví, že číst umím. Plně jsem se na to soustředil a snažil se ty znaky přepsat. Asi jsem u toho vypadal hrozně směšně, vím to, že když jsem soustředěný tak vyplazuju jazyk. Styděl jsem se před ním, že takovou základní věc neumím. Třásla se mi nervozitou ruka. Takže i ty písmena pak podle toho vypadali.
,,Ehm, Franku… zkus trochu srovnat ten rukopis, aby nebyl tak rozházený a tak," řekl to tak potichu, nechtěl mě nejspíš vyrušit. Je na mě tak laskavý, nevím jestli by někdo jiný ke mně byl takový jako je on. Kromě rodičů a jeho neznám nikoho.
,,No, pane. Když já se před vámi to…. stydím…" zčervenal jsem, bylo mi to opravdu trapné.

When telly wasn´t (3)

20. srpna 2007 v 12:15 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Gee´s POV
Bál jsem se. Opravdu jsem se bál. Ten kůň byl najednou jako šílený, stavěl se na zadní a řehtal. Srdce mi bušilo jako o závod. Ale pak se u něj najednou objevil ten Frank. Během chvilky ho uklidnil a pomohl mi na nohy. Cítil jsem se hrozně. Oblečení i obličej a vlasy jsem měl od bahna. Doopravdy mi pomohl. Musel jsem se mu omluvit za svoje chování. Mluvil jsem s ním jako se psem. Neměl nejmenší důvod vrhnout se k tomu bláznivému zvířeti a snažit se mě zachránit. Ale přesto to udělal. Potom mě zavedl do jakési malé kůlny, abych se opláchl. Hodně se mi ulevilo, nemůžu se takhle vrátit do zámku. Nechal mě samotného a šel pro vodu.
Pomalu jsem si svlékal špinavou košili a rozhlížel se okolo. Vlastně nebylo moc co pozorovat. Sotva jsme se sem oba mohli vlézt. Seno na zemi, petrolejka, miska s vodou. Příliš věcí tam neměl. Věděl jsem, že naši sluhově si nežijí zrovna jako v bavlnce, ale nikdy mě to nezajímalo. Teď mě najednou přepadl svíravý pocit u srdce. Vždyť to tu opravdu má jako nuzák. To snad ani není možné, žít takhle skromně. Navíc, když mi teď tak pomohl, nemůžu ho tu nechat. Počkat… co si to namlouvám. Zachránil mě jen proto, že jsem jeho pán. Kdybych zjistil, že ten incident viděl a nepomohl, okamžitě by ho otec vyhodil. Nic víc v tom určitě nebylo.
Sykl jsem, když jsem si sundal košili a pohnul levým ramenem. Zatraceně to bolelo. Musel jsem si ho při tom dopadu pěkně narazit. Opatrně jsem se ho dotkl pravdou rukou. měl bych zajít za doktorem, už kvůli tomu, aby rameno namasíroval a uvolnil tu nesnesitelnou bolest.
,,Bolí to?" ozval se Frankův hlas a já se polekaně otočil. Stál ve dveřích a přešel ke mně, aby nalil do misky vodu. Nervózně jsem přikývl. Nechtěl jsem, aby věděl, že jeho pán může cítit bolest. Nabral jsem si do spojených dlaní vodu a chtěl je zvednout k obličeji, ale paží a ramenem mi projela neskutečná bolest. Zasténal jsem a voda vyšplíchla na zem. Přiskočil ke mně.

Friend or brother? (1)

19. srpna 2007 v 12:18 | Tea&Bobromil.woe |  Friend or brother?
Takže je to Quirard (nebo prostě Gee + Quinn) a zároveň taky waycest... nechte se překvapit :)
Zíral jsem na obrázek svého bratra, který jsem před chvílí domaloval. Nevěděl o tom, že ho čas od času maluju. Ještě, aby na to přišel... ale nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem se nějak odreagovat, poslední dobou jsem jen seděl doma a přemýšlel o mně a o Mikeym. Měl jsem 22 a můj život stál za jedno velký hovno. Všichni staří kámoši se odstěhovali a já nebyl sto jim zavolat nebo se aspoň zvednout a někam si zajít. A teď navíc ty myšlenky…

When telly wasn´t (2)

19. srpna 2007 v 11:03 | Suva&Tea |  When telly wasn´t
Frank's POV
Byl sem na omylu, když sem si myslel, že s prací začnu až zítra. Zvířata byly zavřená a čekali jen až je pustím se proběhnout. Popostrčil mě až stařičký zahradník. Byl hodný, řekl mi, na koho si dát pozor a že už teď, musím začít s prací, jinak mě čeká trest. Nechtěl sem raději vědět jaký. Mlčky sem se dal do práce. Otevřel sem chlévy, zvířata natěšeně vyběhla. Obzvlášť husy, chvátali aby spásly co nejvíc voňavé jetele.
Než sem ale vypustil prasata, nanosil sem si ve vědrech mláto a vodu, když sem jim to nalil, tak ža pak sem je pustil. Vrhli se na to,jako kdyby nejmíň týden nedostali nic najíst. Než sem všechno zkontroloval a přepočítal, bylo skoro poledne a taky čas pomést cestu od rozházeného a rozfoukaného sena. Zběsile sem pometával, měl sem i vztek na barona. Myslel si, že když se mě přijde vysmát osobně, že budu šťastnej. Nejradši bych aby si sám zkusil tuhle práci, nebo jeho syn, znuděný fracek, co nehnul v životě ani prstem. Pak sel sem ucítil něčí pohled na sobě. Zvedl sem a hlavu…nejspíš zas nějaký šlechtic. Raději sem ji zas sklopil
"To ani nepozdravíš syna svého pána ?" rozzlobil sem ho. To sem asi neměl. Teď mě potrestá nebo uvrhne do vězení. Vystrašeně sem k němu znovu vzhlédl.
"Vy..vy jste…dobrý den, pane!" vykoktal sem ze sebe pozdrav a uklonil se. Nevím, co se dělá, nebo co je zvykem, když potkám pána.
"Zdá se mi, že si trochu přidrzlí. U oběda sem slyšel, že si troufáš tvrdit, že umíš počítat" musel sem to přetrpět. Tu potupu, ponížení, co mi bude chystat den co den.

Ikonky 2

18. srpna 2007 v 18:19 | Tea |  By own eyeball
Takže další várka ikonek, animaček a prostě dalších věcí ohledně frerardu, frikey a waycestu. Snad potěší a třeba je někde použijete :) Snad sem omylem nehodím i ty, co minule XD

Nová rubrika

17. srpna 2007 v 14:56 | Sally&Tea
Takže nová rubrika 'Unusual stories', je to zároveň taková malá anketa hlavně pro vás. Zatím jsme tu totiž měly hlavně Frerardy a Waycesty, ale možná by vás zajímali jiné dvojice, třeba jako Ray a Bob, kteří jsou dost opomíjeni. :) No prostě do komentářů k tomuto článku napište jaké dvojice by jste chtěli a my se pokusíme vymyslet nějaké příběhy.
Děkujeme moc, Sally&Tea
P.S. Jo a abychom nezapomněli - pár lidí říkalo, že není moc story "Bee", tedy Bert a Gerard. To by se samozřejmě dalo taky napravit. Nemusíme pořád brát jen kluky z MCR. Myslím, že zajímaví kombinace by byla třeba Jepha/Bert nebo Mikey/Quinn, to mě hrozně zajímá :D Tak se vyjádřete :)
T.

When telly wasn´t (1)

17. srpna 2007 v 11:33 | Tea&Suva |  When telly wasn´t
Frank's POV
Je mi čerstvých 16, myslim, že 16 říkal můj otec. Sem z chudé rodiny. Maminka je nemocná, otec se snaží vydělat, co nejvíce peněz, aby nás všechny uživil. Mam další čtyři sourozence. Já sem z nich nejstarší. Staral sem se o ně, ale teď už to je na mamince. Musím jít pracovat, aby měl z čeho otec mý milovaný sourozence živit.
"Nechoď nikam" přiběhla ke mně malá Annie. Měl sem ji nejradši. Byla takový malý andílek.
Vztáhla ke mně ruce a její velké oči byly plné slz. Vyzdvihl sem ji do náruče a šel pomalu i s ní k brance na konci cesty z našeho pozemku.
"Musím." pohladil sem ji po tváři a ona mě pevně objala.
"A že přijdeš" žadonila…nerad sem je opouštěl. Věděl sem, že je maminka sama všechny nezvládne, ale nemohl sem jinak. Naše rodina potřebovala peníze.
"Neboj se, určitě přijdu. Ano ?? Přijdu, co nejdříve. Přece se musim podívat jaká z tebe bude veliká holka" Zasmál sem se a vlepila mi pusu na tvář. Postavil sem ji na zem a krátce ji naposled objal. Zašel sem za branku.
"Tak už běž…maminka tě bude hledat. A nezlobte ano ? Nebo si na vás dojdu" zběsile souhlasně kývala hlavou a pak běžela zpátky. Pomalým krokem sem se vydal k sídlu našeho pána. Ano, to je můj cíl. Chci požádat o práci ve chlívě. Ubožák jako já si nemůže vybírat. Kdo potřebuje peníze, je odhodlán dělat jakkoli špinavou práci. A tahle je setsakramentsky špinavá.

Invalida (14) END

16. srpna 2007 v 11:05 | Tea&Suva |  Invalida
Tea´s POV
Zavolali nás do nemocnice. Netušila jsem, co se děje. Volala jsem Petře, aby šla s námi, ale nezvedala telefon. Frank čekal před nemocnici.
,,Netuším, co se stalo," pokrčil rameny a společně jsme rychle vystoupali do patra, kde ležel Mikey. Uviděli jsme Gerarda. Obličej měl v dlaních a ramena se mu třásla. Hlasitě vzlykal. Chumel doktorů se motal kolem Mikey.
,,Hrozně se to zhoršilo. Uviděl Petru.. a…." nedokázal dokončit větu.
,,Proč Petru?" nechápala jsem. Gerard ukázal k chodbě k vedlejšímu pokoji. Podívali jsme se po sobě s Frankem a rychle tam zamířili.
,,Panebože…" hlesla jsem. Petra ležela na lůžku, oči zavřené, zápěstí ovázaná.
,,Pokusila se o sebevraždu, ale naštěstí jsme ji včas našli. Zanechala dopis na rozloučenou," pravil doktor formálním hlasem. Rychle jsem prolétla roztřesené řádky. Rozbrečela jsem se. Frank mě chytil kolem ramen a vedl mě pryč, ale nedokázala jsem Petru opustit. Moje nejlepší kamarádka mohla umřít. Chtěla umřít… ó můj bože. Co se to v poslední době děje?
,,Je to kvůli tobě, ty parchante," zasyčela jsem na Gerarda. Pořád ještě uslzený si přečetl dopis.
,,Ježiši…" Chtěl vyběhnout za Petrou do pokoje, ale Frank ho zadržel. Vysmekl se mu. Nakonec jsme ho nechali jít za ní. Jen jsem nakoukla do pokoje. Seděl u její postele a držel ji za ruku. Teď už jí neublíží. Teď už je jiný.
Frank mě objal. Hleděli jsme spolu na Mikey, tváře měl pořád propadlé, vypadal zuboženě. Zase byl v bezvědomí, takže jsme mu nemohli nijak vysvětlit, že všechno je v pořádku, že Petra je živá a živá taky zůstane… pokud nezemře on.

Mr. Woman - boy (3) END

15. srpna 2007 v 19:14 | Tea |  Mr. Woman - boy
Frank mi ještě ten večer volal, ale nezvedl jsem mu to. Strašně to bolelo, ale věděl jsem, že je to jen vytrestání za to, co jsem udělal. Rozhodl jsem se, že prostě zmizím z jeho života. Ale nedalo se to vydržet. Psal mi smutné SMS s otázkami, co udělal špatně. Sakra, ty nic, ty vůbec nic! To já jsem ten špatnej, copak to nepochopíš a nesmíříš se s tím? křičel jsem na sebe v duchu. Ale i vzpomínka na těch pár polibků mě donutila k něčemu, o čem jsem si myslel, že nikomu neublíží.
Konečně jsem mu odepsal a domluvil si s ním schůzku v parku. Tentokrát jsem se tak dlouho nechystal. Nechal jsem si svoje úzké džíny a mikinu BLACK FLAG. Bez nalíčení jsem zamířil do parku. Chvilku jsem ztrápeně pozoroval, jak sedí na lavičce a nervózně se rozhlíží. Nakonec jsem přišel k němu.
,,Ehm, ahoj. Čekáš tu na Gabrielu?" zeptal jsem se, jako by nic. Třásl jsem se, i když jsem věděl, že mě nepozná. Mluvil jsem normálním hlasem, měl jsem na sobě obyčejné klučičí oblečení. Nemá šanci si mě spojit s ní.
,,Jo, proč?" zeptal se a prohlédl si mě. Zamračeně čekal na vysvětlení. Se zatajeným dechem jsem ho sledoval. Konečně jsem ho viděl a přitom jsem nijak nerozvíjel jeho vzat se mnou coby holkou. Zdálo se mi to jako dokonalý plán, ale teď, když jsem před ním stál a věděl, že ho nemůžu jako obvykle políbit… hrozný pocit.

Avatary

15. srpna 2007 v 19:00 | zabkaLucka
Jen aby se vědělo o další novince a bonusce k tomuto designu - 4 avatary
Já jen aby jste je viděli, kdyby se náhodou nepoužily :)

Invalida (13)

15. srpna 2007 v 17:15 | Tea&Suva |  Invalida
Petra' POV
Stáli jsme na chodníku. Chuť brečet mě pomalu přecházela. Najednou se tam přiřítila sanitka a ptali se po Wayových.Frank jen mlčky ukázal na dveře za sebou. Nikdo nevěděl o co jde, jen já. Dostala sem nepředstavitelný strach, tak sem chytla Terku za ruku.
"Co se stalo?" Zeptala se mě, ale já jí to říct nemohla. Po chvilce vynesli na nosítkách Mikeyho a Gerard šel za ním.
"Mikey!" Vykřikla sem a hnala se k němu ale Gerardova ruka mě chytla a strhla stranou.
"Nechoď k němu ty couro, je to tvoje vina" V tomhle má bohužel pravdu. Je to moje vina…tentokrát měl Gerard slzy a strach v očích.
,,Vždyť… byla to jen malá rána, tohle mu nemohlo ublížit!" pokusila sem se trochu hájit, ale věděla sem že za to můžu…že to je všechno kvůli mně. Rozbrečela sem se znovu a naplno a Gerard řekl, že sem se trefila do spánku a že pak vykašlával krev a …. než zalezl i on do sanitky, zakončil to takovou výhružkou, že jestli se mu něco stane nebo umře tak…tak by mě zabil. Sem si tím jistá, ale teď bych byla i ráda, protože kdyby umřel, vrah bych byla já.

Invalida (12)

14. srpna 2007 v 15:44 | Tea&Suva |  Invalida
Petra's POV
Volala jsem Terce….trvalo jí to než to zvedla. Zvedla to, ale já byla trochu mimo….viděla jsem totiž jak Mikey sedí na okraji jezírka v parku a hledí na hladinu. Pak jsem se jí ozvala….celou tu dobu jsme řešili jak se pomstíme. Mikeyho využít nemůžem, ani nechci…nakonec jsme se dohodli, že mu roztrháme všechny ty kresby. Dohodli jsme se, že večer se vplížíme k němu do pokoje. Mikey nic neví… je to tak lepší.
Před 6 večer jsme se sešli v parku. Já, Frank a Terka. Bylo už tma. Na podzim je tma brzo, dá se toho dobře využít. Společně jsme vyšli a nepozorovaně vklouzli do jeho pokoje. Frank mi ukázal kde má kresby. Pak si sedl s Terkou do temného kouta a já začala kresby postupně vyndávat. Byla jich celá halda…ze začátku jsem si je prohlížela, byly opravdu moc hezké…je mi jich líto, ale…musím. Jinak to nejde.
"Neprohlížej si je, nemáš moc času" sykl na mě Frank a já přikývla a vyndala je všechny. Rozložila jsem je před sebe na zem a já si pak mezi ně sedla. Za chvíli byly na chodbě slyšet kroky. Pak otevírání dveří od pokoje….zas je zavřel a rozsvítil. Když se otočil zkameněl.