Červenec 2007

I love you daddy II.(1)

31. července 2007 v 22:10 | Sally&Sůva |  I love you daddy II.
Volné pokračování I love you daddy..
Megan's POV
Probudila jsem se a podívala se vedle sebe. Byl tam táta a dost neklidně spal. Všimla jsem si, jak byl v rozpacích, když mě poprvé viděl, já jsem taky nejdřív váhala, ale i když jsem s ním den, mám ho strašně ráda. Nechala jsem ho spát. Podívala jsem se na hodiny a bylo 10. V kuchyni stálo na stole kakao a miska s cereáliemi. Pustila jsem se do snídaně. Přemýšlela jsem, kde je maminka, kam šla a kdy se asi tak vrátí. Po snídani jsem si pustila televizi a ztišila ji, abych neprobudila tatínka. Ani nevím, co to dávali, ale bavilo mě to.
"Ty už nespíš ?" podívala jsem se ke dveřím. Táta se asi vzbudil. Zíval, celý rozcuchaný a kruhy pod očima.
"Je 11 hodin. Umyla jsem nádobí" hlásila jsem už rovnou. Promnul si oči.
"Bych ho umyl, si nemusela…"usmál se a šel do kuchyně, udělat si kafe. Vstala jsem a šla za ním. Seděl u stolu a koukal na hrnek s kafem, ze kterého se kouřilo. Stála jsem mezi dveřmi a pozorovala ho.

Romance in danger: cap. 13

31. července 2007 v 18:28 | Sally&Tea |  Romance in danger
Mikey's POV
,,Co je stebou Mikey? Zdáš se mi nějak naštvanej,'' zeptal se mě ustaraně Frank. ,,Nic.. vůbec nic. Tady jsem ti něco přinesl!'' podal jsem mu pytlík jeho oblíbených bonbónů. Usmál se a poděkoval. Neustále jsem pozoroval Terku. Chtěl jsem abych to byl já, ten komu patří její srdce. Chvilku jsem si Frankem povídal, potom přišla sestřička, že končí návštěvní hodiny. Rozloučil jsem se a vyšel s Ter v patách z léčebny.

Invalida (2)

31. července 2007 v 10:39 | Tea&Suva |  Invalida
Petra's POV
Seděla sem celý den u okenního parapetu a koukala se po lidech. Terka byla v dramaťáku, tak sem čekala až skončí a přijde si pro mne. Dostala sem hlad, tak sem se odvezla k ledničce….chci zas chodit. Sice mi říkali, že je malá šance, že bych znovu mohla chodit, ale že tomu moc nadějí nedávaj. Pak pro mě konečně přišla. Široce sem se usmála, protože sem věděla, že zas půjdem do parku. Po cestě mi řekla, jaký to bylo prvně v kroužku, jaká je jejich hra a že viděla hodně zajímavého kluka. Poznám na ní, že se jí líbil…
"A představ si, přišla sem tam a za mnou se objevil Gerard" Zarazila sem se…
"Snad ne ten co si se mnou povídal ?"
"Přesně ten…asi je umělecky založenej" dodala povzbudivě…ale jo proč ne, líbí se mi, když má někdo rád umění. I když divadlo zrovna moje silná stránka není. Stokrát radši mám ráda muziku… ano miluju ji. Je to moje zatím jediná věc, která mi odvede myšlenky jinam. Dojeli sme do parku a Terka mi pomohla se přesunout na lavičku a zas vozík schovala. Kousek od nás byly nějaký kluci, pozorovala sem je….pak se jeden z nich podíval našim směrem a vydal se k nám. Když přistoupil blíž tak sem si všimla že to je Gerard.
"Ahoj, nečekal sem, že se uvidíme už tak brzo" usmál se, hodil jim míč a sedl si vedle mě. "Ahoj…no já taky ne" Nějak sem nevěděla o čem bych s nim měla mluvit…

Diary (5) END

30. července 2007 v 18:40 | Tea |  Diary
5.kapitola
13.10.1999 Musím Franka dokopat k doktorovi. Dnes k večeru byl u nás, zase jsem byl sám. Nejmíň dvakrát zvracel a pak unaveně seděl v křesle. Hladil jsem ho po zádech a doufal, že se to zlepší. Prý to je nějaká chřipka. Nevím, co si o tom mám myslet. Chtěli jsme se milovat, ale Frank by to nezvládl. Nakonec to přeci jen proběhlo, já byl ten hlavní. Ale zdálo se mi, jako by to ani nevnímal. Jen nerad jsem ho pustil zpátky do podchodu. Začíná zima, nemůže tam pořád tak sedět.
14.10.1999 Panebože. Celý se třesu. Co mám dělat? Šel jsem do podchodu, ale Frank tam nebyl. zeptal jsem se, kam šel a s hrůzou zjistil, že ho odvezla sanitka! Prý na tom byl opravdu špatně. Sakra, ti debilové mě za ním nechtěli pustit, ať přijdu později.
,,Já jsem jeho přítel!"
,,Kamarády nepouštíme."
,,Ne kamarád, přítel! Chodíme spolu…" Nakonec sestra řekla, že můžu přijít večer. Netiším, co s ním je. Už nevydržím čekat. Jdu tam.
18.10.1999 Nevím, co psát. Já… nevím. Až najdu sílu… bože… jednou to všechno napíšu, ale teď to nedokážu…

I love you daddy (2) END

30. července 2007 v 10:36 | Sůva |  I love you daddy
Nevešlo se to do jednoho článku, tak tady máte druhou kratší část..
"Copak bys chtěla k jídlu?" otevřel sem ledničku a koukal do ní. Že by byla zrovna plná k prasknutí se říct nedá.
"Já nevim…máš mlíko ??" prohrábnul sem se fochem v lednici a našel mlíko, a kupodivu jedlý.
"Mlíko mám a to nic víc nechceš ??" pokrčila rameny. Uh začátky budou těžký. Ukrojil sem ji tedy kus chleba a dal jí na to máslo se salámem. Nemám ponětí co děti v jejím věku jí. Sedla si do kuchyně a jedla. Já stál u okna a koukal se do setmělých ulic. Kde jen může být, měla by se už vrátit. Vrátil sem se k Megan, už dojedla.

Invalida (1)

29. července 2007 v 17:36 | Tea&Suva |  Invalida
Slunce se třpytilo za obzorem a osvětlovalo posledními paprsky podzimní park. Větve stromů se prohýbaly pod slabým chladným větrem. Moc lidí už se parkem neprocházelo. Ale pak se ozvalo šustění suchých listů, spadených do blátivé cesty. Objevila se dívka. Měla kaštanové vlasy a černou bundu. Smutně se dívala kolem sebe. Před sebou tlačila vozík. Invalidní vozík. V něm seděla schoulená holka, brýle na nose, oči zavřené pod lesknoucími se sklíčky. Vypadala unaveně. Dojely až k jedné z laviček. Dívka se posadila a podívala se na tu na vozíčku…
Tea´s POV
Vzala jsem Petru na vycházku. Už dlouho jsme se neviděli. Dlouho.. vlastně tak tři dny. Ale tohle pro nás bylo dlouho. Kdo jiný s ní chodil do parku, do města, na zmrzlinu než já. Měla to těžký. Nechápala jsem lidi, kteří jí opovrhovali. Mockrát jsem si představovala, jaký to je na vozíčku. Nemoct se postavit, nemoct se rozběhnout, nemoct si lehnout do trávy když je léto. Petra byla silná. Obdivovala jsem ji. A teď jsme seděli v tom parku a mlčeli. Nevěděla jsem, co říkat. Všechno, co se v posledních dnech dělo, by ji ranilo, pokud bych jí o tom vyprávěla. Vzali mě do toho dramatického kroužku a dostala jsem roli. Ale to by jí jen připomnělo, že ona hrát divadlo nemůže (ani nevím, jestli by ji to vadilo… o těhle věcech se nebavíme). Taky se na mě konečně usmál kluk z vyššího ročníku, kterej se mi tak dlouho líbí. Ale tohle by ji taky mrzelo. Jen jednou jsme se spolu bavili o klukovi, co se jí líbí. O klukovi, kterej se jí posmíval ze všech nejvíc a ona ho milovala. Povzdechla jsem si a složila hlavu do dlaní.
,,Zítra nemůžu…. Musím mamce pomoct v práci," řekla jsem po chvíli.
,,Zase?" zeptala se. Cítila jsem z jejího tónu, že si myslí, že se vykrucuju.
,,Jo, fakt. Jestli chceš, zavezu tě sem a můžeš tu sedět…" nabídla jsem se. Vím, že to byla malá náhrada a určitě nebude chtít sama okounět v parku.
,,Tak dobře…" pokrčila rameny. Překvapila mě. Ale jak chce…

I love you daddy (1)

29. července 2007 v 17:31 | Sůva |  I love you daddy
Monica's POV
Jedeme vlakem. Já a Megan. Kouká se z okna, jak venku ubíhá krajina a já přemýšlím. Ano už zas přemýšlím nad tím, co se stalo před 10-ti lety. Ale z toho mě vyruší Megan. Má 10-ti letá dcerka. Měla tmavé vlasy, kratší, ne moc dlouhé. Velké hnědé oči, malý kulatý nosík a usměvavou tvář. I když sem se na ní dívala celý dny, nenašla sem kousek, co by mi připomínal mě, neměla ani kousek ze mě.
"Mami kam jedem ?" vyrušila mě náhle z myšlenek.
"Do New Jersey" smutně sem se usmála zahleděla se z okna. Vlakem se cesta táhla, ale nic víc sme si dovolit nemohli. Vzala sem všechny peníze co sem ještě měla a sebrala Megan a vydali sme se do New Jersey. Mam peníze už jen na motel a něco málo do žaludku. Už nemám moc. Rodiče mi radili, abych dala Megan do děcáku. Ne to bych jí nikdy neudělala, i když dřu bídu z nouzí už delší dobu, tohle bych svý holčice nebyla schopna nikdy udělat.

I never leave you(2)

29. července 2007 v 15:27 | Sally |  I never leave you
,,Takže Gerard? Krásný jméno!'' uchichtnul se.
Zamával mi krabičkou cigaret před nosem ,,Chceš taky?''
,,Ne já nechci, díky,'' zamumlal jsem a podíval se směrem k moři. Už jsem mohl být mrtvý, mohl jsem být s ním. S Tonym.
Tenhle kluk na mě nějakým zvláštním způsobem hodně zapůsobil. Možná to bylo tím, že byl také sám, tedy aspoň říkal že sám je.
,,Hele, vím, že teď na tom nejsi asi nejlíp, ale mám otázku..'' prolomil najednou ticho Frank. Jen jsem mlčky přikývl.
,,Proč jsi to chtěl udělat?''zeptal se a podíval se mi do očí. Hrklo ve mě.
,,Já..umřel mi někdo..'' řekl jsem rychle a zas ucítil v očích slzy. Jemně mě poplácal po zádech.
,,To je mi líto.. příbuzný?'' Zakroutil jsem hlavou.
,,Přítel,'' hlesl jsem potichu a koukal na něj. Sledoval jeho reakci.

Diary (4)

29. července 2007 v 12:08 | Tea |  Diary
Ach bratři moji, dostala jsem se konečně na počítač, dokonce dřív, tak tu máte pokračování a předposlední díl Diary :)
4.kapitola
,,Mikey? Nebudeš večeřet?" Rychle zaklapl deník a odemknul. Táta.
,,Ne, nemám hlad,"zavrtěl hlavou a bezděčně sklouzl pohledem k deníku.
,,Co je to?" Chvíli mlčel.
,,Geeho deník." Otec se překvapeně otočil Natáhl po něm ruku, ale Mikey přiskočil a schoval ho za záda.
,,Je… byla to jeho soukromá věc. Stačí, že ho čtu já..." Otec se zamračil, ale nakonec přikývl.
,,Řekneš nám pak, jestli.. jestli tam bude něco důležitého?"
,,Ano, tati…" Mikey se otočil zády, čímž naznačil, že chce být sám. Dveře se zavřely. Znovu se posadil a poposunul si brýle. Našel místo, kde skončil.
3.10.1999 Děkuju Bohu, že je Frankie zase zpátky, živý a zdravý. No, živý určitě. Dnes jsem byl znovu v podchodu. Jedna žena mi řekla, že je Frank b vatru u Scotta, pár bloků odsud. Ihned jsem tam vyrazil. Našel jsem Franka sedět s lahví v ruce, hlavu na desce stolu. Znaveně ke mně vzhlédl.
,,Běž pryč, Gee… nezasloužím si tě." Pohladil jsem ho po vlasech. Nedokázal jsem se na něj zlobit, i když to, co udělal, mi pořád trhalo srdce.
,,Co se stalo?" Chvíli mlčel.
,,Bylo to.. hrozný. Nikdy jsem se tolik nebál, Gee. Celou noc.. bože, celou noc jsem musel…" Rozplakal se. Vzal jsem ho do náruče a líbal ho do vlasů.
,,To bude dobrý, miláčku. Ššš, no tak. Všechno se spraví. Věř mi, Frankie, lásko," šeptal jsem mu do ucha. Kýval se ze strany na stranu jako malé dítě. Vypadal zuboženě. Ten parchant! Jak dlouho ho u sebe držel?
,,Pojď pryč," zamumlal jsem a pomohl mu vstát. Vyšli jsme z baru a nakonec jsme znovu skončili v tom parku, i když teď už jsme museli sedět na lavičce, tráva byla studená a mokrá. Frankie v sedě usnul a já zíral na kývající se stromy. Půjde to takhle dál? Co když Franka znovu chytne ten záchvat zuřivosti? Pořád ho neznám tak dlouho, abych se v něm stoprocentně vyznal. Navíc netuším, kde se teď v začínající zimě scházet. Kéž by mi někdo mohl poradit…

I never leave you(1)

26. července 2007 v 11:23 | Sally |  I never leave you
That if you say,
Goodbye today,
I'd ask you to be true,
Cause the hardest part of this,
Is leaving you...
,,Miluju Tě Gee..'' zašeptal a zavřel oči.
Bylo to naposledy. Naposledy mi řekl tahle slova. Už nikdy je od něj neuslyším. Tony byl mrtvý. Byl pryč a můj život ztratil smysl.
To on mi nejvíce pomohl. To on mi ukázal, co je láska. Miloval jsem ho. Naučil mě spoustu věcí. Díky němu jsem pochopil, že když milujete, musíte jít vždy za svým srdcem a neposlouchat lidi okolo.
Rodiče mě kvůli němu nenáviděli, ale mě to bylo jedno. Jeho láska zaplnila celé moje srdce a nebylo zapotřebí další. Jenže teď? Všechno je pryč, vše je ztraceno. Objetí, polibky, doteky, sliby..
Už nechci žít. Nechci být bez něj.
Cause the hardest part of this,
Is leaving you...

Only friends (2)

25. července 2007 v 18:57 | Sally |  Only Friends
Chtěl jsem počkat na vhodnou chvíli. Okamžik, kdy bude Mikey sám. Nebylo zrovna lehké najít ho bez doprovodu Gerarda. Byl s ním prostě pořád. I když oba mlčeli. Gerard ho prostě nepustil z očí.

,,Mikey? Potřebuju s tebou mluvit!'' zamumlal jsem rychle, když jsem ho zpozoroval na chlapečkách.

,,Franku, co je? Je to důležitý? Já.. nemůžu s tebou mluvit,'' zašeptal a sklopil pohled.

,,Kvůli Gerardovi, co?'' zeptal jsem se naštvaně ,,Mikey já už se na to nedokážu koukat! Proč ti tolik ubližuje?!'' Zalapal po dechu a zavrtěl rychle hlavou.

,,Ne! On mi nic nedělá vážně!'' Třásl se mu hlas.

Chytil jsem ho prudce za ruku a vytáhl rukáv jeho trička. Odhalily se jizvy a škrábance.

,,To ti udělal on! Já to vím!'' křičel jsem ,,Tak už se sakra neboj a řekni mi to!'' Rozplakal se.


How Bright Are The Flames We're Burning? (2)

25. července 2007 v 16:45 | Překladatel - Tea |  How Bright Are The Flames We're Burning?
Gerard přešel k Bertovi, ovinul jednu paži kolem mužova břicha. Druhý ruka mu sjela na Bertovu erekci. Položil si hlavu na Bertovo rameno a sledoval jeho rozšířené modré oči, než se zhluboka nadechl.
,,Co - co to - děláš?" zeptal se Bert. Gerardova ruka vběhla pod Bertovo triko a přejela přes světlou jemnou kůži na jeho břichu.
,,Pomáhám ti s tvým ne-zrovna-malým problémem," řekl tiše, jeho prsty jemně hnětly Bertovu erekce přes hrubou látku jeho těsných džínů. Bert vzal Gerardovu ruku do své vlastní a druhou si rozepnul kalhoty. Dal si jeho ruku do boxerek a uvolnil svou, jakmile ucítil Gerardovy chladné prsty ovinuté kolem jeho erekce. Bert nedobrovolně zavřel oči, prohnul záda a vysunul dopředu boky. Gerard běhal jazykem napříč Bertova hladkého krku, jemně ho kousal u pulsu, bránil se nutkání kousnout silněji. Nebyl upír, jen měl rád chuť krve. Jak běhal prsty nahoru a dolů po Bertově erekce, cítil na hrudi, jak se Bert chvěje. Bert zasténal, už v ohrožení, že se udělá. Byla to jen hra prstů, ale dělal ji Gerard. Jeho ústa na Bertově krku, jeho erekce tisknoucí se na Bertův zadek, prsty kolem jeho **… bylo to naprosto úžasné.
S hrubým zasténáním se udělal, jeho dávka se rozlila do Gerardovy ruky. Gerard se usmál a zvedl ji k Bertovým rtům.
,,Olízej to," přikázal. Bert to splnil, oddělil rty a umožnil Gepardovým prstům vklouznout dovnitř. Zavřel ústa, jazykem je pomalu olizoval. Slaná chuŤ semene mu sklouzávala dolů do krku, byla hořká, ale ne nepříjemná. Gerard zasténal, když Bert dokončil jeho úkol. Usmál se, odtáhl se a přesunul se k umyvadlu vedle Berta.

I just wanna be your friend... or little more (6)

24. července 2007 v 18:02 | Sally&Tea |  I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
Večírek mě ani moc nezaujal. Tancovat jsem neuměl. Už vůbec ne na tuhle stupidní hudbu. Mikey na tom byl podobně. Pozdravili jsme Charlieho a pogratulovali jeho sestře k narozeninám. To bylo všechno. Večer se nesnesitelně vlekl. Došel jsem k baru a objednal si pivo, potom další a další..
,,Frankie musím na záchod, hned přijdu!'' zamumlal Mikey a už byl pryč. Znovu jsem se napil a zpozoroval Gerarda. Vypadal, že už má taky něco v sobě. Zachytil můj pohled, usmál se a zamířil ke mně.
,,Nazdar, Gerarde," řekl jsem, mávl na něj a znovu se napil. Ještě nikdy jsem nebyl opilý. Ale viděl jsem plno lidí, kteří byli, takže jsem poznal jak na tom Gerard asi je. Pozorně jsem si ho prohlížel.
,,Franku, konečně jsem tě našel. Půjdeš se mnou?" zeptal se najednou Gerard. Konečně? On mě snad hledal? Nebo to byli jen opilecké žvásty? Trochu mě to vyvedlo z míry, ale přikývl jsem.
,,Ale klidně," zasmál jsem se a chytil se ho za bok. Nebyl jsem opilý. Určitě ne na tolik, abych necítil co se se mnou děje když se mě dotýkají jeho studené ruce. Zachvěl jsem se a znovu si vzpomněl na ten polibek. Chtěl jsem ochutnat jeho rty znovu.
Následoval jsem ho do jednoho z mnoha pokojů, které se tu nacházeli. Charlieho rodiče museli být opravdu bohatí. Cestou jsem sám sebe přesvědčoval, že je to špatné. Že budeme litovat toho, co se tu teď možná stane. Skrýval jsem své obavy za chichotáním a smíchem. Ale uvnitř jsem cítil, že je to chyba. Já ho chtěl. Věděl jsem, že nejsem opilý. Věděl jsem, že ho chci i tak. Jenže co když on ke mně nic necítí a potom si to bude vyčítat?
Ale co jeho zrychlený dech a..

Diary (3)

24. července 2007 v 11:09 | Tea |  Diary
3.kapitola
28.9.1999 Panebože. Panebože, panebože, panebože… tyhle tři dny změnily snad celý můj život. Nezbýval mi ani čas to všechno napsat. Ježiši. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ale po pořádku. Začnu tím, jak jsem prožíval odpoledne Frankovým stylem.
Nejdřív jsme seděli v podchodu. Frank mě naučil nejrůznější fígly, které ždímaly z lidí peníze. Nikdy by mě nenapadlo, že to mají natrénovaný! Když jsme si něco vydělali, skočili jsme do obchodu. Frank koupil čokoládový sušenky - musel jsem se tomu smát - a zamířili jsme na náměstí. Seděli jsme na lavičce, pojídali sušenky a občas komentovali kolemjdoucí. Nikdy jsem neměl čas všímat si lidí okolo. Ale Frank nemá žádný povinnosti, tak se tím může bavit. Byla to opravdová zábava. Asi po hodině Frank vstal a táhl mě pryč na kraj města. Nikdy jsem tam nebyl. Před námi se rozléhal veliký park s rybníkem uprostřed. Skoro nikdo tam nebyl a Frank si hned sundal tričko a kalhoty. Úplně nahý vletěl do studené vody! Zíral jsem na něj.
,,No tak, ty srágorko!" volal na mě a smál se na celý kolo. Blýskl jsem po něm pohledem a shodil ze sebe triko i džíny. Já naštěstí měl boxerky. Vběhl jsem do té ledárny. Chvíli jsme se brouzdali. Potom jsem začal jektat zubama.
,,Hele, Franku… eh, pojď, asi zmrznu," vykoktal jsem a chystal se vydrápat na břeh.
,,Tak to bych nechtěl," zaslechl jsem jeho smích. Pak jsem ucítil na pažích jeho ruce. Mnul mi ramena a záda. Roztřásl jsem se, ale ne zimou.
,,Lepší?" Frank mi dýchal na ucho. Polkl jsem.

Diary (2)

22. července 2007 v 10:39 | Tea |  Diary
2.kapitola
Nervózně zamkl a posadil se do křesla. Roztřesenými prsty nalistoval stranu, kde skončil. 21. září. Vůbec si nepamatuje, co tehdy dělal. Gee věděl, proč je dobré mít deník…
…pozdravil mě a sklopil hlavu. Netušil jsem, co mám říct, tak jsem ho jen pozdravil. Snad minutu jsme zírali do chodníku a mlčeli.
,,Sory, nechtěl jsem tak vylítnout," řekl najednou.
,,Jsem blbej, mělo mi být jasný hned, že to bude vypadat blbě," opáčil jsem. Chvíli jsme každý strhávali vinu na sebe. Nakonec jsme se oba rozesmáli. Potom jsme se rozešli po ulici. Myslím, že stejně jako já nevěděl, kam jdeme. Ale to bylo v tu chvíli jedno. Vyprávěl mi o tom, proč tak skončil. Mamka mu umřela, když byl malej kluk. Pak se o něj měl starat taťka, vlastně i teď by měl Franka vychovávat, ale prý je to alkoholik a rapl. Frank už v patnácti utekl a doteď, to jsou tři roky, ho otec nesháněl. Je mi ho líto. Chtěl bych mu říct, že všechno bude v pohodě, že mu budu pomáhat jak to půjde, časem si najde práci a celý jeho život se vrátí do normálu. Ale bál jsem se takového výlevu citů. Znal jsem ho sotva deset dní, byl to kluk z ulice - kdo ví, co by si o mně pomyslel. Tak jsem se jen usmál a povzdechl si.
Potom jsme došli na náměstí. Sice je už konec září, ale slunko pořád hřeje. Vrhnul se se smíchem k fontáně a chrstl na mě plnou hrst vody. Polekaně jsem se podíval na svoje mokré tričko.

How Bright Are The Flames We're Burning? (1)

21. července 2007 v 18:07 | Překladatel - Tea |  How Bright Are The Flames We're Burning?
Obrázek stačí, netřeba nic dodat :)
Berta to nikdy neunavilo. Připouštěl si, že chodí do stejné jídelny každý den. Vždycky si objednal ty stejné věci. Sendvič s grilovaným kuřetem, hranolky a Pepsi. Den za dnem. Postupně to začalo ztrácet chuť. Ale Berta to nezajímalo. Chodil tam jen z jednoho důvodu, pouze z jedné příčiny. Líná konverzace mezi zákazníkem a obsluhou se obvykle nelišila. Slova, která si vždycky vyměňovala, byla ,,Vítejte" nebo ,,Jaké je vaše jídlo?" nebo ,,Můžu vám dát ještě něco jiného?" Nikdy se to nezměnilo. Bert žil každým dnem pro pohled na něj. Na Gerarda. Viděl ho každý den. Nevěděl nic o poněkud tajemném Gerardu Wayovi, ale viděl ho každé poledne. A někdy ve městě. Bert se plaše usmíval. Nebyl příliš otevřený ve svých pocitech, ale když se na něj Gerard usmál, hormony se mu rozvířily jako u 13leté holky čtoucí jednoduché románky. Nevěděli o sobě absolutně nic. Ale na tom nezáleželo. Mlčení mezi nimi nebylo nepříjemné. Jen.. tiché. Vyměnili si úsměvy, tu a tam přikývnutí. Bert by ho přichytil zpívat si Iron Maiden, kdyby vždycky nepřestal. Sluneční brýle na nose, střecha auta stažená. Bert vždycky chodil pěšky. Zašel do obchodu pokud chtěl, sedl si pokud cítil potřebu posadit se.

Diary (1)

20. července 2007 v 13:07 | Tea |  Diary
PROLOG
Zšeřená místnost. Zatažené závěsy. Rozestlaná postel. Barevné tužky, rozházené po stole. Všechno zůstalo nedotčené. Nic se nezměnilo, přinejmenším v tomhle pokoji.
,,Mikey, říkala jsem ti, abys tam nechodil." Starostlivý hlas matky. Neotočil se. Přejížděl pohledem po obrazech na zdi.Tak dlouho tu nebyl. Už je to rok…
,,Mikey…" hlas se ozval vedle něj. Objala ho.
,,Chci vědět proč. Proč to udělal?" Zvuk jeho hlasu se rozplynul v tichém pokoji.
,,Je to rok. Nedozvěděli jsme se to předtím, nezjistíme to ani teď. Neměl bys tu zůstávat." Posmutněle mu pocuchala vlasy. Přikývl a ona odešla.
Rok. A pořád to nevěděl. Netušil, proč se tak rozhodl. Aspoň něco… něco, co to vysvětlí. Přejel prsty po hřbetech knih v policích. U jedné se zastavil. Neměla žádné jméno. Opatrně ji vytáhl a otevřel na první stránce. Velký nadpis, obtáhlý červenou fixou.
GERARD WAY
DENÍK
Zachvěl se. Jméno jeho bratra. Posadil se a otočil na další stránku.
1.kapitola
12.9.1999 Hugh mi řekl, že si píše deník. Prý si tím vždycky uspořádá myšlenky a nápady. Možná má pravdu. V každém případě se uvidí, protože tohle je historicky první zápis do mého deníčku. Byl opravdu nejvyšší čas začít. Právě dnes se totiž stalo něco, o čem si nemám s kým popovídat. Ale měl bych to psát po pořádku.
Už je to týden, co jsme šli s klukama tím podchodem. Vždycky tam sedí nejrůznější lidi. Pár bezdomovců, štětky, fěťáci. Moc si jich nevšímáme. Kdosi nám jednou řekl, že Carlu, naší spolužačky, jeden z těch feťáků znásilnil. Kdo ví, čeho všeho jsou schopní.
Ale ten večer jsme se z legrace rozhodli pár těm maníkům přispět. Vydělali jsme si spoustu peněz prodejem ty starý mašiny, kterou Hugh spravoval, tak jsme si potřebovali dokázat, že jsme něco víc než oni.
Hodil jsem nějaký drobný do krabičky, která tam u nich ležela. Už jsem se zvedal, když mě někdo chytil za ruku.
,,Díky, kámo."
Byl to černovlasý kluk, musel být o pár let mladší. Vypadal skoro jako duch, byl hubený, zesinalý, třásl se. Měl hnědé oči. velké hnědé oči bez špetky naděje.
,,Nemáš zač," hlesl jsem a rychle se otočil. Bylo mi ho líto. Takhle mladý a už fetoval a byl bez domova.
Až dnes, jak jsem řekl na začátku, se to stalo. Šel jsem tím podchodem ze školy. Znovu jsem si všiml toho kluka. Seděl na stejném místě, stejně schoulený, stejně zničený. Vyhrábl jsem z kapsy dolar a podal mu ho. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Rychle po bankovce chňapl, jako by se bál, že si to rozmyslím a zase ji strčím do peněženky. Zůstal jsem tam stát a zíral jsem na něj, ani nevím proč.
,,Díky za prachy, ale nemusíš na mě tak civět," řekl najednou chraplavým hlasem a já sebou trhl.
,,Promiň…" polkl jsem. Nevím, proč mě to napadlo, ale podal jsem mu ruku a představil se. S pobaveným úsměvem si se mnou potřásl.
,,Frank Iero, ten nejšpinavější chudák široko daleko," uchechtl se a já se nervózně pousmál.
,,Potřebuješ něco? Chceš si jít zašukat? Nejsem drahej, už jsem si zvykl na všechno."
Vytřeštil jsem oči. Nějak jsem si nedokázal uvědomit, že jsou doopravdy lidé, co musí mít sex za peníze, aby si udrželi existenci. Vždycky jsem o nich jen slyšel.
,,Ne, díky," zamumlal jsem a on pokrčil rameny.
,,Máš se?" zeptal se po chvilce a poděkoval kolemjdoucímu, co mu hodil peníze.
,,Ani ne. Problémy ve škole," odpověděl jsem. Znovu se uchechtl.
,,Proto je lepší ani nedochodit střední. Jako já."
,,Hele mladej, odháníš nám lidi." Polekaně jsem uhnul, když se po mně ohnal jeden ze zarostlých starců.
,,To je Jack, z toho si nic nedělej," mávl rukou Frank a něco na něj zakřičel.
,Asi bych měl jít,ů rozloučil jsem se nervózně. Pokrčil rameny.
,,Zase přijď, Gerarde," řekl mi ještě a pak zase sklonil hlavu a nevšímal si mě. Tak jsem teda šel.
Nevím kdy, ale musím se za ním znovu podívat. Chtěl bych mu třeba nějak pomoct, ale nemám nejmenší tušení jak.

Romance in danger: cap. 12

17. července 2007 v 18:22 | Sally&Tea |  Romance in danger
Mikey's POV
Líbali jsme se. Oh bože, bylo to.. jako kdyby uvnitř mé hlavy něco explodovalo. Připadalo mi to skoro jako první polibek. Chtěl jsem být opatrný, chtěl jsem, aby to trvalo věčně. ,,Promiň, já.. tohle nemůžu." Sklopila pohled a odtáhla se. ,,Ty někoho máš?'' vypadlo ze mě. Nervózně se po mě koukla ,,Uh jo.. někoho mám'' Když to dořekla, vyschlo mi v krku, měl jsem chuť do něčeho kopnout. Proč musím vždycky narazit na tu nepravou? Jenže tohle bylo jiný než s kteroukoliv jinou, vážně. ,,Promiň..nevím co to bylo..měl bych asi jít..já.. rád jsem tě poznal..''
Tea´s POV
Cosi mumlal a už chtěl zavolat servírku, že zaplatí a půjde. Ale já ho chytila za ruku, kterou chtěl zvednout. Konečně obrátil pozornsot ke mně. Dívali jsme se navzájem do očí. Potom jsem se k němu naklonila a znovu ho políbila. Tenhle polibek byl delší a něžnější, cítila jsem se jako v nebi. Líbal krásně. Vdechovala jsem jeho vůni a přála si, ať to neskončí. Ale skončilo. Pohladil mě po tváři a já zčerenala. ,,Nechci, aby sis myslel, že všechyn svoje kluky takhle na potkání podvádím... jen... ty jsi prostě...." nedořekla jsem to, jen se usmál a políbil mě na tvář. ,,Nepůjdem odsud?" zeptal se a mrkl na mě. Přikývla jsem, on zaplatil a pak jsme vyšli před cukrárnu. Vyšli jsme procházkovým krokem po městě. ,,A kdo je ten vyvolenej, s kterým momentálně chodíš? Jestli se můžu zeptat? Jakto že s ním nejsi? Kdybych měl to štěstí a chodil s tebou, trávil bych u tebe všechen čas," lehce mě pohladil po ruce a já znovu zčervenala. ,,On... je na odvykací kúře, bral... heroin..." sklopila jsem pohled. Zastavil se. Podívala jsem se na něj, vypadal zaraženě.
Mikey's POV
Nechtěla to skončit tak rychle, nechtěla abych odešel, líbala mě. Byl jsem nepopsatelně štastný. Miloval jsem její rty, její usměv a nevinný pohled. Vyšli jsme z cukrárny a jen tak se procházeli. Dobře jsme se bavili, jenže potom mě napadlo zeptat se kdo je ten vyvolený s kým chodí. To ale byla osudová chyba. ,,On... je na odvykací kúře, bral... heroin..." zamumlala. Frank. Musel to být Frank. ,,Tvůj kluk je Frank??'' zašeptal jsem a postoupil o krok dozadu. ,,To ne, sakra vždyť to je můj kámoš!''

Ikonky

16. července 2007 v 12:10 | Sally&Tea |  By own eyeball
Takže jak jste si určitě všimli, zabkaLucka nám udělala tenhle design a nás zajímá, jestli se vám líbí. Taky sem do komentářů prosím napiště všechno co vás napadne přes kritiku, chválu, nápady a podobně, budeme rádi :) a abychom se vám něčím odvděčili, máte tady první várku ikonek, obrázků a tak všelijak podobně. Téma netřeba jmenovat :D

I just wanna be your friend... or little more (5)

16. července 2007 v 11:00 | Sally&Tea |  I just wanna be your friend... or little more
Frank's POV
V noci přišel domů Mikey. Dělal jsem jakože spím. On si přinesl spacák a lehl si vedle gauče. Chvilku jsem ho pozoroval a potom upadl do spánku. Byla to dlouhá a neklidná noc.
Konečně bylo ráno. Mike mi přinesl kafe a povídali jsme si. Padla i otázka co tu dělám. Vymyslel jsem si, že jsem se tak zabral do filmu, že jsem se tu rozhodl přenocovat. Uvěřil mi a já si oddychl. Na polibek, který mi jeho starší bratr věnoval jsem ale nezapoměl.
Gerard sešel ze schodů a pozdravil. Ani jsem se neotočil, jen jsem cítil jeho pohled na svých zádech. Spěšně jsem dopil kávu a vyrazil do kuchyně pro něco k snědku. Zastavil jsem se ve dveřích. Gerard objímal Mikeyho. To by nebylo až tak zvláštní, byli to přece bratři. Jenže Gerard mě uviděl a podíval se na mě vítězným pohledem, který jasně říkal 'Vidíš? On už má mě! Tebe nepotřebuje.' V očích mě začaly pálit slzy. Rychle jsem vycouval a vyběhl nahoru po schodech do našeho pokoje. Našeho? Stejně můj nikdy nebyl. Byl jsem tu přebytečný. Nemohli jsme být tři bratři. Gerard mě nemohl mít rád. Nesnášel mě. Ten polibek nic neznamenal. Chtěl se mi vysmát. Chtěl vidět mou reakci. Pokořit mě. Tohle všechno mě tolik mrzelo a já nechápal proč.
Sedl jsem si na postel a přemýšlel. Už sebou nenechám takhle zacházet. Už ne. Najednou mě vytrhlo z přemýšlení vrznutí dveří. Stál v nich Gerard. Můj nepřítel a zároveň.. člověk, který mě poprvé líbal.
,,Povedlo se ti to," zašeptal jsem. Podíval se na mě.
,,A pořád se ti to daří nutit mě cítit se jako nějakej zloděj. Ale sakra smiř se s tím! Já sem teď patřím stejně jako ty!" rozkřikl jsem se. Už jsem to nemohl vydržet. Ani nevím, kde se ve mně ta odvaha vzala. Prostě jsem si řekl, že to musím vyřešit teď, nebo to neudělám už nikdy.
Zašklebil se a probodával mě tím jeho zlým pohledem ,,Možná sem patříš ve smyslu bydlení, ale nikdy sem nebudeš patřit jako náš brácha, slyšíš?" Zasmál jsem se. Už mě unavovalo, jak se neustále opakoval. Nevěřícně mě pozoroval.
,,Seru ti na nějaký vyhrožování. Já se tě bát nebudu. Nebo chceš, aby ses bál ty? Mám všechno povyprávět Mikeymu? Aby poznal, co je jeho velkej vzor zač?" zašeptal jsem potichu a pokoušel se znít co nejděsivěji a hlavně tak, aby věřil, že jsem toho schopný.
Prudce se otočil a zamknul dveře. Dostal jsem strach. Co mi teď udělá? Z jeho pohledu se dala rozpoznat jen nenávist a.. něco co jsem nedokázal určit. Srazil mě drsně na postel. Přidržoval si mě kolenem, takže jsem nemohl utéct.